DODATKY – KOPIE E-MAILŮ, KTERÉ PŘEDCHÁZELY AKCI:

----- Original Message -----
From: Bohča

To: šárka vlachová ; Petr Košák ; Jana Nováková

Sent: Monday, August 09, 2004 11:00 PM
Subject: jeseniky

Předběžný plán výletu:

Úterý 24.8.
odjezd v 6:00 Brno (7:13 Prostějov a v 8:31 Zábřeh na Moravě)
v 8:59 Hanušovice
v 9:03 z Hanušovic a navrhuju do Vysokých Žibřidovic 9:12 a odtud po červené a pak po modré na Kraličák - Kralický Sněžník (popř. do Starého Města 9:21 a odtud po modré) vyjít na na Kraličák - pramenu Moravy.... a přespat U kapličky (kdyby bylo hezky můžem jít i dál)

Středa 25.8.
po červené kolem Paprsku (tam dáme papu) přes Šerák a Keprník na Vřesovou Studánku (když bude hezky nemusíme dojít třeba až tam (ale tam je střecha nad hlavou)

Čtvrtek 26.8.
dál přes Červenohorské sedlo, Švýcárnu, Praděd, Ovčárnu k Jelení studánce (tam je chata, kde se dá přespat)

Pátek 27.8.
dál po zelené Na skřítku, po modré na Rabštejn (nebo třeba na koupák do Losin, když toho budem mít plný kecky :o))

Myslím, že vždycky se dá kdekoliv skončit a jít domů, někam na vlak nebo tak a když se nám to bude líbit zůstanem tam třeba do soboty.......

Jo a vem sebou klidně koho chceš!!!! Už se těším!!!
Měj se pěkně!
Bohča.


----- Original Message -----
From: Eowyn

To: Petr Košák ; Jana Nováková

Sent: Thursday, August 19, 2004 11:52 PM

Subject: vylet jeseniki :o)

ZDRAVÍM VÝLETNÍKY!!!

Předpokládanou trasu již jsem vám poslala, nyní posílám předpokládaný jídelníček + to, co sebou (či jinak asi to, co si beru já, ste dospělí, tak se zbalte sami :o))

ÚTERÝ: svačina na cestu + oběd ještě z domu (to si vemte každý sám) večeře - nějaká teplá (nachystáme s Ondřejkou a koupíme) + teplý čajíček

STŘEDA: snídaně z vlastních zásob, + čajíček oběd předpokládám, že bude na Paprsku (už se těch smažených jater nemůžu dočkat!) k večeři by tím pádem stačila polívka (zajistím) + klidně si něco snězte z vlastních zásob

ČTVRTEK: snídaně + oběd z vlastních zásob (chleba + něco, co chcete) večeře teplá - opět něco nachystáme

PÁTEK: snídaně a oběd z vlastních zásob (kdyžtak se třeba v motorestu na Skřítku, kolem kterého bychom měli projít zastavíme na papu) no a večer bychom měli končit a kdyby se nám v přírodě líbilo moc, tak vezmu nějakou polívku pro strejčka Příhodu (no co, aspoň se seznámíme a maminka tvrdí, že láska prochází žaludkem!!!)

Docela mě láká zůstat někde do té soboty, tož uvidíme, v nedělu už chcu být doma!

Snad si s tím poradíte, no každý by měl mít jídlo tak na 7 jídel :o)

Teď bude následovat seznam toho, co si pravděpodobně nabalím já, ale upozorňuju, že se budu balit až v pondělí, takže vše může být úplně jinak a taky jsem neslyšela předpověď počasí.

SEZNAM:
• ručník
• plavky
• kartáček na zuby, pastu na zuby a vodu na zuby (jako čistou vodu z vodovodu), ale vy někteří, co si zuby nečistíte :o))
• možná i šampón
• trička - asi 4 (z toho ňáký na ramínka) - z toho asi jedno na spaní a nebo ještě jedno navíc, teď nevím
• rolák, mikinu
• šusťáky
• bundu
• kraťasy do hor (hnusnější) + ty černé kalhoty do vlaku (ať su jako slušňačka)
• spacák - to je snad jasné!!!
• možná mé nové indiánské pončo :o)
• sandálky nové
• futrálek na brýle
• pláštěnku
• karimámu
• jo a kalhotky a podprdu (to Stolka nemusí :o))
• Fujpití
• CAMEL + asi zapalovač
• breviář
• kofolu + láhev normálního pití
• pak nějaké tangy (prostě sušený pití, aby to šlo naředit vodou)
• asi ňákou vodu třeba na tu polívku or čaj
• ešus, lžičku, nůž vařič a bombičku a sirky
• a čokoládu od Aragorna :o)
• vlnky od maminky + asi ještě ňákou tatranku......müslityčinku.....
• mlíko :o)
Už je toho ažaž, tak to snad stačí!
Další dotazy ráda zodpovím!
mějte se krásně,
skládete básně,
jak budem pochodovat,
tak tam budem veršovat
i když stále pudeme,
verše psát si budeme
i za svitu hvězdiček
vezmu na to deníček!
Tak už toho bylo moc,
zatím přeju dobrou noc!!!

