Počítadlo od 15.5.2007


Bohčiny informace :-)


7.-12.2.2009
NASSFELD - LYŽOVÁNÍ

SOBOTA
Cesta tam. Ráno jsme vyrazili ze Šumperka - já, muž a Matěj, pak jsme v Prostějově nabrali Navru, v Brně v Tesku nakoupili a jeli a jeli a jeli.......

1. den - NEDĚLE
Tak jsem si říkala, že dřív než si na sjezdovkách zase vyhodím koleno, užiju si aspoň jeden den na běžkách a tak jsem vyrazila na běžky. Pánové mě vysadili na parkovišti, teda omlouvám se, sehnali mi plánek, řekli, že někde v okolí jsou tratě - a odjeli. Bohčo hledej!!!! Vydala jsem se prozkoumat okolí Tröpolachu, asi po půl hodině jsem narazila na stopu, bylo hnusně, byla jsem celá promoklá a nadávala jsem...... Ale stopy byli hezky vyjeté, pak i pršet přestalo, takže jsem si to hezky užila. Dokonce jsem zjistila, že vede i stopa přímo do Watchingu, kde jsme bydleli. Po 3 hodinách, kdy jsem se opět dostala do vesnice, jsem se rozhodla, že tedy "domů" pojedu na běžkách, napsala jsem klukům sms, ať na mě nečekají a vydala jsem se po stopě.
To jsem netušila, co mě čeká a řekla bych, e to jste ještě nezažili.....
Jedu si vesele ve stopě, a sněhu bylo dost, jela jsem po mostu přes potok a sníh sahal na úroveň zábradlí na mostě přes potok... A jela jsem dál a dál......... a najednou koukám a nevěřím svým očím, už ani moc nepršelo ani nesněžilo, docela jsem i oschla, ale toto je moc.... stopa končí ve vodě, asi 20 metrů teče řeka a pak stopa pokračuje, co teď???? Vrátit se víc jak půlhodiny, možná hodinu na parkoviště a čekat na kluky? Nebo se vrátit aspoň k silnici a jít po silnici???? Tak to ne! Co tedy? No nic, vracet se nebudu!!!
Tak jsem dojela k řece, sundala běžky, přece si je neodřu a vlezla jsem v botech do řeky, byla asi do půli lýtek, přeběhla jsem řeku ale bohužel, pokračovalo ještě dobrých 30 metrů mokrého snehu, tak jsem proběhla ještě i to a pak si v pohodě zase nandala běžky a pokračovala ve stopě, nechápu, jak po té stopě jezdí lidi normálně... Pak už jsem jela jen asi 20 minut a objevil se Watching - super!!!! Pak už jen projít vesnicí a hurá do našeho hezkého ubytování. Byla jsem celá mokrá, zalezla jsem do teplé sprchy a šla chystat klukům večeři. Fuj to byl zážitek.

2. den - PONDĚLÍ
Vyrazila jsem na sjezovky, kluci mi vyhlídli krásnou modrou pro začátečníky (55, 56) a tak mě tam zavezli, domluvili jsme se, že se sejdeme na v resturaci o půl jedné a odjeli. A já vzorně jezdila a šlo mi to a líbilo se mi to a bavilo mě to a vytáhla jsem si mobil a fotila jsem a fotila... až jsem málem zaplácala paměť.....Po přestávce v restauci (kde byl číšník se šíleným účesem - líp je to vidět na Matějových fotkách) se kluci rozhodli, že mi ukážou jinou modrou, teda já jsem chtěla popojet jinam. A tak jsme vyjeli, musím podotnout, že na mě byli moc hodní, čekali na mě a tak...... Pak mě tam nechali a jeli zase lyžovat sami. Jenže mě to asi po hodině přestalo bavit. Zatímco na 55, co jsem jezdila před chvílí jsem jezlila 1x za 1O minut, když nebyla fronta, jinak tak za 15 minut, tak tady na 53 jsem jela tak 1x za 3 minuty, což uznáte, že mne za chvilu přestalo bavit. Tak jsem se rozhodla, že se vydám vyzkoušet červenou. Hop a koleno zas vyskočilo, chvilku jsem se válela ve sněhu, ale bylo jasné že se musím zvednout - co jiného upraostřed svahu..... Pobrečela jsem si, s bolestí jsem dojela dolů, sedla na lavičku, dala si sníh na koleno a znova si pobrečela. Pak zavolala klukům a oni mne nasměrovali, jak se dostat za nima...... Pomohli mi se dostat na velkou lanovku a domluvili jsme se, že na ně potkám dole v kavárně.

