MŮJ DENÍČEK

30.12.2010
MÁM ZAČÍT HLEDAT PRÁVNÍKA???
Ještě ráno jsem vám chtěla začít vyprávět, jak byly Vánoce super, ale spletla jsem se, dozvěděla jsem se, že ho doma terorizuju, že z něho dělám podpantofláče.....že doma nemůže nic, že jen maká a že je dobrej jen na práci a že jsem mu nepoděkovala za dárky a jen jsem si stěžovala, jak mi dárky nejsou - a mám se tvářit, že mi to je, když je mi to malý??? Chtěla jsem bílou zimní vestu místo své světlemodré péřové, abych měla na chození s kočárkem.....dostala jsem ji, jenže si ji obleču na lehké tričko a sotva zapnu - tak jsem si postěžovala, že mi je malá - jeho maminka mne uklidnila, že až přestanu kojit, tak mi bude......(škoda, že jsem ji chtěla na teď, až přestanu kojit, chtěla jsem zase nosit černý dlouhý úzký kabát a tak......), nakonec si tu vestu zkusila jeho maminka, která jak to sama nazvala "prsa nemá" a byla jí taky malá......, pak jsem dostala bundu, taky mi byla malá přes prsa a pak jsem dostala spodky, škoda jen, že jsem místo 3/4 (abych je měla i pod sukni), dostala dlouhé.......a vrchol to mělo, že jsem k svátku dostala mikinu z newlinu, ale jinou než jsem chtěla, podstatně jinou střihem. Neřekla jsem půl slova, jen jsem se asi netvářila dostatečně nadšeně.......
Možná jsem ho ale naštvala už dnes dopoledne, volal, když jel ze sjezdovek, volal, jestli už vařím oběd - tak jsem mu řekla, že nevařím, že nemám z čeho - bohužel, když jsou mrazy pod -5°C nemůžu chodit s dětma ven a jak mám teda nakoupit, pak jsem si dovolila mu říct, že bych chtěla, aby koupit ovoce (normálně nakupuje 1x měsíčně), tak, že doma ovoce je - jablka, která nejím, protože mě z nich bolí zuby a 2 pomeranče, který teda sním, když tu jsou, ale nemám je obzvlášť ráda. Tak koupil vaničku kiwi - všechnu je nacpal do ledničky, přesto, že jsem ho prosila, ať je nechá venku v košíku, že v ledničce se ničí vitamíny, řekl, že je to blbost - od čeho se prý dělají ledničky!!!!
Víte co bych si přála k narozeninám, jít nakupovat, koupit si 3 jogurty - nejlépe čokoládové holandie, jen se projít obchodem........ Miluju čokoládové holandie, přála jsem si je, aby mi je donesl do nemocnice, když jsme byli v Prostějově - donesl dva velké, tak jím a hledám čokoládu a nic, byly bílé (nevím, jestli to byl úmysl, abych netloustla nebo jsem špatně své přání řekla). Bylo mi do pláče i když donesl měsíční nákup začátkem prosince, donesl mi holandiu, malou, ale zaradovala jsem se než jsem si přečetla, že je to irská káva (14 dní jsem kolem chodila a přemýšlela jak mu takticky říct, že kávu už 10 let nepiju - prý se spletl), dnes jsem jogurt vylila do záchodu. Ale zas musím ho pochválit, po 5 letech pochopil, že nestojím o malé sladké jogurty s všelijakýma ovocnýma příchutěma (i když sem tam mu ještě ruka ujede a koupí hnusný vaječný koňak), po půlroce, co kojím pochopil, že nejlepší volbou jsou velké bílé jogurty - jen nevím, jak mu vysvětlit, že je blbost kupovat jogurty 1x za měsíc na celý měsíc, když minimální trvanlivost je menší než měsíc a tak buď jím jogurty prošlé nebo mi koncem měsíce chybí a tak nejím žádné.......
Nikdy jsem nevěřila, jak budu snít o dobrém jogurtu, o tom koupit si někdy něco na co mám chuť.....a když už se dostanu někdy do obchodu, stejně nemám peníze.....protože je nepotřebuju, všechno zajišťuje on - a pak si musím půjčovat....protože třeba do nemocnice jsem jela s 90 Kč (a to mi dal 50 Kč na startovné a že mám 40 Kč ani netušil - měla jsem akorád na zaplacení Kubova ošetření).
Slíbil mi kapesné, měsíčně 500 Kč, pak ho dokonce zvedl na 800 Kč měsíčně, jen mi ho od podzimu 2008 zapomněl dát :o)
A pak mi vyčte, že ho držím pod pantoflem.....zamrzí to!
Mám si hledat právníka???
Začínám mít pocit, že jsem udělala 2 závažné životní chyby a nejdou vzít zpátky, první, že jsem od něho neodešla a druhá, že jsem s ním chtěla mít děti.....
A cesta zpět není!!! Nemůžu dětem vzít tátu, kterého je učím milovat a oni ho opravdu milujou....
Ale jak s ním přežít, když mě nemiluje a nelíbím se mu???? Co ode mne čeká???
Nic, jdu spát, zítra je Silvestr, přestává se mi tam chtít, máme být v orlovně v Rovensku, ale představa, jak budu děti kojit ve spacáku někde na zemi mě teda neláká, chtěla jsem s ním o tom mluvit a nenechal si to vysvětlit......a když nepojedu nepustí mě k rodičům, stejně mě tam nechce pustit.....copak toho chci tolik, když chci být 14 dní, 3 týdny za rok s dětma v Brně?????
A chcete povykládat story brýle??? Chtěla jsem než se děti narodí si pořídit nové brýle, nějaké obyčejné, abych si nezničila ty hezké, když mě za ně děti budou tahat...... Nechtěl, nemáme na to peníze! Teď se mi rozbily brýle při havárce, šla jsem si udělat nové, chtěla jsem obyčejné i paní mi to radila, když mám malý děti..... nechtěl, on se ma mě nejvíc dívá, tak jsem si říkala, ať se mu líbím a objednala jsem si fakt krásné reeboky, mám je asi 14 dní, Miki mi do nich před Vánoci bouchl hlavičkou, cosi se tam vymáčklo, dnes mi David chvilku pohlídal děti, abych si tam mohla skočit, aby mi to opravili - paní si nebyla jistá, jestli to opraví ona, je to speciální systém, zkusí to a pokud to nebude držet - tak to bude muset poslat do výrobny......přišla jsem dom a samožřejmě jsem vzala do náručí Anynku a buch.....a je to zase venku!!! Nasadila jsem staré brýle, co jsem si nechala ještě dělat než jsem s Davidem začala chodit, jsou fajn, kovové, mají jen jednu nevýhodu, asi jsou z niklu a v místech, kde už je odřený lak šíleně mě pálí na kůži, tak je mám omotané náplastí, asi je zkusím omotat izolepou, aby to nebylo tak vidět......a budu je další 3 roky asi nosit (nechal by mi udělat nové, ale nezabarvovací - i když rozdíl v nezabarvovacích je asi 500 Kč.....ale prostě ne!!!!), no hlavně že mám krásné zabarvovací brýle za 9000 a budu je mít v krabičce a budu je nosit až s ním půjdu na romantickou večeři - takže nikdy!!!!!
Ne, omlouvám se zase za svoje výlevy, jdu spát za těma Sluníčkama a tím Mrakem, co na všechno vrhá stín!!!! Proč nemůže být šťastnej!!!!????