Už se těším jak na Vánoce!

Pro Gandalfa - budeš mít cestou i mše (že bych si vzala nějakou kostelovou róbu :o) né to byl ftip! Ale ty mše by být mohly!

Čau Bohča.

VYSVĚTLIVKY + HLÁŠKY:
Fujpití aneb Somrákovy červíci – vodka a ní naložené datle

Janča k mému dílu: „Bude to komedie, tragedie nebo skify?“

Stolka: „Štve mě, že tak krásné zemi nevládnou krásní lidé!“ (když mluvil o politické situaci u nás)

Stolka: „Nemám slov!“ (když jsem mu dělala kázání, protože on ho nechtěl dělat nám)
Já: „Nemám mapu!“ (já hned nato, když jsem nemohla najít mapu)

Já: „Protože je zima, vzala jsem si šátek!“ (byla kosa jak sviňa a já měla tričko na ramínka a pak ten šátek)

MORDOR – hora Sušina 1321 m

Stolka: „Máš krásnou anglickou výslovnost jako Gruzínec!“ (nebo něco v tom smyslu, když jsem v originále citovala Gluma :-))

JESENIKI 2004
aneb
VŠECHNO JE VŽDY ÚPLNĚ JINAK
23. – 27.srpna 2004

OSOBY A OBSAZENÍ:
Janča
Ondřejka Ptáček (Píp)
GANDALF – Petr Stolka
Já – Bohča (někdy Eowyn)

PODĚKOVÁNÍ:
Martinovi - za krásnou a hlavně potřebnou modrou plachtu a igeliťáček s Mikulášem, díky moc (bez té plachty by jsme byli mokří první noc :-))

Víťovi za půjčení ešusu a vařiče, že ten vařič nebyl kompatibilní s tou bombou je jedno, díky, žes ho půjčil, díky moc

Gandalfovi – díky, že jsi jel a žes to s náma přežil :-)

Janče, Onřejce – dík, že jste byly ochotny jet a dík že jste kámošky! A su ráda, že vás mám!!!

