MOJE ZÁŽITKY Z PRAXE

Uprostřed hodiny matematiky procházím třídou, všude je relativní klid, obzvlášť v předposlední lavici prostřední řady sedí holka a se zaujetím něco píše, že by matematiku, nejsu tak najivní…..a nenápadně se podívám přes její rameno….. Ona se tak lekla, schovala papír pod lavici a vylekaně pronesla: "Dobrý den, paní učitelko!"

Ve fyzice v osmé třídě píšu zadání příkladu na tabuli, jeden aktivní žáček ve druhé lavici netrpělivě vykřikuje a vypadá to že má plnou pusu, bleskem mi prolítne hlavou - on mi v hodině svačí???, ale on neustále vytrvale vykřikuje: "Paní učitelko, můžu jít počítat k tabuli???" "Nejdřív dojez!" snažím se zklidnit jeho projev. "Ale paní učitelko, já nejím, já mám rovnátka!" Co teď snažím se zachránit situaci a omlouvám se, že jsem to nevěděla, v mžiku mě napadá, jestli sem se třeba nedotkla jeho komplexu……, ale on to řeší za mne, levou rukou vytahuje z úst rovnátka a pravou se opět hlásí: "Paní učitelko, já sem si je už vyndal, můžu jít teda počítat?" Šel počítat k tabuli a já celý den kdykoliv se někdo aktivně hlásil k tabuli, vzpomněla sem si na rovnátka a musela sem se smát a ostatní třídy nechápali proč???

Měla sem úvodní hodinu počítačů u šesťáků or jak se nyní odborně nazývá tento předmět informatika. Seznamuju se s nima, ptám se jich na takový kraviny jako, jestli mají doma počítač a kdo už ho aspoň viděl a mimo jiné čtu i seznam žáků, abych zjistila, kkdo tam je a kdo tam není, už su na koncu, poslední jméno: "Šulista?" V první lavici u dveří se zvedne malý žáček, který má svoji mikinu podivně zastrčenou vzadu za tričko,a praví: "Já nejsu Šulista, já su Superman!" A pohodí mikinou na zádech "a to je můj převlek!" No co i to se stává, chytla sem se za hlavu a začla sem přemýšlet jestli nejsu Xena………. Druhou hodinu čtu opět seznam: "Šulista - aha to seš ty supermane!" "Už nejsu superman, zabili mě kryptonitem!"

Ve škole mě to baví, zatím mám nervy zdravý!!! Život mě to málem stojí, hlava, mozek z teho bolí, Nevím zda jsou blbí žáci, či to dělaj pro legraci, Když na chodbě mě někdy zdraví, radši bych ji dala devítkou do hlavy!!! Chceš zůstat trochu normální - nechoď do školství a v klidu zestárni!!!

Fyziku učím nejradši v 8.B, jsou nejšikovnější - nesmím je moc chválit, ale hlavně není hodina, kdyby se tam něco zajímavého nestalo: ze začátku školního roku jsem zkoušívala u tabule na příklady, vždycky jsem je nechala počítat zezadu tabule a pak jsem tabuli otočila a příklad kontrolovala, tentokrát jsem vyvolala Čecha, kolektiv ho nemá rád - tvrdí o něm a, né že by neměli pravdu, že si Čech "přes kozy nevidí na kule". Prostě na něho přišla řada Smrt i já berem jednou každýho. Čech se tvářil, že se asi moc nepřipravil, došel k tabuli a praví: "Já bych to chtěl zezadu!" Samozřejmě, že jsem pochopila, že chce počítat zezadu tabule, i když poslední měsíc, jsem už takto nezkoušela, protože jsme brali něco jiného, ale vysvětlujte těm puberťákům, jak to Čech myslel, když pohotový žáček zařve: "Tak ty to máš rád Čechu zezadu jó???"

Opět 8.B o týden později, přijdu do třídy a tam jako v chlívku, kolem Kružíkové je vysynaný celý odpaďák, pátrat po tom, kdo to udělal? Zeptám se, slíbím, že mu poznámku nedám, neviděla jsem to, ale někdo to uklidit musí. Přihlásí se Dan a že to teda uklidí, vzal lopatičku, smetáček, ale ze zvědavosti jsem se přece jen zeptala: "Dane a proč jsi to na ni vysypal?" "Dyž ona se tak blbě dívala!" Takže si dávejte pozor ať vás někdo někde nezmlátí, za to jak se blbě xichtíte!!!

