NÁROČNÝ PÁTEK

Přijdu do školy a hned zrána jsme dostali s kolegou vynadat, že máme „bordel“ v kabinetě a paní uklizečka kvůli tomu nemůže uklízet (jako kdyby tam někdy něco uklidila, vynese koš a tím to končí a můžeme být rádi). No nic, nachystali jsme do zákeřných míst papírky a podobný nepořádek a čekáme, kdy to uklidí…….dočkáme se do Vánoc? To bychom snad chtěli moc :o)
Čtvrtá hodina – informatika v 9.A, každý pátek učím čtvrtou hodinu informatiku v přízemí (kabinet mám ve 2.patře) a paní ředitelka tutéž hodinu učí matiku ve třetím patře (a sedí v přízemí), vždy chodí kolem mým dětí čekajících na informatiku. A protože to nejsou žádný zlatíčka, stále je za něco napomíná a tak se snažím chodit do hodin co nejdřív, většinou před zvoněním, aby těch důvodů bylo co nejmíň. Ale tentokrát se to až tak nepovedlo, jedna kolegyně se mi svěřovala se svým problémem v 8.B a tak jsem vyběhla až se zvoněním, běžím po schodech dolů a u učebny se potkám s paní ředitelkou (která připomínám jde učit o 3 patra nahoru a já právě odemykám dveře učebny), tentokrát se nezlobí s dětmi (oni už ví, že každý pátek prochází kolem a že se mají chovat jak nejlíp to jde), dívá se na hodinky a komentuje: „Paní kolegyně, jdete pozdě!“
Žáci, kteří žijí v obavě, cože zase provedli, vždyť tam stáli opravdu v klidu, se na mě obrátí s otázku.
„Dělali jsme něco špatně? co chtěla paní ředitelka?“
„Né, to nebylo na vás, to bylo na mě, že jdu pozdě!“
Jeden takový normální trojkař se zamyslí a povídá:
„No, jo, ale ona jde daleko později!!!“
Má smysl to dál komentovat, nemá, prostě mám ty děti ráda, snad z nich vyrostou lidi se zdravým rozumem, napadá už mě jen jedno biblické přísloví – že třísku v oku svého bratra vidíme a trám ve vlastním oku ne!
Možná jsem si dovolila až moc sem napsat, ale doufám, že moje stránky čtou jen moji kamarádi :o)