I. JAK BYLO VŠECHNO ÚPLNĚ JINAK
Ač jsme byly od půlky července domluveny, že pojedeme od 24. do 27.8. tak Ondřejka oznámila (jistě z vážných důvodů), že dorazí až ve středu 25.8., tak jsem se pružně přizpůsobila a rozhodla se vyjet už 23.8., neb su holka šikovná našla jsem si vzorně vlaky a byla rozhodnuta v 17:40 vyjet z brna směr Česká Třebová do Zábřeha na Moravě za Jančou.. Na této atypické výpravě přislíbil svoji účast i kamarád SDB Peťa – Stolka.
Snažili jsme se ho o změně programu informovat, ale byl stále nedostupný ( - na obou číslech – pak se to vysvětlilo v sobotu byl v kině na Artušovi a nechal si až do pondělí vyplej mobil :-)) – až jsme se o něho skoro bály, po dvou dnech se Janča konečně dovolala na pevnou linku, ale to již jsem jela šalinou na nádr. Bylo to všechno nějak rychlé.......zapomněla jsem v ledničce 3 banány a 4 nektarinky, budou mi chybět a moc mě to štve, banány miluju!
Ale vraťme se do šaliny, Janča mi popsala situaci a že Stolka řekl, že mi zavolá – Janča mu naznačila, že bychom jako mohli jet z Prostějova společně, ale že už jedu na nádraží, tak ať se mi brzo ozve......vzal to doslova a než jsem domluvila s Jančou už jsem měla zmeškaný hovor......však zavolá znova :-) Zavolal. Stála jsem v hale hlavního nádraží, prohlížela tabuli, z kterého nástupiště vlak jede a najednou volá a kde jako su....a jestli už mám koupený lístek.....a tak jsem koukla na tabuli a vidím, že v 17:55 jede vlak směr Olomouc a tak ať si koupím lístek do Prostějova a že pak pojedem autem spolu, no ještě nevím na co jsem to vlastně kývla a zda tam jistě dojedu :-) tož uvidíme, sedím ve vlaku, vlak pomalu opouští Brno, jen se usmívám nad tím, že všechno je úplně jinak.
Rozhlédnu se po kupéčku a musím se usmát znovu při pohledu na modrý kyblík, co mám vedle gemy......no, co, vy jste nikdy nejeli na puťák s kyblíkem??? Vidíte a co kdyby vám bylo zle, že jo Jani, jak jste jely z FUJ to by se kyblík hodil :-) Ale proč myslíte, že ho sebou vezu, vezu ho Janče – aby ho už vždycky mohla vozit sebou, není to krásný dárek?
To my krásné, ale nechtěné hospodyňky si takové milé dárky dáváme normálně .-) jako vážně: třeba Somrákovi jsem k třicetinám dala šufánek a jak byl nadšenej, no co je to tak drahý jako flaša fernetu a nevychlastá to za večer :-)
Odpoledne když jsem přmýšlela, co budu dělat ve vlaku, abych se nenudila ty dvě hoďky, že kniha ani diskmen se mi tahat nechce, zvlášť diskmen do hor?! Martin mi poradil noviny, že si je můžu přečíst a pak vyhodit a jak to nakonec dopadlo – vzala jsem nakonec toho diskmena, protože jsem měla strach, že už nic nestihnu koupit a jak to dopadlo – místo abych četla píšu, aby jednou četli jiní :-) no už su taková.
(jen poznámečka – na horách jsem diskmena samozřejmě neposlouchala, až pak ve vlaku cestou domů)
Ale protože období, kdy jsem psala romantické romány je už dávno za mnou, tak nemůžete čekat, že se budu rozplývat nad krásou okolní krajiny či popisovat nějakou peprnou historku z vlaku – sedí tu jen jedna nesmělá slečna – kouká na mě jak na UFOUNA, jak tu sedím já, velká gema, modrý kyblík a diskmen, sem tam jí zazvoní mobil a prohodí do něj „ahoj mami“ a dál nožku přes nožku tiše sedí, jak mám dnes radost, jindy bych možná uronila slzu, proč Bohča není také taká jemná, ale dnes ne, dnes su hrdá na svou gemu, těším se na noci strávené v přírodě, další můj sen se stává skutečností a to mám ještě sebou Martinův igelit a Víťův ešus s vařičem (hoši, jak vás miluju – OBA). No nic, asi si dám toho diskmena na uši, teda abych to upřesnila pro ty, kterým když řeknu zavolej výtah u něho stojí a volají „výtah, výtah“ :-) na uši si nedám diskmena, ale sluchátka a budu poslouchat diskmena, vlastně nebudu poslouchat diskmena, ale sountrack k Pánu prstenů, který mi bude diskmen přehrávat.
To je škoda, že už budu v Prostějově a musím už vystupovat, ale ten diskmen se mi bude určitě hodit, aspoň se podívá do světa :-), no nic až bude čas, ozvu se zas.
Tak přijel na nádraží, měl sice pár minutek zpoždění, ale v poho. Za poslechu LORD OF THE DANCE jsme dojeli na jeho faru, spíš farní doupě. Asi hodinu se balil, zmateně pobíhal z pokoje do pokoje a tak, pak vše s úspěchem dokončil a šli jsme se s batůžky vážit, on navážil 20, ale neměl tam všechno jídlo, takže něco přes 20 nese. Já jsem se sice původně vážit nechtěla, abych neměla komplexy za své váhy – nikoliv z váhy batohu, ovšem když jsem se na váhu s batohem vlezla a ručička ukazovala něco za stovkou bylo mi jasné, že můj batoh bude jistě těžší než Stolky, a taky že jo! Když jsem pak na váhu vlezla sama, zjistila jsem, že vážím stejně jako před 10 lety, ale 80kg to není – batůžek vážil 30kg :-) Ale až to sníme a vypijem......tak bude třeba taky vážit 20kg :-)
Tak jsme nasedli a vydali se autíčkem směr ZÁBŘEH. V autě ještě volal Ptáček, ale kolem půl desáté jsme dorazili.

