PUTOVÁNÍ SPOLEČENSTVA PO STOPÁCH KELTŮ
5.- 6.července 2006



Je volno a tak jsme se rozhodli, že zopakujeme putování společenstva ze srpna 2004. Gandalf byl ale proti horám, Ondřejka byla v rajchu a tak jsme zvolili poněkud méně náročný terén okolí Prostějova. Sraz byl v 16:00 na nádraží v Prostějově, kdy měl dojet zárověň Janči vlak ze Zábřehu a můj z Brna. Z omluvitelných důvodů (o tom jak jsem den před tím pila ukrajinskou vodku se zde zmiňovat nebudu….), prostě jsem dojela až pozdějším vlakem. V 18:00 jsem stála před nádražím a Gandalf, ani Nováková, ani modrá fabijka nikde, volám, prý si mám dojít stoupnout, před Alberta, že se tam líp zajíždí, ok, šla jsem tam, ověšena jak vánoční stromeček svými zavazadly, to je tak když někdo vyrazí na 3 dny ven a chce toho stihnout miliony……. Posadila jsem se před Albertem na jednu z tašek a čekala, za chvilku tu byli. Nějak se zapomněli, Gandalf Janče ukazoval své nové panství či co….. naložili mě a jeli jsme na faru, tam jsme se ubytovali a že pojedem na makrelku, jeli jsme do hospody U ČÁPA do Mostkovic (do neděle ještě Gandalfovo panství), makrelka byla výborná a kofola k tomu taky, Janča dala místo kofolky Kozlíka lékařského (místím černého) a pak to irské pivo, co mi teď nemůže jeho jméno přijít na jazyk, tak to psát nebudu, ještě bych to zkomolila, má to taky bublinky opačně, velvet to není a je to na G.
Jedinou závadu snad makrela měla, že byla uzená na nalakované tyčce……. (ale asi jen ta moje)
Pak že se vrátíme a půjdeme do hospody k faře, aby mohl i Gandalf pít, navrhla jsem mu, že klidně budu řídit já, ale chtěl do své domácí hospůdky. Dojeli jsme NA KOVÁRNU, hned jak jsem dojela jsem se ptala, jestli tam bude fotbal – a že jo, tak jsem byla spokojená, na rozdíl od Janči, která se od okamžiku, kdy pan šéf stáhl plátno a spustil dataprojektor, začala nesmírně vztekat a že se s ní nebavíme………snažili jsme se bavit jak jen to šlo, ale nebylo to nic moic platné, snad ji jen trochu uklidnilo, že jsme obědnali pizzu a společně se o ni podělili. Bohužel ani já jsem nebyla z fotbalu nijak nadšena, sázela jsem na Portugalce a Frantíci vyhráli takovým blbým gólem, Gandalf byl zase naopak z výsledku nadšen, a tak jsme s napětím sledovali poslední minuty – já doufala, že góla dají, Gandalf, že nedají…… nedali, bohužel. A tak jsme se odebrali na faru, stejně zavírali, sedli jsme ještě na zahradu k ohništi, docela jsem přemýšlela, jestli mám spát venku pod hvězdama, ale pak zvítězilo stáří, pohodlí a lenost…… Gandalf ještě vykouřil dýmku míru, krásně voněla a rozebírali jsme různá duchovní i světská témata a pak se šlo spát.
A ráno jsme vstali, snídani si dali, Gandalf nás nechal chvíli plánovat výlet a pak nám navrhl svoji variantu – bylo jasné, že bude asi nejlepší a tak jsme souhlasili. Stavili jsme se ještě v INTERSPARU koupit pečivo, pití – prostě něco na sváču a vydali jsme se na výlet. Nejprve jsme se zastavili u jednoho z nejstarších kostelů na Moravě ve vesnici STÍNAVA a pak u kapličky také tam, kde je studna, kde snad křtil Cyril s Metodějem.















Ze studny jsme se napili – výborná voda a vydali se k obci OKLUKY hledat staré keltské hradiště, co hledat, nic jsme nehledali, šli jsme a Gandalf ukazovat, zná tam skoro každý kámen, často se tam chodí druidit :o)




Nejdříve jsme vylezli do šíleného kopce, a pak „branou“ mezi dvěma valy vstoupili na pozemky keltského města, vylezli na vrchol a bohužel byla špatná viditelnoust (i když pěkné počasí) a neviděli jsme moc daleko, ale Keltové prý měli přesně změřeno (jejich keltský kříž používali jako pravítko), ž e přesně na sever odtud byl Kraličák a na výcho Radegast – na jih a východ nebyl výhled. No dostali jsme zajímavou přednášku a docela nás to zajímalo……..bylo to asi velké město, p rotože archeologové tu ještě nenaši jejich pohřebiště, i když Gandalf má tip, kde by mohlo být.












Pak jsme procházeli loukou plnou kráv, ale naštěstí nám nebránili v prohlídce takové „zdi“, kde měli keltové pravděpodobně nějaké pece – já už si to z toho výkladu nepamatuju, každopádně to mám na fotce :o)











A pak jsme došli k takovému rozcestí, kde jsme dali sváču – samozřejmě nikdo nevzal nůž, ještě že Bohča všude nosí nůžky a tak jsem krájela hermelín nůžkama – Janča to dokonce vyfotila – tak třeba to někdy uvidíme na fotce. Najedli jsme se a krásně odpočívali….když najednou se Gandalf prudce zvedl a e jdeme dál……..a chtě nechtě jsme se museli zvednout a jít! Kousek jsme šli po cestě asfaltové a pak zase zahnuli na takovou polní cestu, která časem se změnila v cestičku a pak v cestu kamenitou, která snad je i původní keltská cesta (podle stáří a materiálu), a což je dokázáno vedla tudy jantarová cesta. (obrázky cestou)



















Když jsem procházela tím lesem, měla jsem pocit, snad takový jako měl Aragorn, když procházel v Roklince zemí předků. Působili na mne ty vysoké stromy, tak, jako by tu byl snad život od nepaměti, ale dokonalé ticho, klid a slunečné paprsky se odrážely od kamínků ve vodě, chtělo se zastavit a vdechovat do sebe ten pocit …….. Snad jen ze snění nás vyrušila srnka, která běžela kolem nás…….. A pak už jsme se napojili na asfaltku a kolem vody ještě několik kilometrů zpátky k autu.











Na faře jsme se sbalili a ještě si zajeli prohlídnou kostelík v Mostkovicích(nedávno tam odkryli na zdech staré kresby), teď již bývalé panství Gandalfa z Prostějova – n evím jestli můžu sem dát fotky z toho kostela – Gandalf říkal, že když je vykradou, pak to bude na mně :o)









Výlet se nám líbil, jsme rády za ty chvíle v přírodě i za Gandalfovy přednášky a doufáme, že si vše někdy zopakujeme! Pak nás Gandalf ještě zavezl domů, ale já si vzala polštářek a pamatuju se, že jsem se probudila až v Bludově.