Pěkná poznámka se mi povedla napsat v 7.D Petr rušil výuku, jak jen to šlo, vykřikoval…. a tak jsem mu začala psát poznámku a on začal hned kňučet, že on za to nemůže, že ho soused otravuje, a tož sem napsala: "Schmier ho otravuje, on pak vyrušuje."

Ofšem poznámka, která nemá obdoby a které se rodiče žáka smály prý ještě druhý den ráno, byla poznámka Honzovi v 8.C v matematice píšu do žákovské knížky: "Nevhodné chování ve fyzice.

V 8.D nadávám Tomášovi, že opět nepíše do sešitu, že má sešit v děsném stavu……a jak tak nadávám, přihlásí se v druhé lavici Gábin a povídá: " Paní učitelko, já vás mám taky rád!" No a nadávejte jim pak, těm xichtům, když nevíte jestli se smát a nebo nad nima plakat!!!

Moje 8.A, píšu s nima opravku čtvrtletky, kladu důraz na to, aby měli fšude náčrtky. A když jim nakonec zdůrazním, ať to nezapomenou podepsat, tak Tomáš Kalousek zvedne ruku, ukazujíc mi obrovské náčrtky a povídá: "A mám tam napsat i kdo to ilustroval?"

Pátek před Vánocema, sedmá hodina - supluju v devítce výtvarku - je to tak na devítkou do hlavy……kluci otravujou, ale protože už otravovali hodinu před tím, musí tam sedět až do zvonění - příkaz paní ředitelky. Co jiného by kluci dělali, než mě otravovali -furt by chtěli chodit na záchod…., "Máš si nosit pemprsky!" a jeden zase: "Můžu se vyčůrat teda do umyvadla?" Vstal šel k umyvadlu, sundal si rifle - už jsem se těšila, že mu napíšu poznámku a on nic - zase si je natáhl, tož sem mu řekla, že je pěkně měkkej a frajer ztichl, i děvčata ve třídě čekala, že je větší drsňák.

Rodičovské schůzky, to je tak na zdechnutí, člověk jak trubka poslouchá dvě až tři hodiny rodiče, kteří jsou v mnohých případech ještě "blbější" než jejich potomci, rodiče si stěžují na nezodpovědný přístup nás pedagogů, jo to oni nejlépe vědí jak učit - 100 krát lépe než my, jenom je rozdíl v tom, že my jak paka jame na to studovali vysokou školu, ale aby se drazí rodičové podívali na sebe, jestli byl od nich zodpovědný přístup, pořizovat si dítě - to nehrozí, oni po třinácti letech zjistí, že mají dítě a že neví, co s nim mají dělat, že je doma taky neposlouchá……etc. Kamoška vedle z kabinetu má problém s jednou holčičkou ve třídě, když se jí na něco zeptá u tabule, holčička pokrčí rameny, podívá se do stropu a praví: "Když já nevím, jak to je." Tak si chtěla na rodičáku postěžovat mamince, že dcera, nikdy nic neví. Maminka si to tiše vyslechne, pokrčí rameny, podívá se do stropu a praví: "Když já nevím, co s ní mám dělat!" Má to smysl - ty rodičáky!!!!! Můžem být rádi, že učíme děti a ne jejich rodiče!!!

Fyzika v 8.B, Roman dojde do hodiny a nese sebou dva malé (cca 3cm) tučňáčky, položí oba na malý hadřík a druhým koncem hadříku zakreje, povídá si s nima, ať jsou potichu….., párkrát za hodinu je pochová, asi po půl hodině se přihlásí: "Paní učitelko, můžu jim dát napít, oni potřebujou pít, jsou ňáký nemocní!" "Jestli jsou nemocní, taks je měl nechat doma!!!" "Oni nebyli, ono to na ně teď leze a proto se potřebujou napít!" A začal oba malé umělohmotné tučňáčky napájet z půllitrovky od koly, ale tu začal na něho jeho soused Libor křičet: "Pozor, vždyť je poleješ a oni pak nachladnou, už jsi jim polil dečku!"(myslel tím ten hadr, co na ňom oba ptáci původně spali). Ale jinak jsou to vcelku normální děcka, jak ve zvláštní škole si připadám jen někdy!!! (párkrát za den) Vedu je do šatny a cestou po schodech Romanovi vypadl z ruky chlapeček tučňáček, Roman ho zvedl a hlásí: "Paní učitelko, on mi chudáček spadl, měl jsem strach, že se zabije, ale on to přežil, jen se mu trochu nalomilo křídlo, podívejte se, musím mu ho doma zalepit!"