II. BALENÍ :-)
Nejdříve jsme si sdělili pár nejbližších zážitků a pak Stolka vytáhl deku a že chce taky indiánské pončo – vypadá opravdu jako Gandalf se skautským kloboukem (jen ta elfská spona mu chyběla), ale sluší mu to. A hned jak viděl mé indiánské pončo – tak jsem hned musela začít s tvorbou toho jeho – podotýkám: su šikovná, vařit umím......ale opravdu šití není moje silná stránka, ale Stolka má nakázáno říkat, že si to šil sám a nebo, že jsem pila víc chlastu než jsem ve skutečnosti pila – pila jsem jen dvě skleničky fujpití. Ale on je šťastný, že má pončo. Pak kolem půlnoci, jak si Janča umyla vlasy a vzala pižámko tak jsme šli spát. Balení však pokračovalo v brzkých raních hodinách, nejprve jsme ovšem přemýšleli, že bychom hory vyměnili za pohled na hory z nedalekého koupaliště, ale pak přece jen jsme se začli balit, bylo to náročné a do poslední chvíle nikdo nevěřil, že se nám tam opravdu vše nacpe, obzvlášť Janča byla při balení bezradná. Ale vše se zvládlo, tak tak jsme doběhli na nádraží, mohu jen ocitovat kolegu Hanáka:
„Stihli jsme to těsně,
vlak odjížděl přesně!“
A už za chvilinku budeme vystupovat ve Vysokých Žibři................................(už jsem nestihla dopsat, protože jsme opravdu vystupovali)
VYSOKÉ ŽIBŘIDOVICE, na Kralický Sněžník je to jen 15 km.

III. VÝSTUP NA KRALICKÝ SNĚŽNÍK
Je 13:14 a máme obědovou pauzu u jakéhosi potoka, jehož jméno není na mapě, šli jsme po červené a již jsme se převýšili o 400m a ušli jsme 6,5km – nic moc výkon, ale přece jdeme na výlet, po cestě se nic zvláštního neudálo, jen jsme párkrát zastavovali a to z nejrůznějších důvodů, většinou jsme se chtěli odpočinout, taky jsme se pomodlili ranní chvály ( a poprosila jsem za Adrenaliňáky) a tak. Nahoru na Kraličák je to ještě ňákých 9km ne asi něco přes 8km a stále do kopce, teď zalezlo sluníčko, ale až si dáme gemy na záda, tak nám bude teplo ažaž. Janča si dala siestu (jako odpočinek nikoliv tu oplatku) a leží na celtě. Stolka si půjčil sluchátka, dal si ňáký tuctuc – asi zas keltské – do svého wolkmena a protože jsme se obě pohoršovali nad tím, jak může uprostřed tak krásné přírody poslouchat wolkmena, odebral se blíž k potoku a relaxoval si po svém tam. Já chytla svůj bonzdeníček a dala se do psaní a protože to vypadá, že situaci jsem popsala, tak si asi taky lehnu, nebo možná zkusím vymyslet někomu ňákou smsku.
Tož zatím. Jen doufám, že nebude pršet, je vážně nějak zataženo :-) nebo :-(
Budu stručná: vyšli jsme a šli a šli a šli, začalo pršet a my procházeli hroznou krajinou – bylo to jako průchod Mordorem, všechny ty pahýly stromů a tak, pomalu jsme začli řešit, kde budeme spát – napadlo nás řešení u horské chaty (chata horské služby), ale byla plná – tak vzhůru na Kraličák, u Slona je prý nějaký sklep. Bylo to asi 1 km, šli jsme.
Fuj, je to tu hnusné, toho bordelu. Donutili mě dát na zem Martinův igelit, přesunuli jsme se do sklepa a začlo pršet.

