Celý večer popsán z pohledu Pavla Š. :

Středa 20.3.1996 "Oslava 50.výročí pedagogické fakulty". Dnešní den ve škole byl pln napjatého očekávání P.Blažka, který minulý týden přislíbil zorganizování nějaké akce na kolejích - Vinařkách, právě dnes večer. Jak už to tak chodívá, dočkali jsme se pouze zklamání, protože Blažek dnes do školy vůbec nedorazil. Protože jsme nic nechtěli nechat náhodě, po cestě šalinou do Bohunic jsme se s Erikou a Jarkem dohodli, že Erika všechny obtelefonuje a sraz je v 19:00 na čáře pod hodinama.
V 19:10 jsem v šalině právě přijíždějící do stanice Česká zaregistroval Katku, vystoupili jsme a zamířili ke skupince čtyř nervozně přešlapujících spolužáků a bylo nás šest. Bohča s Katkou se ještě pokoušely dovolat ke Karasům, ale Pavel nebyl doma. Mezitím jsme se dohadovali o tom, který lokál poctíme svojí přítomností. Na můj pokyn jsme se demokraticky rozhodli, že půjdeme do HOBITU. Když jsme slezli do toho suterénu, zjistili jsme, že žádný stůl není úplně volný, proto jsme se rozhodli postupovat stejnou taktikou, jak v rychlíku Stará Paka - Brno a přisedli ke stolu, kde v té době seděli dva pánové, ale stůl byl velký, takže se nás šest sem v pohodě vešlo. Přišel číšník (později se objevili spory o tom, zda je to číšník nebo servírka), objednali jsme si pivo, co jiného? Přípitek byl věnován padesáti letům naší fakulty.
Když jsme zahnali žízeň, přišlo i na zahánění hladu. Při pohledu na ceny jídel řada jedinců rezignovala s poznámkou, že jejich hlad byl pouze předstíraný, přesto se našli někteří odvážlivci, jmenovitě Jirka a já, kteří si vyhledali vydatnou stravu přiměřené cenové kategorie. Když nám jídlo donesli, někteří zbaběle prchli pod záminkou telefonátu Pavlovi K, ale hlavní důvod byl ten, že nechtěli poslintat stůl. Snad ani není třeba říkat, že jak mé smažené tvarůžky,tak Jirkův smažák se šunkou, se přímo rozplývaly na jazyku.
Holky se vrátily se zprávou od Pavla K, který už sice doma je, ale z vyhřátého klobouku se mu nechce. Oželeli jsme nepřítomnost tohoto lenocha a počali se věnovat jiné činnosti. Jelikož zde výrazně chyběl ještě další Pavel, který byl toho času upoután na nemocniční lůžko, rozhodli jsme se mu napsat dopis. Naše dvorní básnířky Erika a Bohča chtěli nejprve psaní ztvárnit na pivní tácek, ale i přes relativně výstižné vyjadřovací schopnosti se nedokázali na takto malé ploše vymáčknout, proto své dílko přepsali na ubrousek (plné znění je zaznamenáno v příloze).
Při psaní dopisu stihla ještě Erika házet Jarkovi do piva kostky cukru (asi se jí zdálo pivo příliš hořké a sama se neodvážila osladit si vlastní). Následoval souboj, při kterém si Jarek s Erikou přehazovali cukr z piva do piva jako horký brambor. Když se první kostka rozpustila, neklesali na mysli, protože Katka dostala ke kávě kostky dvě, avšak nesladila. Potom ještě Jura dostal nápad zahrát si billiard a odešel se podívat do protějšího podniku - billiard clubu. Vrátil se se zprávou, že jeden stůl je volný. Rozhodli jsme se dopít, zaplatit a odejít tam. Dopili jsme, zaplatili, přičemž číšník - servírka natáhl-a Juru o 100Kč, naštěstí se nám podařilo dobrat se správnosti a tak Jirka o nic nepřišel. V billiard clubu se ukázalo, že než jsme dopili, někdo nám volný stůl vyfoukl. Pokoušeli jsme zahrát si v dolní části podniku, zde však mohou hrát jen členové klubu (průkazku Planeta NOVA u nás nikdo neměl). Opět jsem to byl já, kdo navrhl abychom si šli zahrát na Stadion (což není hřiště, ale podnik na Kounicově ulici). Zdejší herna zela prázdnotou, čemuž jsme se všichni divili. Vypůjčili jsme si dvě tága, sadu koulí a "ochotný" pán za barem nám sdělil, že cena je 60 korun na hodinu. Tak jsme si objednali něco k pití a rozdělili se na dvě družstva a to podle abecedy.
Složení bylo následující: První družstvo - tedy druhá polovina abecedy jsme tvořili já, Katka a Bohča, druhé družstvo se stávalo z Jarka, Jirky a Eriky.
Další spor oblíbené konfliktní dvojice Erika - Jarek se odehrával na téma, jak srovnat koule do trojúhelníku. Naštěstí se oba shodli na tom, že černá je vždy uprostřed, tak jsme mohli hrát. Přestože naši soupeři docela váleli, hlavně Erika překvapila, podařilo se nám s nimi udržet krok a skončilo to remízou. Samozřejmě, že jsme do hry nebyli tak zažraní, abychom se nezasmáli, zvlášť když o humorné situace a perličky nebyla nouze.
Například Katka, která chtěla hrát "o buzor" prohlásila: "Dejte mně tam prst, ať můžu hrát" nebo poznámky typu: "Bohčo, držíš to jak Žižka telefon!" atd….. Hodina uběhla jako voda, a protože už bylo po jedenácté a někteří z nás měli druhý den školu na 6:50 řekli jsme si, že to zapíchneme. Při placení jsme seznali, proč tu je tak nabito. Pivo za 21 Starobahno a přetažení o asi 8 minut nás stálo o 18 korun víc a zase na to málem doplatil Jura.
Popřáli jsme si dobrou noc a asi ve čtvrt na dvanáct jsme se rozešli.

Úterý 26.3.1996

Autor Erika.
Už se nám to zase blíží
už to na nás zas čeká,
kdo to ale bude letos,
na koho to čeká.
Užili jsme si víc než dosti,
nasmáli se dosytosti,
prožili jsme krásné chvíle
za týdny dřiny urputilé,
teď nás čeká souborka,
taká malá prověrka,
cože jsme se naučili,
spíš za 2 roky pochytili.
Souborka je z fyziky,
pak však ještě z matiky
u Nováka budou muka
analýza vzteky puká.
Zato Kosmák to je v cuku
Aritmetika je v suchu,
jenom paní Novotná,
ta si na nás ppochutná,
v Geometrii chce věci,
to nevěděli ani Řeci
a to byly hlavy, fíha,
vše však osvětlí nám Říha.
A z fyziky u Kapičky,
zkouška bude, nevím níčky,
snad nám poví milý pán,
že byl osud vykonán.

DOKONČUJE SE!!!!!!!!!!!!!!!!!!!