Na školním výletě pan učitel našel v čekárně bundu, přišel k žákům stojícím na peróně a zeptal se: "Děcka, nenechal tu někdo tu bundu?" A pohotový Tomáš Kalousek: "Asi jo, jinak byste ju tam nenašel!"

Opakujeme v suplování po velkých prázdninách přirozený čísla, když asi po 15 minutách výkladu se přihlásí chlapeček z předposlední lavice: "A pančelko, který čísla sou nadpřirozený???"

Jeli jsme na městské kolo matematické olympiády, kluci si sedali do trolejbusu a jak se cpali na místo, aby si sedli, ale přitom umazali sedačku od bláta, pak se hádali, kdo si tam sedne. A jak se tak hádali, nastoupila paní, uviděla volné místo a hup a už seděla na onom ušpiněném místě. V tu ránu se kluci začali šíleně smát a paní pohotově zareagovala: "To se smějete, jak rychle jsem vám tady zasedla místo!!!"

Od kolegyně sestřenice učí na zvláštní škole, psali písemku z dějepisu a tak jim napsala pod sebe letopočty a děti měli dopsat, co se který rok stalo. Jedna holčička letopočty opsala, podtrhla a sečetla.

Ve fyzice v 8.C opakujeme, co kdo ví o atomu….., děti se hlásí a dostávají za to malé jedničky, Petr ve druhé lavici všechno ví, ale neobtěžuje se přihlásit a furt vykřikuje, až mu povídám: "Ty nemáš ručičky?" Jeho soused Jakub hned na to "Paní učitelko, on opravdu nemá ručičky, on je Petr Bezruč!"

Před odchodem na velikonoční prázdniny jsem žáky ve své 9.A upozorňovala na to jak se mají chovat, vždy jim to strašně vadí a říkají: " Paní učitelko, tak tam napište, že jste nás poučila, vždyť my to známe….". Ale tentokrát nechtěli nic dělat a tak začali prosit, abych jim to dneska přečetla celý a tož jsem začala číst: 1) ………..nestýkejte se s neznámými osobami……… " A se známýma můžem?" "Ano se známýma se stýkat můžete!" 2) ………….nekoupejte se v neznámé vodě……….. Luboš hned: "A paní učitelko a sprchovat se můžem?" "Ano, sprchovat se můžete!" 3) …… 4) …….. 5) ………….. 6) ………..v poslední době se k nám dostává velké množství zábavné pyrotechniky, proto dbejte na opatrnost……….a dál se říká, aby postupovali podle návodu….etc. Standovi Dočkalovi se rozsvítili očička! "Stando, ani ty výbušniny nebudete vyrábět!" "Ale paní učitelko, to tam není zakázaný!!!"

Jedna paní učitelka dělala aktivně nástěnku o matematické olympiádě a nadpis tohoto znění: "MO SOUTĚŽÍTE S NÁMI?" krásně poskládala z červených písmenek a ještě odpoledne byl nápis přeskládaný: "SOULOŽÍTE S NÁMI?"

V matematice jsme dělili kruh na osm dílů a povídám: "Na osm dílů to jde rozdělit snadno, ale jak byste postupovali, kdyby jste potřebovali kruh rozdělit na deset dílů?" Tomáš Dosoudil: "To není těžké, uděláme větší kruh!"


BONZ PRO PANÍ UČITELKU VANÍČKOVOU

Autentický popis školního výletu s 8.B věnovaný jejich třídní, milé paní, paní učitelce Vaníčkové, nejen jako podklady pro udělení třídní důtky, ale i jen tak pro radost.

Akce: Školní výlet Ač všem se zdál sraz v 7:15 brzo, již od 7 hodin postávali na hlavním nádraží moravské metropole skupiny osmáků netrpělivě vyčkávající školní výlet.

" Tady jsme pančelko!"volali na právě příchozí učitelku fyziky.

"Gde máte vjeci?" ptali se a se zoufalým výrazem hleděli na její malý batůžek na zádech.

" To je fšechno, co sebou máte?"

"Ne, ještě mám ledvinku!"

"Aha!" s blbým výrazem odvětil jeden a ukazoval svůj lodní kufr a dvě příruční tašky.

"Ta krosna moje není, ta je Holuba a ten má taky ještě jednu tašku do ruky!"