IV. V CHLÍVKU JAKO V BETLÉMĚ
Dojít asi o 10 minut později tak jsme totálně zmokli, bylo to tu extrémně hnusné, ale lepší než kdekoli jinde. Pršelo. Chystala jsem ňamu papu – zjistila jsem, že bombička není kompatibilní s Víťovým hořákem, ještěže měl Stolka hořák taky – tak jsem vařila pórkovou polívku a rýžovou kaši, mezitím Stolka s Jančou se snažili zadělat otvor = vchod Stolkovou pláštěnkou. Zjistila jsem, že tu zatýká – zrovna nad mou karimatkou. Najednou přestalo pršet, ale fučelo tu jak blázen, po večeři jsme vykládali a pak byla mše – v chlívku jako v Betlémě a pak jsme šli spát, nikdo jsme v noci skoro nespali, protože jak to foukalo tak pláštěnka ve dveřích lítala jako blázen, vpravo kapal pramínek, který vytékal ze zdi.
Janča se svěřila, že slyšela v noci myš, jak kdyby něco chroupala, tak jsme se jí smáli, jak si to po zkušenostech z tábora vsugerovává.....ovšem poté, co jsem si vybalila chleba a zjistila jsem, že to nebyla fikce a část mého chleba skončilo v žaludku nějakého místního tvora. Vstávali jsme v 9, udělai kafe a stále ještě nejsme schopni vyjít, chudák Ondřejka už je skoro na paprsku (jde nám naproti). Venku je hrozně, mlha fuj fuj a to jsme chtěli mít ráno mši „u Slona“.
Na Kraličák nepůjdem, Stolka teda chtěl – už pro ten pocit, ale já řekla, že na pocity nehrajem a že je to zbytečná ztráta energie :-)
Tak uvidíme.
Asi vylezeme ze spacáku a půjdem, i když Stolka teď zase řeší neřešitelné politické problémy, , nejdřív to byl Klaus alias tajný agent moskvy, smlouva s Vatikánem, pak problémy olomouckého multikina, pak Společenské vědy a dnešní mládež a teď řeší problémy horských chat a horských spolků :-) Budu je asi muset popohnat, vyčistíme zuby – teda aspoň já a musíme za Ondřejkou, byla ve 3 na 10 7km od Paprsku, my až se vybalíme to máme 19km. Tak hodně štěstí :-)

V. VŠE JE ZAS ÚPLNĚ JINAK
(psáno na Paprsku 26.8. v 17:19)
Protože je zas vše úplně jinak tak jsme na ten Kraličák šli, šlo se krásně, neb jsme krosničky nechali v Betlémě, vlastně než jsme vyšli, tak jsme udělali pár foteček s kartáčkem na zuby a se slonem :-)
Výstup na Kraličák byl v pohodě a my v těch pončích mezi těma turistama, každý 2 petlahvičky v rukách a hurá na vrchol, udělali jsme pár foteček, sestoupili k pramenu Moravy, kde jsem poslala všem možným známým SMS:
U pramenu Moravy,
Leze fernet do hlavy,
Lžu vám, pijem jenom vodu,
Neb jsme stále na pochodu,
Až sílu nebudem mít,
Fernet jistě začnem pít!

Vůbec měla jsem ňáký veršovací den, došli jsme si pro věci a hurá vstříc Ptáčkovi, šlo se pomalu, ale šlo to, zdálky jsme viděli včerejší Mordor pomalu se shodli na tom, že naší horou osudu nebude Kraličák, nýbrž chata Paprsek. Ubývalo kilometrů a ubývalo sil. Ptáček, která si nechala bágl na Paprsku (jak jí Stolka poradil a já napsala – je mi to líto, že jsem nedala na svůj názor) se pro něj musela vrátit, asi 10 minut před tím, než bychom se byli potkali, to už jsme byli dávno za krásně opravenou kapličkou. Na schůdku před kapličkou jsem vymyslela další básničku, tu už jsem poslala jen jedné osobě, aby si ostatní nemysleli, že jsem se úplně zbláznila – vlastně ta básnička vznikla tak nějak cestou a tak jsem jí domyslela a poslala:
Krosna těžká je jak sviňa,
Zatím se však máme prima :-)
Ráno mlha padla z nebe,
Neviděli jsme před sebe!
Potom zase sluníčko
Svítilo nám maličko,
Teď se vítr zvedá,
Zas bude lít – běda!
Přemýšlíme moc,
Kde strávíme noc!

Osoba na básničku zareagovala:
Jestli šlapeš jako básníš,
Tak se šťastně domů vrátíš!

A já, opravdu ten den jsem měla slinu:
Šlapu, je to k nevíře,
Mám však z toho puchýře!
:-)

Když se dostávám k těm puchýřům, vážně byly – dost fest, ale mám prostě blbé nohy. Ale vraťme se k cestě, bylo jasné, že na Paprsek – Pemprsek již dnes nedojdeme, i tak jsme šlapali jak o život, ale sluníčko, jako kdyby nás ignorovalo, se sunulo k západu. Ondřejka poslala sms, že má batoh a jde nám naproti – to už bylo 19:16 a my viděli jako nejrozumnější možnost najít vhodné ležení, kolem osmé jsme zaparkovali na rozcestí KUNČICKÁ HORA 890m nad mořem, byla tam pěkná louka a vypadalo to, že pršet nebude, ale pro jistotu se Janča i Stolka vydali hledat něco lepšího, Janča chvíli na to zakřičela, viděla jsem Stolku, jak se vrací s nepořízenou a tak jsem mu oznámila, že Janča asi něco našla – šli jsme tím směrem a stále nic až měl Stolka pochybnosti, jestli neřvala třeba z toho důvodu, že ji někdo znásilnil.......
Pak jsme to viděli – POSED SNŮ :-) !!!!!!