3. den - ÚTERÝ
Kluci se rozhodli tentokrát vyjet až na Trögl Skiplatz a vydali se na sjezdovku, já jsem chtěla nechat koleno v klidu a tak jsem si vzala běžky. Bohužel jsem si špatně zjistila, kde jsou tratě - no, po pravdě nezjistila, a když kluci odešli a já se koukla do mapy......... tratě na běžky byly daleko, a tak jsem jim zkazila den. Ano, mohla jsem vzít běžky do ruky a vydat se po silnici k Passo Oromollo Passhöhe....... ale nějak se mi nechtělo. Naštěstí muž byl tak hodný, že když jsem mu zavolala, zavezl mě k běžeckým tratím. Bylo hnusně, zima a sněžilo, nakonec jsem si nechala teplou bundu a udělala jsem dobře, bylo vážně hnusně.... 2x jsem objela okruh, který měl asi 7,5 km, ale nebylo to nic moc, stopy nebyli najeté, povrch byl upravený na bruslení a to já neumím......., navíc zezačátku mi to jelo, ale ke konci se sníh lepil na běžky až hrůza..... Pozitivum dne bylo, že jsem naproti na kopci uviděla dřevěný kostelík a tak jsem se rozhodla, že se tam vypravím i kdybych se tam měla vyšrabat sněhem. Jakou radost jsem měla, když jsem uviděla, že je tam taky široká cesta na bruslení. Pomalu jsem se tam klasikou dostala a kostelík si vyfotila...... jenže začalo opět hustě sněžit..... dala jsem si podruhé okruh a to už na mě čekal zase muž na parkovišti a dovezl mne "domů". A než se hoši vrátili už jsem jim začala chystat večeři...

4. den - STŘEDA
Rozhodla jsem se, že je hřích strácet čas na běžkách, že je třeba si užít sjezdovek, sice jsem nejprve chtěla zůstat "doma", abych jim to zase nějak nekomplikovala, ale pak když jsem ráno viděla modrou oblohu, neodolala jsem.... Třeba koleno vydrží. Matěj mi poradil pěknou a dlouhou modrou 23a, kterou jsem si čas od času zkombinovala s 22. A bylo to fajn. Dokonce jsem si našla i chvilku, abych si zaběhla vyfotit znovu, ale za lepšího počasí dřevěný kostelík. Pravda nebyla obloha úplně modrá, ale bylo krásně i když šíleně fučelo. Jezdila jsem dnes s batůžkem (mám ten malý cyklistický ChemAqua, co tahám všude), ale výborně držel a tak jsem ho vůbec necítila.... a hlavně mohla jsem fotit.....však vidíte, těch fotek........

5. den - ČTVRTEK
Koleno včera přežilo, tak jsem ani neuvažovala, že bych nešla na sjezdovky a dobře jsem udělala...... šla jsem zase na oblíbenou 23a, ale místy jsem to kombinovala i s kousky červené, docela jsem si to vychutnávala. Kolem poledne jsme zase měli sraz v jedné restauraci(v plánku 15 SB) a já pak říkám klukům, že musí jet kousek se mnou, že se bojím, že na tu 46 neodbočím správně... Ale chápu, že se nechtěli zdržovat a chtěli si užít poslední hodiny, tak mi řekli, že u tabule odbočím vpravo..... Ale buď už su hluchá nebo blbá :o) prostě místo za tabulí jsem odbočila před tabulí - a hezky jsem si vychutnala, jak se neposlušnost trestá!!!! Sjela jsem dlouhou červenou 40, to jsem si zanadávala, celou dobu jsem si opakovala, že by je to nezabilo, kdyby jeli ten kousek se mnou..... ale pak jsem si pustila v MP3 Bonnie Tyler a dole, když jsem nasedala jsem byla hrdá, že jsem to zvládla, takže "Hoši děkuju!" Nebýt nich, tak bych to nezvládla. Podruhé jsem odbočila správně a k velké lanovce dojela, jen už jsem si nestihla sjet svouji oblíbenou 55. Ale co, jsem hrdá, že jsem zvládla červenou 40 :o) A pak už jsme jeli domů