ŠKOLNÍ ROK 1995/96

Jan BILÍK – vytrval

Erika GREGOROVÁ – zůstala

Jaroslav HICL - Jarek je tu!

Jiří HRADIL – Jirka zůstává.

Kateřina JELÍNKOVÁ – Katka, fyzika se jí nějak znelíbila a vyměnila ji za angličtinu, ale i dál s námi zůstává alespoň v matice, patří už beztak mezi nás.

Pavel KARAS – bojoval stále s fyzikou, ta elektřina a magnetismus, ale 24.10.1995 ji šťastně a dobře zvládl.

Bohumila KLANGOVÁ – já Bohča jsem nad elektřinou a magnetismem zvítězila 27.9.1995.

Radek PŘIKRYL – vytrval

Pavel ŠVRČINA – po menších bojích se Sládkem o zápočet z matiky pro fyziku vyhrál a pokračuje.

Stanislav ŽATECKÝ – nás po první zkoušce opustil, prodává boty a chystá se jít na vojnu, budiž mu věnována aspoň sekunda ticha.

Pavel POLÁŠEK – nás navštívil až letos po neúspěšném pokusu na přírodě. Zapadl ale v pohodě – pivo pije.

24.10.1995 PAVEL K. UDĚLAL ZKOUŠKU

A tak jsme to šli zapít (bez Radka – další neomluvená hodina, kdy on to bude dohánět?). Prvně se chtělo jít do „Restaurace u fakulty“, ale tam bylo plno, tak se šlo k těm třem oběšeným na Václavskou na Černou horu 1530. A pilo se a hráli šachy, nevím jak to, ale Pavel K, Pavel P a Jarek s Katkou měli převahu nad Pavlem Š, Jirkou, Erikou a Bohčou, Honza „stopoval čas“ – nikdo ho nechtěl, pletl do toho počítačový pravidla, ale pak jsme byli rádi, že nám sem tam poradil. Pak odešla Katka, měla angličtinu a Jirka musel vrátit kazetu. Pavel K asi patřičnou dávku štěstí nevyplejtval asi celou na zkoušce, protože vyhráli i poté, co nám jeden né příliž střízlivý pán od vedlejšího stolu radil, co mohl, ale příště to třeba vyhrajem. Na účtu není všechno(pouze 22piv), chybí tam ještě tři piva, který jsme dali ještě potom (Pavlové a Bohča).

Kecalo se a plánoval se vejlet – tož snad bude.

Dobrá hláška z geometrie (učitelka): …….jestli chcete jít na pivo, tak až po geometrii……..

A autor neznámý: …………..jakto, že jsme dneska všichni v geometrii, aha jde se potom na pivo………………

ZKOUŠKA ALGEBRA 9.1. 1996

Účast: Erika, Katka, Bohča, Jarek, Pavel K, Pavel P. a prostě se to šlo zapít, na šachy a tak. Ostatní zkoušky byly pouze individuální či oslavy v menším počtu.

27.2.1996 DOMLUVA NA HORY

Zápis poskytl Pavel K. Zbytek domluvy se uskutečnilo mimo budovu školy, však v nám známém prostředí u tří oběšenců za menší účasti: Erika, Bohča, Pavel K, Pavel Š.

3.3. – 8.3.1996

Sraz byl v 5:00 (vlak jel v 5:20). Sešli jsme se na nádraží, nakonec nás bylo víc než jsme čekali – Pavel Polášek vzal sebou i draka. Sáňky byly zamítnuty – Nešpor záviděl.

Sedli jsme do kupé a začal kolovat Jarkův čaj, většina až po prvních locích poznala, že je „hroznovej“. Probíhaly debaty a Pavel P čekal, kdy budeme zastavovat v Tišnově, asi po půl hodině cesty se nám podařilo mu vysvětlit, že tudy se na Tišnov nejede, když už to konečně pochopil , prohlásil: „Aha, tak to pojedeme přes Zaječí!“ Vyvracet mu i tento omyl bylo opravdu trochu složité. Časem se ke kolování vína přidal i další druh ovoce a to tekuté meruňky.