VI. POD POSEDEM
Stolka šel Píp naproti a já s Jančou chystala ležení a protože nám přišlo, že dlouho nejdou tak jsme otevřeli fujpití a camel. Pak došli. Uvařili jsme papu a v okamžiku, kdy začli jíst se spustil takový déšť až hrůza, rychle jsme, co se dalo odnesli do posedu a Stolka začal budovat přístřešek – šlo mu to pěkně. Pak jsem ještě nabídla pláštěnku a přístřešek byl hotov, spapali jsme tu výbornou žampiónovou polívku a pak jsem ještě uvařila sýrovou omáčku, pak jsme drželi liturgický půst a čekali na mši tak dlouho až holky usnuly, my jsme doopravily chyby v přístřešku a jelikož bylo 0:20 Stolka naznal, že mšu odložíme na ráno. Tak jsem se zvedla a že du spát do posedu, protože bylo jasné, že pod stříšku se asi všichnipohodlně nevlezou a nerada se mačkám :-) (a navíc měla jsem spacák nahoře v posedu, protože jsem si ho narozdíl od ostatních zmrzlin ještě nevybalila. Jen co jsem se uložila, přilezla Janča, že ju Stolka vyloženě vyhodil, že to vypadá, že tam chce být s Ondřejkou sám...........
Všechny batohy jsme daly na lavičku, já spala pod lavičkou a Janča vedle, ale spalo se nám krásně (i když celou noc jsme spali s pokrčenýma nohama). Janča se zasnila a povídá, že neví, jestli někdy někde spala tak vysoko, já řekla, že doma spím normálně vysoko, ale že mám pod sebou 10 pater a Janča – tady je pod tebou jen jeden (PÁTER :-))
Vstali jsme nějak kolem půl desáté (Janča měla sice 3 na 1, ale to měla od večera, kdy ve 3 na 1 zjistila, že má 3 na 10 :-)), Stolka sklidil přístřešek, pak zas udělal přednášku o vatikánské birokracii a byla mše, pak jsme se napapali a byli dvě hodiny, kdy jsme se vydali na cestu. Nahodili jsme vysoké tempo a Stolka překřtil naši výpravu na pouť za Játry na Paprsek.
Na Medvědí boudě jsem je všechny demokraticky přesvědčila, že bude lepší, pohodlnější a kratší jít místo po červené po asfaltce – myslím, že to byla dobrá volba.

VII. HORA OSUDU
Játra nás hnala, že nás ani krvavé puchýře na mých patách nezdržovaly. O půl paté jsme zasedli ke stolu na Paprsku. Poslední metry již pršelo a já s vypštím posledních :-) sil ty poslední metry doběhla.
A tak tu sedíme, už je 18:54, popapali jsem – ty játra byly dokonalé!
Pršelo až hrůza a nám je tu moc dobře a je tu moc hezkej pan číšník a tak na sebe mrkáme a říkal, že mu nevadí, že si z něj děláme srandu....Stolka radí, ať du do toho, ale co s chlapem v Jeseníkách a tak na něho jen krásně koukám a mám ty blbé poznámky :-)
Ale stejně je hezkej!
Asi pudem hledat místo na spaní, už přestalo pršet, ale nám se odtid nechce, obzvlášť je tu tak hezkej číšník.
(pokračování - psáno ve vlaku 27.8. 13:31 cestou domů)
Nakonec jsme ještě pana číšníka požádali (teda já požádala) o 10,5 litrů H2O a já ještě o 4 krásné pdotácky, pak jsme zhodnotili situaci, přejmenovali toto krásné místo z HORY OSUDU na ROKLINKU (číšníka na ELRONDA) a hned, co jsme se naposledy vyčůrali a zamítli můj návrh cestovat směr Staré Město přes VĚTROV (vážně se to tam tak jmenuje), ondřejka chvátala na vlak a Stolka se bál Nazgúlů, tak jsme se rozhodli jít směr Ostružná. Tak jsme vyšli, poslední zamávání krásnému Elrondovi.........
Samozřejmě jsme ještě znásilnili jednu rodinku, aby nás vyfotili a pak jsme vyrazili hledat místo, kde se dá přespat, bylo 19:50, sluníčko již zapadlé a my teprv vycházeli, ale vážně se nedalo vyjít dřív. Ondřejka zas něco pronesla o tom, že ty rozchody jsou nejhorší a bolí......
A my jen s Jančou žasly nad tím, jak je ta čeština krásná a dvojsmyslná.
Tuto památnou větu o rozchodech jsem vlastně pronesla já už cestou na Paprsek, ale od té doby jsme ji používaly často, zvlášť Ondřejka, když jsme se znovu a znovu zastavovali a šli dál.