S údivem pančelka hleděla na množství batohů a v hlouby svého škodolibého srdce se smála - hoši, však vy budete litovat, až s tím zítra pošplháte na Radegast!!! - a nemusela ani čekat do zítřka. "Kde je druhá pančelka?"

I ta přišla, nepřišla však sama, přišla s ní i její pravá ruka, Zdeněk. Proč byl v soukromí pedagogického doprovodu nazýván "pravá ruka" je doufám jasné! Protože jako jediný mohl fackovat ty puberťáky aniž by mu hrozil vyhazov ze zaměstnání………

"Ten chlap jede s náma?"

"Ano!"

"Vy si děláte srandu pančelko!"

"Opravdu jede s námi!"

"Tak to jsme si nedomluvili pančelko!!!"

Ale co mohli dělat! Přítomnost mužského pohlaví v nich vyvolala jakýsi divný pocit, teď už nepude jen o to "přechcat" mladé pančelky, teď už jim hrozí nerovnoprávný boj se statným chlapem.

"Do dvojic a spočítáme se!"

Na to všech 25 puberťáků vyslechlo z úst pačelky z fyziky tolik nudná slova o bezpečnosti na výletě, o tom, že z okýnek se nevykláníme a jimi papírky z vlaku neházíme, nohy a batohy, že patří na zem nikoli na sedačku…..etc…..etc….A už hurá do vlaku. Hned byla obsazena polovina vagónu a z Holubova kupé se ozývalo tuc, tuc…… Co to? Chlapec nelenil a do své velké příruční kabele přibalil i kazetový magnetofon, zvaný ústy puberťáků nespisovně kazeťák. "Rozjedem to, né?" a hlasité tuc - tuc se ozývalo jistě i na zastávce šalin před nádražím. A jedem!!!

Pančelky obešli kupé, znovu upozornily, že batohy a nohy patří na zem a že Danova hlava a ruce venku z okýnka nemají co dělat. Z Holubova kupé se stále ozývala hudba a postupem času se začali jednotlivci v uličce kroutit, jak polekaná tasemnice, což mělo naznačovat hudební předtančení ve stylu techno. David, sedící v kupé vedle učitelek, sem tam zavítal do kupé generálního štábu a nabídl něco ze svých tučných zásob jako bonbón, čipsy či jiné podobné pochutiny….. Na chvíli techno utichlo - copak se asi děje? Ale tentokrát kontrola nebyla neúspěšná, i když se tiše šířilo z kupé do kupé "Bacha, Klangová de!" Nedošlo jim, že pude taky zpátky, a to byl teda první úlovek: "Laďo, co to máš?"

"Nic, pančelko!"

"Co čteš, ukaž to!"

"Ne pančelko!"

"Dej to sem!"

"Né, pančelko, né! Plejboje mi neberte, co budu večer číst?!?"

"Toto rozhodně ne!"

A už hambatý časopis putoval do kupé generálního štábu a odtud do batohu "pravé ruky".

HRANICE NA MORAVĚ - první přestup a neukáznění osmáci se stěhujou do spěšného vlaku směr Vsetín. Do druhé půlky vlaku však nasedá jiná třída: holky, na rozdíl od našich dám vyšlých právě z kosmetických salónů, navoněných drahými parfémy a pomalovanými levnými barvami ať už obličej, rty nebo řasy, jejich holky byly takové přírodní, kytka ve vlasech veškerá ozdoba, ale zato jejich kluci na sebe hned upoutali všechnu pozornost - frajeři - bombr, kanady, sluneční brýle……. - partie pro naše dámy jak šitá na míru. Přístup této grupy měl za následek, že polovina šla na záchod přes jejich půlku vagónu a tahat je od cizích klukůje museli pančelky málem násilím, po té, co se jim povedlo usadit děvčata na původní místa a než se Klangová opět usadila, Luboš - nejsmělejší z bandy sousední už vlezl za holkama, ba co víc, nikdo nechápal, jak se Jana ocitla v takové rychlosti Lubošovi na klíně, a ta hnusná fyzikářka Klangová, která nemá smysl pro romantiku ve vlaku, už zase vyhazovala Luboše se slovy, ať jde ke své třídě, a zaslechla jen sklamané vzdechy:

"Ale pančelko?"