Ve Svitavách přistoupil Pavel Švrčina – kapelník a začalo se i zpívat, obzvlášť teď tekutin ubývalo (tím jsem nechtěla nic naznačit, aby si to někdo špatně nevykládal).

Ve Starý Pace jsme přesedli na autobus, a ten nás zavezl do Špindlerova Mlýna , odcaď jsme lanovkou vyjeli nahoru a v místní hospodě upravili svůj zevnějšek tak, aby byl schopen pohybu na lyžích a to jako např. obuli jsme si lyžáky a PavelŠ si přivázal svůj hudební nástroj na krosnu, opravdu tam byl bezpečnější než v ruce, i když on má i ruce šikovný.

A pak nás Kuní Ksicht vyhnal do nehostinné krajiny Krkonošské, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká. Kuní Ksicht, jak jsme začali přezdívat majora Frenka, kterýmuž všichni říkali Václav, Vladimír a tak se původně jmenoval Nešpor, ale ve vyšších kruzích instruktorů byl nazýván Jarek, což byla podle našeho Jarka jeho jediná kladná vlastnost. Postupně jsme se blížili k chatě, cesta byla opravdu zajímavá a Pavel Švrčina a Jirka teď jistě vzpomínají, jak tahali Bohču ze závěje, ale naše intimní vzpomínky teď necháme stranou a vrátím se k chatě.

Jelikož nás bylo devět, chtěli jsme pokoj pro deset. Bohužel po velkých bojích se Zeměpisem Kuní Ksicht rozhodl, že naši musí ustoupit, a tak se Erika, Jarek a Pavel Polášek dali na ústup do vedlejšího pokoje č.4. Potom dorazila Bohča s Katkou, viděli jsme, že se k nim do pokoje pro čtyři už nevejdem a tak jsme zabavili č.9 a hned po příchodu Kuního Ksichtu jsme jako své spolunocležníky uvedly Švrčinu a Hradila. Pan Bilík s panem Karasem zatím ještě nedorazili, ale už předem bylo jasný, že Honzík pude do postele k nim na 4 a Pavel Karas se se svou karimatkou rozhodl pro nás, né, že bysme mu snad byli sympatičtější, ale neovládl své vzrušení při pohledu na naši malou dřevěnou lavičku, která přece jen mohla bejt teplejší než karimáma sama.

Pak začalo vybalování potravin, o postele jsme se nehádali, já s Katkou jsme si zabavili ty horní a kluci se o ty spodní rozdělili. Karas se dvěma karimatkama se těšil na blížící se noc na lavičce. Jak bitky probíhali na 4 to nevím, ale asi v klidu Honza a Jarek byli nahoře, Pavel pod Honzou a Erika taky dole.

Odpoledne nás chtěl Kuní Ksicht nahnat abychom šli šlapat – svah, ale Pavel Švrča prohlásil, že je to obchod s bílým masem a že Kuní Ksicht je pasák a on že mu zadarmo šlapat nebude. A tak jsme nešlapali.

Ve vlaku všichni vykládali, jak si užijem sněhu a pak se nikomu nechtělo a když jsem jim to připoměla, tak byli hoši aktivní vyhodit mě z okna, nakonec se slitovali.

Večer se nic divnýho nedělo, možná jen menší posezení na 4 u svařáku a pak se šlo na generální štáb, jak nazval Pavel%S poradu s Kuním Ksichtem. Jarek zůstal v pokoji, pod záminkou, že má průjem vařil klobásky, jediné, co včera u Jirky nesežrali. Bohužel klobásky neuvařil, neboť došla bomba. Jen tam napiš, že usnul! Klobásky se pak uvařili u nás.

A pak se šlo pomalu spát, u nás jsme ještě chvílu hráli na kytaru a zpívali, čehož využila 8, měli pokoj vedle Kuního Ksichtu, tak tam nemohli moc řádit, tak došli k nám (mimo jiné i Mirek, Luboš…….). Pak jsme ještě byli na 4 zazpívat ukolébavku na dobrou noc a Jarek má z toho ještě teď tiky, na přání jsme ji byli zahrát ještě Chemikům na 1. A pak se ještě chvilu zpívalo, pak jsem se uložili ke spaní, zhasli a chtěli spát, jenže došel Mirek, že nechce rušit, rozsvítil a prej jestli jsme někdy viděli myš v hadovi a dal mi krásný obrázek, kterej jsem až doteďka nosila v peněžence (to byla romantika). Pak odešel

Tak skončil den první a bylo ráno den druhý.