VIII. PRINCEZNY V CÍSAŘSKÉ BOUDĚ :-)
Vydali jsme se směr Císařská bouda, ale stále nikde nic vhodného na přespání, nztráceli jsme však naději, putovali jsme k východu a za námi poslední červánky, právě jsme dorazili na rozcestí k Císařské boudě, Stolka šel na průzkum, objevil funkční kadibudku, zamčenou chatu a odemčený dřevník – bylo jasné, přesunuli jsme se tam. Už jsme se hrnuly dovnitř..., ale Stolka se pustil do přerovnávání dřeva – rozhodl, že část půjde ven a část se přerovná, nepomohlo naše přemlouvání, že je to tak dobré.....a tak Ondřejka vytáhla ferneta a bylinkové doutníčky a než jsem našla v gemě kofolu, abych mohla naředit, obě dvě se dokonale sťaly, teda aspoň tvrdily, že se motají a když šla Ondřejka čůrat bylo to i vidět, protože kdyby se nedržela chaty, tak by jistě skončila v kopřivách, pak došel i Stolka – spokojen, jak to krásně přerovnal. A my s Jančou začly Ondřejce vykládat či spíš akčně popisovat FUJ, kolem 23.hodiny jsme začli chystat ležení a pak jsem začala číst ty slíbené Fujeseje, se kterýme se táhnu jak debil.
Byly jsme s Jančou mile překvapeny, jak to viděli holky – mám z toho lepší pocit než jsem doteď měla. A to je fajn, aspoň myslím. Pak jsem jim řekla na dobrou noc pár příběhů či spíš Hrubínových veršovaných pohádek a mého oblíbeného Vepříka Boříka a nakonec pohádku O perníkové chaloupce a pak už to vypadalo, že spali (nebo to dělali, abych už jim nic nevyprávěla, nevím :-)) Oni spali v dřevníku, já přede dveřma venku stím, že když bude pršet zmáčknu se na kraj vedle Ptáčka. Naštěstí do 1 na 7 nepršelo – teda pršelo jen slabě a to jsem ignorovala, o té 1 na 7 to vypadalo na silnější déšť, ale brzo přestal.
Ještě sem musím napsat příhodu, která se stala ve středu ráno Ondřejce, když šla z Ramzové na Paprsek – vyběhl tam po ní vlčák (teda prý mládě vlčáka) a div jí neukousl nohu a hned na to paní z domečku na toho psa volala: „Frodóóóó, k nozeeee!“ Divím se, že neměl kolem krku obojek s nápisem JEDEN PRSTEN VLÁDNE VŠEM.........