Ve třetím vlaku už potíže s Lubošem nebyly, neb celá 8.B jela ve vagónu sama. I tu ale holky usedly na klíny chlapců, tentokráte však vlastních. Jiní, neobsazení hoší, se věnovali konzumaci dovezených potravin, obzvláště dobrý v této disciplíně byl Kirschbaum, který ze svého vaku tahal postupně štángly lovečáku, 10 rohlíků, sprchový gel, voňavku ADIDAS a milion dalších věcí. Pozadu nezůstává ani David Kvasnovský a vybaluje z batohu Zlaté opavia, paštiku, plavky, sýr, toaletní papír a další a další věci…….. Přestože za okny intenzivně prší a prší, Libor nestále machruje se slunečními brýlemi a cpe je pančelkám, ať si je zkusí. Pančelka Klangová si brýle zkusila a všici se zasmáli, ale pančelka Ščerbejová nechtěla, až prej bude svítit sluníčko a Libor: "Pančelko, to si je můžete zkusit hned, protože já jsem vaše Sluníčko!" 11:43 celá skupina vysedá v ROŽNOVĚ POD RADHOŠTĚM a vzhledem k nepřízni počasí jsou žáci donuceni vzít na sebe pláštěnky, i přesto "že v tom vypadají jak debilové"! Pančelka Klangová šla zjistit autobusy a hned potom se všichni odebrali do centra města. Sluníčko nigde a porád chčíje a chčije a chčije. Žáci dostávají rozchod do 14:00 a tož se rozprchli po okolí, byli fšude, proto generální štáb zvolil za své ležení hospodu pobněkud dále od středu, aby případný zbloudilý žáček toto ležení - posezení neobjevil. Během rozchodu dokonce přestalo i pršet a ve 14:00, gdy se celá výprava na Masarykově náměstí sešla už dokonce slunilo Svítíčko natolik, že mimo pláštěnek odložili i mikiny. Návštěva Dřevěného městečka - části Valašského muzea - byla taktéž jako jízda vlakem katastrofa, a to zde ještě není zmínka o tom jak v Rožnově kradli časopis. Třída vešla do objektu a prohlídka začala, paní průvodkyně vyprávěla a zvědaví žáčci sahali na každý předmět, sedali na všechny lavičky, samozřejmě, že museli zkontrolovat i malý kolotoč a později i WC, ale to jim bylo ještě do smíchu - netušili, co je ještě čeká…. Paní průvodkyně pančelky politovala, co za smečku to mají sebou, jo ta dnešní mládež a kam ten svět spjeje, že na ně křičela, když jim to vyprávěla a oni ji stejně nevěnovali pozornost, že už má hlasivky tam, kde jiní normální zadek, že je to náročné, pančelky jen smutně konstatovali, že to znají………

Hned jak opustili skanzem ® hurá po zelené do Dolní Bečvy, nikdo však netušil, že cesta povede do šíleného kopce, šíleným bahnem a vůbec pro osmáky s pročuzenými plícemi to je celá šílená cesta, nehledě na to, že si nebudou moci ještě hodnou chvilku zapálit. Menší zastávka na mostě fšechny nadchla natolik, že zde vyfotili půlku filmu a málem utopili polovinu svých spolužáků. Jde se dál, autobus měl jet za chvilu a pančelky nevěděli, gde zastávka je, však s mottem: "Pančelka je nejlepší!" vyšli přímo u zastávky ČSAD či jak se tento zkrachovalý podnik dnes nazývá. Odlišný, od toho v Rožnově, autobusový jízdní řád všechny poněkud zaskočil, ale nakonec autobus přece jen jel a zastavil znavené skupině přímo u chaty. Na spodní patro = přízemí byli uloženi chlapci, ti problémy nedělali, horší to bylo s děvčaty, ty měly problémy s kým spat chcou a s kým ne a tak dlouho se hádali, až byla večeře. Večeře neměla chybu a znaveni puberťáci si mysleli, že hned po večeři mohou udělat "diskotechno večer" podle svých představ. Spletli se! A děsné učitelky po velké poradě předložili žákům šílený plán, s kterým sice nesouhlasili, ale byly nuceny se mu podřídit.

"A kam dem?"

"Jdeme se projít ke vleku a vemte si flašky, dojdeme si pro vodu ke studánce!" Chudáci žáci slepě následovali fyzikářku a asi půlhodiny se nechali vláčet okolními loukami, než došli k né vysněné studánce, jak však úču později proklínali, když zjistili, že tak dlouho a usilovně hledaná studánka je asi 100 metrů pod chatou u silnice. David Kvasnovský, řečený Kvasňa, vytáhl svého plyšového medvěda z ledvinky a promluvil k němu:

"Vidíš, vidíš, co nám to dělá a kudy nás tahá!!!"