DEN DRUHÝ

Ráno jsme se probudili, nasnídali. Katka, Pavel P, PavelŠ, Jarek, Jirka, Honza byli na svahu u chaty. Erika, Pavel K a Bohča jsme vyfasovali Juru a šli na běžky. Karas zlomil běžku (konečně všichni pochopili, proč si bral sebou pět lyží; Jura mu to svázal). Pak jsme šli ještě na VÝROVKU a zpátky, né že by mi to šlo a Jura pokaždý, když jsem spadla křičel: „Doražte ji!“ a neustále mě povzbuzoval: „Pokrč kolena!“ a měl spoustu podobných rad až jsem mu řekla, ať se stará o svoje kolena.

Nakonec jsme šťastně dorazili na chatu. Přitopili jsme si Pavlovou lyží, kterou jsem karatisticky nasekala. Lyže nás předtím vylískala.

Jo, jo – pak přišlo poledne. Snědli jsme Bohčinu polívku (myslím) a zapadli na lože. Odpoledne Jarek, Jirka, PavelŠ, PavelP, Katka a Honza pokračovali ve sjezdu u chajdy, přičemž se jim pod závodní styl lyžování a špičkové vybavení pletli tři krtci na pytlích, co se mermomocí potřebovali prokopat kamsi do Tramtaráryje. Ale kdo chyběl? Kuní Ksicht poněkud odpadl a celé odpoledne se šetřil na večerní zasedání generálního štábu.

Snědli jsme výbornou žampiónovou polívku, aspoň my na 9 a pak lanč s bramborama a hlavně jsme jim udělali dobrej čaj. Odpoledne sjezdaři zase sjezdovali a my běžkaři jsme se jim v tom snažili zabránit – úspěšně (jak už Katka výšše naznačila) a svedla se nejedna bitka na svahu. Chudák PavelP………. A nevím jak ostatní (zas tak blíže jsme se o tom nebavili, ale byla jsem mokrá opravdu fšude. Obzvlᚍ zábavná byla byla jízda korytem na pytli či na zadku (kdo jel na pytli, jel taky na zadku), ale největší atrakce byla stavba podzemního tunelu.

Kuní Ksicht dopoledne řádil na svahu (stačil vynadat Katce, že je nána pitomá – pak se jí kupodivu omluvil), ale celá ta akce ho natolik znavila, že odpoledne věnoval svému pokoji, touze po pohodlí, stáří a tak.

Večer jsme byli pozváni na „chlastačku“ – společenský večer k bratrům Chemikům. A pak se pilo víno, rum, rum, víno, víno, rum, víno,víno, víno, víno, slivovice a pak kohosi napadlo jít stavět ven sněhuláka aneb bustu (co bustu, on tam byl úplně celej) Kuního Ksichta, byla zima, mlátili jsme se ve sněhu a dělali sněhuláky ze sebe navzájem (že jo Jarku), ale proti zimě jsme měli vitamínky S. Stavba byla slavnostně dokončena a šlo se dovnitř, holky na 1 už spaly a tak se šlo na 4 (tam spal jediný Honzík, nabídla jsem mu výměnou postel – odmítl, tak ať si trhne nohou) na svařák, PŠ, PK, K a Jirka to zabalili a šli radši do postele, vlastně Jirka tam už asi byl i předtím (možná). Na 4 se pil svařák, vedli se zajímavý hovory, PavelP, Pavel Chemik Hrazdil, Blažek a Muf hráli mariáš, Erika se chaoticky pohybovala kolem, až si byla tak litr, dva odložit dole na toaletě, dodneška si nepamatuje, kdo či jak byla převlečena do spacího úboru, ale já jí v tom vzpomínání nepomůžu, mě vzbudil asi ve tři PavelP, protože přemejšlel, jestli mě má vyhodit ze své postele nebo jít spát do mojí. Došla jsem do mojí sama, jen jsem si prej v pokoji cosi vykládala, jako, že nahoru nevylezu, ale stejně Karas kecal. To je pravda, vše jsem slyšel, žádný kecy!