IX. POSLEDNÍ CESTA SPOLEČENSTVA
V 7:19 mi zvonil budík – všici mi vynadali jakou mám hudbičku, že se to nedá poslouchat a protože se v dřevníku krásně spalo a nevypadalo to, že by chtěl někdo vstávat, mobil mi zvonil asi ještě 4x, což vždycky všechny vytočilo! Tak já se snažím – dávám budíka, aby Ondřejka mohla za Kristýnou, aby nám všechno vyšlo a ještě mi tak nadávají...........
Než aby slyšeli znovu mé „buzení“ radši začli vstávat, vysvětlila jsem jim, že bude nejrozumnější udělat nejdřív mšu – a tak se stalo, po mši uvařili kafe – tentokrát to zvládli i beze mě a dokonce mi udělala i Ondřejka čaj. Tak jsme posnídali a začlo balení, nakonec jsme teda ještě dřevník přivedli do původního stavu.
A hurá na cestu, vycházeli jsme v 9:50 a vlak z Ostružné nám jel v 11:49 – 5km za 2 hodinky to snad zvládnem (ve skutečnosti to bylo jen něco přes 4,5 km). Počasí se tvářilo všelijak – vypadalo to, že zas pršet bude – naštěstí jsme nezmokli.
Stolkovi nějak vadili naše kecy – zvlášť prý moje verše, které jsem cestou chrlila – až mě požádal, abych šla před ním s holkama vpředu a Ondřejka zahlásila, že má problémy s plynatostí, proto chce jít vzadu sám a já na to hned pronesla:
Že verše mé mu vadí, tvdí,
Problém jsou však jeho prdy!
Víc veršů si z cesty vážně nepamatuju!
Něco po 11 hodině jsme už odkládali batohy na nádraží, skočili do smíšeného zboží tzv. SMÍŠENÁ PRODEJNA U BUBÁKA pro salám (Ondřejka), já pro debrecínku, pak jsme ještě na nádraží udělali poslední společnou fotku společenstva a sedli na vlak. Hodina do Zábřeha utekla rychle, seděli jsme na zemi, Stolka sušil o topení tričko, Ondřejka papala a pak usínala a já s Jančou – sem tam jsme prohodily pár vět.

X. ROZPUŠTĚNÍ SPOLEČENSTVA
V Zábřehu či Zábřeze se naše cesty rozdělily, Janča šla domů, Stolka pro auto a pak jel domů a Ondřejka a já pokračujeme směr Znojmo, teď stojíme ve Starém Městě (Old City u Uherského Hradiště) – zrovna připomínám Ondřejce, že teď to má – tak moc nechtěla včera jít do Starého Města pod Sněžníkem......
Jedeme do Znojma Kristýně na narozky. Tady v nížině je docela krásně – proč nám na horách stále pršelo????
:-)
Ale díky Bohu za to jaké bylo počasí, sice nebylo úplně krásně, ale když se to tak vezme, zas pořádně jsme nepromokli nikdy, takže díky za počasí jaké bylo!

Ještě bych chtěla poznamenat, že společenstvo se sice rozdělilo, ale jistě přijde čas, kdy se zas všichni potkáme a dojdeme k HOŘE OSUDU :-)
Co jsem tím chtěla říct?
Že jsme se domluvili, že někdy příště ty Jeseníky dokončíme!
(Jen se podívejte za začátek jaký byl plán a do mapy kolik jsme toho ušli .-))

Nebudu se dlouze loučit – bylo to SUPER!



CESTOVNÍ POEZIE
Několik básniček, které myslím, že se mi cestou povedly (mimo ty, co jsem již citovala)
Víťovi na Adrenalin (ve vlaku ve Vyškově cestou tam):

Právě stojím ve Vyškově
Tak posílám zprávu tobě!
Cílem mým jsou Jeseníky,
Za ešák a vařič díky!
Zažeň byť jen náznak stínu,
užívej adrenalinu,
Ať máš konec nesnází,
Ať vám všechno vychází.

Víťovi na Adrenalin, když jsme jeli tu čokoládu, kterou jsem mu dala za půjčení ešusu a vařiče a on mi ji za stříhání vrátil :-) , posíláno v pátek ráno v dřevníku u Císařské boudy

Jíme MODRÉ Z NEBE,
Myslíme na tebe,
Na vařiči čaj už vaří
Tak ať se ti dobře daří!

Další básničky, co mě cestou napadly:

V tom sklepě pod Kraličákem (to jsem se až doma divila, jak jsem to krásně vymyslela):

Spíme tu jak na smetišti,
Už se těším na noc příští,
Je tu mokro, plno špíny,
Betlém asi nebyl jiný!.........

Když jsme s Jančou čekaly na Stloku a Ondřejku a pustily se do fujpití, tak jsem toto poslala Martinovi (on zrovna pil s Frantou sqělé víno :-) , pod tím posedem:

Spím v přírodě, srdce plesá,
Dobrou noc ti přeju z lesa!
Je tu polská síť,
Začínáme pít!

Verš poslední noci:

Fernet, Bohča, camel light,
Přejí krásnou dobrou night!


Dodávám ještě fotky z Petrova digiťáku, jsou samozřejmě kvalitnější než moje skenované, ale holt byla tehdy jiná doba...., všechno bylo jiné, ale takový je život. Každý prochází určitým vývojem a každá chvíle je jen jednou...... Tak příjemné vzpomínání:
fotky jsou tady