24.12.2010
ŠŤASTNÉ A VESELÉ
Snídám, zlaté prase neuvidím, ale ani mi to nevadí a hádejte co, Vánoční štolu a kakao, děti leží v postýlce u stromečku, kterého táta přes noc nastrojil a ráno jsme se šli na něj všichni podívat. Táta právě naložil auto dárky, veze ho k rodičům a pak si jde s Matějem zaběhat, vrátí se kolem jedné, tak nás musím do té doby nabalit, protože tentokrát budeme u rodičů přes noc. V televizi hraje Pyšná princezna jako kulisa, je to tu docela vánoční.....nic, končím, stejně budou chtít za chvilku zase mlíčko. Tak opravdu šťastné a veselé......já zjišťuju, že žádný dárek už mne nepotěší tolik jako ty dárečci v postýlce.....



23.12.2010
NEJVYŠŠÍ STUPEŇ ÚNAVY
VÍTE JAKÝ JE NEJVYŠŠÍ STUPEŇ ÚNAVY? Dítě křičí, vytáhnete prso, cpete mu ho do pusy, a nepije a stále křičí!!!! A víte v čem je problém? Že kojíte to druhé dítě, které spí :o)

22.12.2010
BALENÍ A UKLÍZENÍ
Tak jsem zase včera do 3/4 na dvě balila dárky, dnes s dětma uklízela, převlíkala peřiny......ale mám to, ještě umeju za chvilku sebe a Veselé Vánoce mohou začít!!!



21.12.2010
CHYBA V METRIXU
Tak jsem si pěkně naplánovala, co který den budu dělat a on vyrukuje s tím, že dárky povezeme k rodičům už 23, takže je asi 23 večer balit nebudu. Docela se mi to hodí, aspoň budu 23. večer žehlit. Takže jdu balit....