Katka, PavelP, PavelŠ, Jarek Není pravda, že s náma šel do Šp. Ml. Jarek, protože po přechozím večeru výlet do Šp.Ml. vzdal (asi mu bylo jako Erice) šli lyžovat do Špindlu. Eriku jsme omluvili, že je jí špatně a na běžky jsem se vydala já a PavelK. Zbytek zůstal u chaty. Na běžkách se jelo „fakt krásně“ jen se mi trochu pletli nohy, ale to bylo tím, že na nich fakt neumím jezdit a když jsem zavřela oči, točila se silným větrem i příroda kolem a Jura mě furt buzeroval, ale dneska jsem neměla sílu se s ním hádat, do kopce to ještě šlo, ale z kopce to byla hrůza, prej jsem narazila málem do ňáký tyče, ale fakt o ničem nevím. Tyčové značení cesty se třáslo asi 1km  před Božčou…..

Pak jsme se zastavili s Kuním Ksichtem někde v hospodě na teplým čaji a rohlíku apak už se jelo OK. Zpáteční cestu jsem jela vpředu, šlapala jsem Kunímu Ksichtovi na paty a těšila se za svým nejdražším spacáčkem do chaty. Karas mě chtěl donutit k závěru, že když jsem na horách na lyžích nesmím chlastat, závěr byl však jiný, že když je člověk po spářce, nesmí druhej den lyžovat.

Večer byl generální štáb u krbu a pak následovala nucená zábava právě tam. Večer byl uvolněně veselý, asi jako když s hlavní zapíchnutou do zad vysíláš upřímné úsměvy do okolí……. Kuní Ksicht měl furt deprese, že nikdo nechce stavět záhrab ve sněhu, až jsme se s Katkou rozhodli si ho postavit v místnosti. Náš erotický záhrab s červenou žárovkou sklidil nemalý úspěch, avšak obecenstvo požadovalo pokračování, k němuž z našich morálních zásad nedošlo. Svým kouzlem osobnosti jsme s Katkou okouzlily Luboše a ještě jedno individuum z 8 a začali nás přemlouvat, ať jdem spat k nim, tož jsme jim položily několik kontrolních otázek a jelikož na otázku „mají-li doma akvárko“ Lubošův společník odpověděl, že dvě, ukecat jsme se nenechali, hlavním důvodem však bylo, že by nás stejně naši kluci nepustili, protože jsme kamarádi, to jsme totiž dneska s Katkou zjistily:

K – Pavle (Š), jsme kamarádi?

PŠ – To potřebuješ vědět zrovna teď?

Položila jsem mu menší kuchyňský nůž, který jsme používali ke štípání emilků (zátopků), mezi žebra. Po chvíli.

PŠ – Ano, jsme kamarádi.

Pak se šlo spát, to znamenalo u nás v pokoji minimálně půlhodina smíchu. Stačilo jen: „Zrzku, ty tam pudeš!“ nebo „Křeček“ a pak ty „Bé – komplexy“ [ jak nazvali moje večerní komplexy typu, že vztah s Renem (Odpadlík) nemá budoucnost, že nenajdu ideálního učitele (když jsme si v semináři s Řehulkou rozdělovali referáty typu: ideální rozvrh, ideální učitel……, tak jsem se přihlásila – Já si vezmu ideálního učitele – a všichni si to vyložili po svým), nebo že budu smrkat do ponožky, třeba nebude tak tvrdá atd…..  ]

A byla noc a bylo jitro den čtvrtý. Ráno ještě než jsme kdo vstali a probudili se, vlezl nám do pokoje PavelP a chtěl papír na podpal. “Erotického magazínu” Blesk mu byla škoda, či lépe řečeno tý ženský na první stránce, ale pak přece jen si kus čehosi odnesl a už se neukázal. Šli s Jarkem na Frízovky (Friesovy boudy), nenapíšu lyžovat, protože to se v hospodě nedělá.