Na chvilku přestali pomlouvat a nadávat pedagogickému dozoru, neboť u studánky zastavil béžový favorit a jeho řidič začal během chvilky čerpat do tří kanistrů vodu. Pubertální kluci si neodpustili poznámku: "Ten favorit jezdí na vodu? To by se nám taky líbilo!" Až se dostatečně pocákali, namočili etc…..odebrali se do chaty, gde mohl začít večerní program. V čem spočíval večerní program? Žaci donesli do kulturní místnosti kazeťák, chovali se už méně kulturně a Klangová je furt napomínala, že boty nepatří na stůl.Do t´doby, co obě učitelské saně seděli taktéž ve společenské místnosti, zábava poněkud vázla, žáci se trousili do pokojů i na záchodky, snad za alkoholem, kdo ví, vždy zůstalo jen u podezření. Jen co učitelky opustili místnost, už se tancovalo ze všech sil, dokonce prý i na stole. Puberťáci se zmítali v rytmu a čím víc se na sebe mačkali, tím líp. Učitelky nebyly tak blbé, jak žáci předpokládali a vtipně si sedli před dveře a tím kontrolovali příchod i odchod účastníků akce. A jak tak pančelky seděly, sem tam se někdo posadil a chvilku debatoval. Nejčastější otázka byla na pančelku Ščerbejovou:

"A kdo je to za toho pána? To je váš manžel nebo přítel?"

Když jim asi třikrát zopakovala, že je to "skoromanžel" zeptala se: "Kolikrát to ještě budu muset zopakovat, kolik vás tu je?"

"Dvacet pět, ale stačí, gdyž to řeknete čtyřiadvacetkrát, Kvasňu to totiž nezajímá!" odpověděl Péťa Komprda.

Kolem desáté byla diskotéka ukončena a žákům bylo nakázáno umýt a spát do jedenácté večerní. Klid samozřejmě nebyl, ale majitel chaty i ostatní personál byl již na takovéto akce zvyklý a tak chlapcům spícím dole naprosto zamezoval průchod nahoru. V prostředním patře u televize hlídaly obě pančelky a sem tam to šly zkontrolovat, o půlnoci byl všude relativní klid. Avšak čert nikdy nespí, tak se ani nedalo předpokládat, že aktivní osmáci vzdají snahu sbližovat se tak brzo. Nevzdali, něco po 24 hodině se vypravili za děvčaty, plížili se tiše po schodech, co noha nohu mine a kdyby tu nezahrála svou úlohu shoda náhod jistě by se nahoru dostali. Vše jim hrálo do noty, Ščerbejová už spí a Klangová sleduje TV, je do toho tak zažraná, že by se jim to jistě povedlo, ale….

"Co tu děláte!?" ozval se silný mužský hlas, v ten okamžik byli všichni tři takhle maličtí a leknutím spadli o tři schody, a to už Klangová slyšela - pěkně jim vynadala a oni byli nuceni odebrat se do pokoje. Až cestou dolů ze schodů pochopili, že silný mužský hlas patřil hlavnímu hrdinovi detektivky, jo i to se někdy stává a náhoda je blbec. Kluky nezdařený pokus odradil, ale zato využili toho, že personál už se ponořil do spánku a věnovali se jinému sportu než jsou děvčata a to NIKOTINU. Netrvalo dlouho a k sirkám a dvoum zapalovačům putovali do pokoje Klangové i lehké Petry, jen tak dál. Lehké Petry - opět z majetku bandy v čele s Romanem Holubem. Ale ani znárodněním tabáku se situace u kluků nezklidnila, pokračovali totiž konzumací Kirschbaumova lovečáku. A když už to vypadalo, že ticho opravdu nebude, zamkla fyzikářka oba pokoje kluků a popřála jim dobrou noc. V jednu v noci už spala i Čermákova kompany a tak jim bylo odemčeno, avšak u "Holubů" se stále ozývaly hlasy a tak Klangová klíč pověsila na kliku a upozornila na tuto skutečnost i pana majitele, který držel hlídku dál až do rána. O půl sedmé byl budíček, o půl osmé snídaně a na 8:23 hurá na autobus. Řidič, debil jeden Smažinka Jiří, měl problémy jestli jsou děcka do 15 let, a tož pančelka s kamenným výrazem předložila nervóznímu řidiči seznam celé 8.B se slovy:

