AKCE PRAHA 6. - 8.10.2006

Začalo to všechno docela akčně, málem jsem neodjela :o) Slíbila jsem, že moje náklady na Prahu nepřekročí částku 1000 Kč, docela jsem si fandila. S tisícovkou v kapse (tedy v peněžence) jsem se vydala na nádraží. Zjistila jsem, že Z-karta se již kupuje na 3 roky místo na rok a stojí místo 200Kč stovek šest, mám či nemám jet??? Peníze mi nevyjdou!!! Zjistila jsem, že mám v kabelce 600Kč (vybrané od dětí - nechtěla jsem to nechávat ve škole, aby mi to někdo přes víkend neukradl), riskla jsem to - myslím, že se to i tak vyplatí, jenom na cestě do Prahy "ušetřím" dvě "kila". Koupila jsem si Z-kartu (pod novým názvem IN-KARTA) a lístek za 154Kč a hurá do Prahy.
V Zábřehu "můj" rychlík měl zpoždění 30 minut - a to jsem se bála, že by mi mohl ujet :o) jak jsem stále naivní........Nakonec dojel, sedla jsem si do kupé k jednomu pánovi, co sledoval film na počítači, otevřela SILMARILLION, nejlepší čtení (co jiného může číst Eowyn, která jede na návštěvu za Aragornem do Královského města???) a vydala se vstříc dobrodružstvím....

Eowyn se možná trochu bála, byla nervózní, ale těšíla se, od té doby, co byla ta "velká akce" v MINAS TIRITH ho neviděla, žije daleko od Aragorna s Faramirem. Vlastně od té doby, co poznala Faramira si už nebyli s Aragornem tak blízcí, dala Faramirovi své srdce a spojila s ním život, i Aragorn má svůj život v městě Králů .....
Eowyn se bojí, že když uvidí Aragorna, třeba se v ní probudí staré city, třeba zapomene na Faramira a na Arwen, Eowyn však není obyčejná žena, je to žena, která se nebála Nazgúla, která je silnější než kdejaký muž, žena, která miluje adrenalin, akci a napětí a tak s nedočkavostí vyčkavá okamžik shledání......

Ještě jsem cestou poslala Víťovi sms, že mám půlhodiny zpoždění....netušila jsem, že se české dráhy překonají a zpoždění do Prahy doženou.....no, co už Víťa to tedy na nádraží nestihl a tak jsem jela metrem sama. Mimochodem cesta vlakem z Pardubic nebyla už tak klidná - nastoupila tam partička fanoušků hokeje, co jeli na zápas do Sazka arény....a měli docela dobrý kecy, takže se u toho nedalo číst.....
Naseda jsem do metra a hurá za Víťou, trochu jsme se hledali až jsme se nakonec našli, objali a vydali se do jeho přechodného bydliště. Nebylo to daleko, vykládali jsme a vykládali.....a stále bylo o čem, večer jsme se šli ještě projít, jen tak kousek, ale chtěla jsem jít ještě ven....pak přišlo na řadu bílé víno a fotky z Norska a ze svatby........

Eowyn v královském paláci pomalu usínala, možná si myslela, jak se v královském paláci dobře nevyspí, vždyť očekávaný král Středozemě jí byl tak nablízku. Zavřela oči, chyběla jí její postel? Chyběla jí blízkost Faramira? Ne, Eowyn není malá ukňučená holka, nevyspala se dobře, ale je to prostředím, přece jen v se v Minas Tirith hůř dýchá, vzduch není tak svěží jako na panství, které má ve správě Faramir. Eowyn je šťastná, že je na chvilku ve městě králů, ale žít by tu nechtěla. Vybavuje si přesně větu, kterou jí říká Aragor, když odchází od Rohanských bojovníků, že Eowyn miluje jen myšlenku - a Aragorn jí neumí dát, co ona chce. Teď Eowyn ví, že měl tehdy pravdu. Věta, která ji kdysi způsobila tolik žalu a bolu, ta věta je nyní větou působící radost. Eowyn se po boku Aragorna vydává na prohlídku Minas Tirith.

Sobotní ráno, těšíla jsem se na Vyšehrad - to bylo mé vělké přání, Vyšehrad a hřbitov vedle, tam jsem nikdy nebyla. Nasnídali jsme se, došli na Pankrác na metro a dojeli na Vyšehrad, hned u metra byly šokující sochy:






Pěkná socha, né? No, řekla bych zajímavá! A další - bylo to něco o dokonalé kombinaci železa a dřeva.....



A máme tu sochu s názvem "OHAREK VE TMĚ"






A pak jsme se vydali parkem na ten slíbený hřbitov, hroby byli zajímavé, vkusné, nevkusné, jemné, klidné, sváteční, mocně přeplácané až hnusné, hroby slavných i obyčejných lidí, všichni, tu jsou vedle sebe, leží tu v klidu..... Mám ráda hřbitovy, působí na mne tak nějak klidně a vyrovnaně. není to něco hrozného, co přijde, čeho se bát, nepůsobí to deprese, ale klid...... Jen mi přišlo líto, že většina slavných lidí měla hrob samo pro sebe, přišlo mi to takové smutné... nechtěla bych být pohřbená sama, chtěla bych být pohřbena s lidmi, které mám ráda, třeba na malém hřbitově než sama na velkém....... (tak si to moji blízcí, prosím, pamatujte :o))
A teď nekolik fotek hrobů:






































Eowyn chodila v zahradách, obdivovala místní parky a povídala si s Aragornem, vždyť si měli tolik, co říct, vypadalo to, že se naposledy viděli včera, všechno bylo tak jasné, takové pohodové....a přitom se neviděli tak dlouho, každý má jiný život. Oba věděli, že si rozumí, že si mají co říct, popovídat o životě Aragorna ve městě králů i o životě Eowyn malém městě, jak si paní Rohanu zvyká na "venkov". Ale oba dobře věděli, že je to jen na chvíli, kdy se jejich cesty potkaly a že zítra již půjdou zase každý svou cestou. Chodili a povídali, obdivovali krásy města, však i Aragorn v některých místech byl poprvé, nemá tolik času, aby tu chodil sám a obdivoval svou zemi. Však pro krásnou paní Rohanu si čas našel.....vždyť jejich životy měly tolik společného při bojích o Středozem......