Naštěstí dvojstránku sexuálních otázek náctiletých nám tam nechal a tak jsme se bavili problémem 16 –ti letého chlapce s 8-mi letou sestřenicí, problém zaujal i jindy pasivního Honzíka.

Kdosi se zeptal s kým jde Katka lyžovat. Katka, aby se vyhnula problémům s kterým Pavlem, odpověděla na tuto otázku:

-         Se Švrčinou!

Ten se prudce obrátil ve spacáku a prohlásil:

-         Snad už se známe dost dlouho abychom si mohli říkat křestními jmény!

PŠ, H a K byli u chaty. E, PK a Jirka šli na běžky, Jirku to tak chytlo, že zvolil delší trasu, já jsem chystala oběd a špagety se nějak nepovedly, chuťově to myslím bylo OK, ale z estetického hlediska měli aspoň za šest.

Ještě jsem zapomněla poznamenat, že už v ranních hodinách jsem se věnovala hledání hambatých obrázků, které jsem za pomoci ostatních vylepila PavloviP nad postel. Oni ty hambatý obrázky nebyly zas tak hambatý, nejvíc však nadchly Jarka, který si jich všiml večer první.

Po obědě se PK, K, PŠ, H vydali na Frízovky. Zbytek musel ještě něco nutného dokončit ve spacáku a tak, ale hlavně jsme udělali pudingovej dort pro PŠ neb v pátek bude o rok starší. Pak jsme se vydali za zbytkem na Frízovky, svým leteckým saltem (doteďka nechápu, jak jsem udělala kotrmelec ve vzduchu i s běžkama a zůtali celý!?) jsem dorazila také do hospody. Byla tam televize a měli tam pivo. Bohčina představa vyspělé civilizace = televize a pivo. Nejprve jsme hráli pitomou hru TIK TAK. Hra TIK TAK není pitomá, ale vyžaduje postřech! A pak v televizi hráli ještě pitomější DALLAS. Pamela se probudila a BOBY SE KONEČNĚ OSPRCHOVAL a tak se to muselo zapít – a na Bobyho. Pak se osprchovali i někteří naši jedinci, PŠ prohlásil, že se sprchovat nebude, že není prase. PP a Jarek se s náma vsadili (s E, B, PŠ a Jirkou) a pulčák, že sní doma všechny ty špagety a pak si dají ještě rejž na sladko –jo jenže to je ještě chudáci neviděli. Co bylo když je viděli popisovat nebudu, no Jarek se rád hádá aoni jsou kluci měcí a určitě byly z ňákýho blbýho těsta, prostě nakonec to právník Jarek zahrál do autu, tak tak jsme vyhráli remízu. Pravda se ukázala. PK šel s uchylama (jak nazvala Katka) do sauny ajak pak toužil po „studený dvanácce“. Další debaty ze sauny rozebírat nebudeme – to bylo stejně jen mezi chlapci (i když byl tam třeba i Blažek)

Večer jsme se s Katkou jsme se zase pustily do nádobí, i když na umývací firmu HICL – POLÁŠEK jsme neměli, přece jen jsme měli výhodu, neboť naši kluci (PK, PŠ, Jirka) si sedli ke kytaře  a zpívali nám (jakožto asi 3x denně naši nejoblíbenější) ……Když si báječnou ženskou vezme báječný chlap………

A pak se to tak u nás slezlo, ze 4 a něco i z 1 a 5 a tak nás napadlo popřát tomu našemu kapelníkovi už teď v předvečer. A tak jsme s Erikou na ten „dort“ naplácali lentilky ve tvaru 23 a PK vytáhl takovou pomačkanou a skoro jetou čokoládu (jetou vlakem) Milku z pravé alpské přírody (nebo spíš krosny) a tož jsme mu potřásli pravicí. Chemici to pak večer chtěli napravit a tak Blažek s Veronikou donesli taky pudinkovej dort, sice se sušenkama a s rumem, ale PŠ prohlásil, na otázku kterej byl lepší, že ten náš byl od srdce (třeba by to Veronice řekl taky). A tak jsme se ve spacáku zase chechtali a PŠ prohlásil, že by ho nikdo nevytáhl ani párem Nešporů.