"Podívejte se, tady mám seznam s daty narození, vidíte, že jim je 14!" V duši však tajně doufala, že řidič do seznamu nenahlédne, protože potom by objevil, nejen, že pančelka není pravdomluvný skaut, ale i to, že žáků už 15 let má. Pak ještě ziskuchtivý řidič vybral od každého, gdo měl trošku větší batoh bura a jelo se. Asi o tři zastávky dělal řidič podobné problémy dalším výletníkům, kteří neměli seznam, a proto kontroloval každého výletníka zvlášť. Tím se natolik opozdil, že navazující autobus už nečekal a ujel a tož fšici proklínali škodolibého řidiče a posílali ho do takových míst lidského těla, gde je tma a smrad, také se o něm zmínili jako o mentálně slabším a retardovaném jedinci, ať už prvního, druhého či třetího stupně. Nakonec nadávky skončili u pouličních pracovnic na písmenko K. Hned se za ustavičného lamentování vydali na pěší pouť na Pustevny, trochu se zhrozili, gdyž asi po dvou kilometrech cesty uviděli cedulu s nápisem PUSTEVNY 7 km. Hrůzu z tohoto čísla měli i obě pančelky a nevěřily, že lílí puberťáci, zvyklí na pohodlí u TV se s touto cestou smíří, museli, co jim zbývalo. Čtveřici kluků: Dan Syndula, Peťa Komprda, Michal Čermák a Petr Blažka táhl vpřed zvuk kaze'táku, zato naopak dvojice Baráková - Kincová zůstávali šíleně, ale šíleně vzadu ajejich prokouřené plíce nestačily zpracovávat svěží horský vzduch, ani bez věže. Čekalo se na ně každou chvíli, jo když si někdo bere milion triček, bermud, kalhot, šaty, řasenky, spreje a barvy na obličej a nehty, není se čemu divit. Asi po dvě a půl hodině se celá skupina dobelhala na Pustevny a naivně si myslela, že je to konec jejich příštího putování, a ti chytřejší, co tušili, že to všechno nebude, netušili, že toto byla slabá cesty. Když však jim bylo oznámeno, že ještě "kousek" půjdou, jediným jejich přáním bylo:

"Už ne do kopce!"

"Však vy ještě budete vzpomínat a přát si jít do kopce!"

A netrvalo to dlouho. 45 minut rozchod na Pustevnách - zde byl "bonzdeníček" obohacen o další jména kuřáků, asi pěti, kterým byla cigareta odebrána přímo od úst, ale krabička nalezena nebyla, no škoda, ale třeba se ještě poštěstí. Pak vzhůru k Radegastovi, ke kostelu Cyrila a Metoděje a dolů, dolů po sjezdovce, pořád dolů, jak ti xichti prosili, aby mohli do kopce, ale pořád dolů, dolů, dolů…… Cesta byla bez vážnějších problémů, snad jen, že se sem tam někomu rozbila krosna, utrhlo dno kabele etc……a pančelky vytahovaly jednu igelitku za druhou či zpravovaly závady materiálu. Jen se fšem zdála cesta poněkud delší a jméno "Klangová" se dostalo ve slovníčku oblíbenosti na třetí místo hned za prdelí a pičou a libovolně tato tři slova kombinovali ještě s dalšími nadávkami. Jeden z větších problémů nastal až dole na silnici asi 2 km před campingem, kdy kluci strhli škodovce stojící pod lesem gumu ze stěračů. A tak všichni čekali, až se někdo přizná, že gumu ukradl or stěrač opraví. Když chlapci viděli, že se opravdu dál nepude, náhodou našli o kus dál na cestě gumu od stěračů, kterou tam "někdo cizí a zlý" odhodil. Po chvilce snažení to jakštakš opravili a šlo se dál. K cíli zbýval už jen kousek, ale nohy bolely jako sviňa. Hurá, před výpravou se vynořil camping, ještě chvilka než to pančelky domluví a zaplatí a pak už se puberťáci, znaveni cestou cca 23 km stěhují do svých chatek, jak pitomě je pančelky rozdělili, to zas bude noc. Došlo se kolem páté a na 18:00 byla plánovaná večeře a jak správně Ladík typoval opět maso, knedlo, zelo, všichni se tomu zasmáli, ale chutnalo jim, snad jen jediný rozdíl - fčera byly knedlíky bramborové, dnes kynuté. Po večeři začalo pršet a "chcalo a chcalo a chcalo". Děti se bavili v chatkách prohlížením porna nebo kouřili a to bylo zase něco pro Klangovou, přišla k okýnku chatky a už od dveří na ni mával Bíza, snad chtěl dát signál kamarádům, Holub sedící na posteli s cigaretou v ruce na Bízu křičel:

"Ty pičo, nemávej na mě a řekni, kde je Klangová!"