Pak jsme se vydali na nábřeží, prošli Mánesem na Žofín, nevěřila bych kolik je v Praze parků a zahrad. A tady je jedno zákoutí romantické Prahy, protože zrovna pršelo, zalezli jsme pod strom a jedli buchty z naší školní jídelny (co jsem si včera při obědě odtrla od úst :o) a prostě to zátiší mne dostalo....no řekněte sami......







Od nábřeží kolem TANČÍCÍHO DOMU a pak, že půjdeme zjistit, jestli je lanovka na Petřín v ceně městské jízdenky na 24 hodin, noc o když už jsem investovala 80 Kč za jízdenku, ať se projedu...... Super, jízdenka tam platí, jen si skočíme za 2Kč na WC a hned nám to jede, nasedáme a jedeme:



Na Petříně jsme se prošli, byli jsme se podívat na výstavu o pražském podzemí - zajímavé věci a pak různými cestičkami dolů......pak už to byli docela malé cestičky a nikde lidi, až Víťa povídá: "Kdybych nevěděl, že jsi vdaná, tak si snad budu myslet, že mě chceš zatáhnout někam do křoví...." snažila jsem se mu vysvětlit, že manželství není tělesná vada, ale nějak mi to nevěřil :o) Na dokazování byla stejně zima..... :o) Vraťme se k přírodě - tehle strom mě zaujal:



Vyšli jsme zezadu nějaké krásné velké budovy a tak jsme se šli podívat zepředu, copak je to za budovu - a ono německé velvyslanectví. Pak jsme procházeli krásnými uličkami, že se Víťa sám divil, co v té Praze vůbec mají....





Pak jsme došli až k budově italského a amerického velvyslanectví, u amerického stáli dva poliši, kontrolovali každé auto, co jelo do té ulice (ta ulice byla slepá), lidi si museli vystoupit, prohlídli je, kufr a zrcadlem na tyči i spodek auta - docela zajímavé to pozorovat.
Z Malostranské jsme se svezli na Staroměstskou, odtud na Můstek - no musím si té celodenní jízdenky užít!!! A pak že se podíváme do Depa Hostivař....no a to by snad stačilo, vystoupili jsme na Želivského, sedli na 139 a jeli na Hadovitou - abych věděla kde večer nasednu na bus. "Doma" jsme se najedli, koukli se na fotbal, mě to sice spíš připadalo trapný, takto drtit San Marince, ale budiš, když jde o body....šla jsem se radši osprchovat, myslím to skončilo 7:1.
Jela jsem "ke koňovi", kde jsem měla o půl osmé sraz s Kačkou. Výborně jsme si pokecaly u skleničky vína v hospůdce činoherního klubu VE SMEČKÁCH.
Kolem desáté se za náma zastavil Víťa a šli jsme na NIGHT PRAG. Vzali jsme to od Staromáku před Karlův most až na Hrad a pak už rychle na metro, aby nám neujelo to poslední.







A pak zase bílé víno - ve formě hroznů a bílé víno - v tekutém stavu a k tomu hermelín..... a pak už jsem zavřela oči a spala......
Ráno jsem se těšila, že navštívím Orla (kdysi má nejlepší kamarádka, ale co se vdala do kláštěra už jí moc nevidím), popovídaly jsme, mám vás všechny od ní pozdravovat, tak jsem si dala jeden výborný klášterní oběd s italským kořením.....a hurá na vlak domů, Sbohem Praho!!!

Myslíte, že byla Eowyn zklamaná? Velký král Aragorn, na kterého se těšila, o kterém snila, jí najednou sice přišel blízký a zajímavý, ale nikoliv oslňující jako když ho v síních Meduselnu poprvé spatřila, již netoužila vzít krále za ruku. Aragorn který kdysi připadal Eowyn silný a statečný, jí najednou přišel obyčejný, milý, ale normální, né božský, né královský a tak Eowyn tváří v tvář Králi Středozemně se ujistila, že její král je Faramir a její králoství není v Minas Tirith. Eowyn odjížděla bohatší, šťastnější a vyrovnanější. Eowyn si uvědomila, že čas se nedá vrátit, ani zastavit. Eowyn pochopila, že čas, který jí ve Středozemi zbývá se musí využít a prožít.......

Tak jsem si koupila MF Dnes a jízdenku za 154Kč, sedla do vlaku, zamávala Víťovi, snad za pár let dojedu znova......dík za vše........
Otevřela jsem si opět SILMARILLION a ponořila se do příběhů z historie Středozemě..........


18.10. - Měla jsem dnes docela špatný den (po pracovní stránce...), ale vidím, že se opravdu potvrzuje, že když je mi zle, psaním se uklidním, přijdu na jiné myšlenky.....jsem ráda, že jsem to dnes mohla pro vás napsat, nebo spíš vlastně pro sebe.....jdu spát, dobrou....(vlastně 19.10.2006 v 0:48)