Stačil jen Bízův pohyb rukou a Holub se začal pančelce za oknem omlouvat, že to tak nemyslel etc….., pančelka se usmála a do své pravé ruky chytla krabičku lehkých Peter ležících na stolku a se škodolibým úsměvem, že má další krabku, vítězně odešla. A večer pokračoval dál, pančelky pomalu usínaly a žáci se bavili prohlížením pornočasopisu, i ten časem skončil v chatce generálního štábu. A netrvalo dlouho a mezi zabavené věci přibyla i další krabka lehkých Peter, to když se Klangová nepozorovaně octla před chatkou a Holub novou krabičku nestačil schovat , taky zabavila několik cigaret, co měli žáci v ruce, hodně jim to vadilo, ale, co měli dělat. Několik děvčat se odebralo trsat s děckama z jiných škol a tak bylo chvílu od těch největších es ticho. O půl jedenácté se pančelky probudily, aby šly zahnat děcka spat. Nastal další problém, Baráková tam nebyla, gde je? Tož preventivně dostali vynadat fšici , že pudou spat, protože jestli tu hned Baráková nebude, volá se policie. Baráková se objevila, klátivými pohyby byla dovlečena do chatky a se slzami v očích říkala, že byla na záchodě. Těžko se dalo předpokládat, že ty slzy v očích měla, protože by jí nešlo kakat - když prý byla na WC. Nebo že by jí bylo líto, že nepřišla včas, ona která tak prosila, aby ji pančelka na diskotéku pustila, že s ní nebudou žádné problémy a ona teď došla až půl hodiny po konci diskotéky. Mezi kluky se proslýchalo, že je to kurva, protože leze po cizích klukách, když má vlastní. Ale každopádně aféra měla dobrý vliv na průběh večera, fšichni zalezli do chatek a snažili se spát . Ofšem ani to jim pančelky nedopřály, obcházeli chatku po chatce a kontrlovaly, zda mají fšici povlečené peřiny, žádný dýchací balónek, jestli sou opitý nebo né, daleko lepší bylo nechat je povlíkat peřiny, to byste nevěřili, jak se dokázali někteří do toho povlečení zamotat, Kirschbaum, ten by se snad vymotával ještě o Vánocích, kdyby mu pančelky nepomohly. Během půlhodinky už se spalo. Pančelky vytáhly lavku před chatku a sledovali noční ticho, sem tam přeběhl ježek, kočka, pak kluci z vedlejší školy naštěstí jen za našima klukama, tož jim pančelky naznačily, že noční klid se rušit nebude a pak už jen běhaly kočky, ježci a lasička nebo co to bylo. Pančelky dlouho sledovaly noční zvířátka a kulturní vložku kluků ze 121, kteří svými baterkami osvětlovali asi hodinu divadelní projekci plyšových zvířátek, nedbali napomenutí, že to dělat nemají a blikali si vesele dál, asi po hodině zjistili, že jsou vedením naprosto ignorováni a tož usnuli taky.

Byla noc a ráno den poslední. V 700 budíček, v 800 snídaně. S jakým údivem všici sledovali na stole tři suché rohlíky a malou krabičku s marmeládou. To je všechno?! To snad né!?!! Nebylo, v momentě začali nosit horké párky a tož se nálada patřičně zvedla, k úplnému vylepšení nálady přispělo, že žákům byla dovolena návštěva bazénu, hned poté, co si uklidí chatku. A tož vyklízeli - pomalu, ale nakonec se přece jen vykoupali. Pak už se jelo domů, jen ještě prohlídka zbytku Valaškého muzea, gde jsme mimochodem čekali na Laďu asi půl hodiny, jelikož se nechal vymalovat od pouličního malíře. Cesta vlakem byla podstatně klidnější, nikoho už nenapadlo pouštět kazeťák s "ofspringy" - jedinou kazetou co sebou měli a první dva dny ji pouštěli furt dokola. Bylo ticho, fšichni byli rádi, že jedou domů a že už nemusí chodit!!!!!!!!