20.12.2010
TOTAL DEATH
Včera jsem do dvou dělala cukroví, ale mám to!!!!
Jinak jsem byla na večírku s kolegy ze školy a táta zase hlídal, nejdřív byli venku a pak na mne hladoví čekali doma :o) už douho nikam nepůjdu jsem jim slíbila!!!





19.12.2010
KRÁSNÝ NOVÝ ÚČES....
mám krátké vlasy, teda ne krátké, ale nejkratší, co jsem asi za posledních 13 let měla a líbí se mi to, ale.....táta chce, abych to nosila stále stažené - takže vlastně naco jsem u té kadeřnice byla....nechtěl jít se mnou s dětma na vycházku, dokud si nestáhnu vlasy.....někdy si říkám kdy konečně dospěje......
Ale jinak byl dnes úplně zlatej, narukách by měl byl i nosil, čaj mi ráno udělal do postele, jako vlastně každé ráno, oběd uvařil a byl milej a milej a milej......



18.12.2010
JSEM RÁD, BOHČO......
"Jsem rád, Bohčo, že jsi porodila dvě zdravé děti, že byly tak velké i když se narodily docela brzo, jsem rád, že je kojíš, protože je to pro ně nejlepší, a kojit dvojčata, to se hned tak neslyší, jsem rád, že jim nemusíme dávat žádný Sunar nebo Nutrilon, ušetříme, jsem rád, že se o ně tak hezky staráš, že je zvládáš sama skoro den co den nosit v sedačkách po schodech nahoru a dolu, jsem rád, že mi nevyčítáš, že jsem nezařídil jiné bydlení......" Toto asi chtěl říct, když po mě křičel, že su tlustá a jen tloustnu a že bych měla začít něco dělat!!!!!
Su tlustá, vím, ale běhat nemůžu a) bojím se, že bych velkým sportováním přišla o mlíko, za b) v s těma mýma velkýma prsama velikosti 75H, to opravdu nejde...a za c) musela bych sehnat hlídání a to nechci, protože si chci užít dětí dokod jsou malé a né být modelka - myslela jsem, že hledal mámu pro děti, že chtěl rodinu a ne modelku, to se měl podívat jinde a to měl říct........nemyslím si, že jsem tlusčí, než jsem byla za svobodna, ano, mám břicho - ale to je po dvojčatech normální, četla jsem, že to lepší už nebude - no a co, porodila jsem dvě zdravé děti - tak budu tlustá, lepší než mít krásný břicho a být bez dětí!!!!!
Proč je jinej? Proč nedokáže vidět ty krásné věci, proč mu tolik záleží na zbytečnostech!!! Je to výchovou, je to povahou??? Proč jsem si toho nevšimla dřív!!!! A to klobouk dolů, jak je teď hodnej, jak se s dětma změnil!
Ženy, jak jste to dělaly vy? Mám pořád hlad, snažila jsem se 2 dny omezit jídlo, abych jako tolik nejedla a efekt - děti se budili 4x za noc - myslím, že to bylo asi tím, že je mlíko nezasytilo, protože pak mě to napadlo, další den, hned jsem si vzala velkej jogurt, celou čokoládu a další noc to spalo do půl čtvrté - tak co je lepší, klidný děti a tlustá máma, nebo vystresivaní všici?????
Ženy, jak jste to dělaly vy??? Vyčítá mi, že nic nedělám, jen kojím......a že se život nemůže točit jen kolem dětí - nevím, zvládám u toho vařiit výborný obědy......a je to málo! Dnes jsem chtěla péct cukroví, vzpomněl si, že by rád štrůdl, tak že udělám nejdřív štrůdl, tak dělám štrůdl a začal se strašně vztekat, že mám udělané blbě účetnictví a že mi chybí očíslovat doklady......tak jsem mu tu sloku vrazila a ať si to dělá sám.....nebo si na to najde někoho jiného!!!! Každý rok mi řekne, co tam mám blbě, další rok to dělám podle toho a zase se mu něco nelíbí..... a tak jsem udělala štrůdl a do půlnoci si hrála s účetnictví - takže asi budeme bez cukroví, nebo to budu dělat zítra s dětma.....
Ženy, jak jste to dělaly vy???? Prostě den má 24 hodin, 6 hodin z toho kojím, přebaluju, asi 6 hodin spím, asi 4 hodiny (od 20 do 24 denně dělám většinou domácí práce), pak asi tak 3 hodiny zabere je oblíct, vyslíct a jít ven, pak taky někdy jím, čistím si zuby, jsem na wc, dejme tomu hodina to máme 20 hodin a pak taky dělám oběd - to je zase tak hodina plus, mínus, pak se jim taky sem tam věnuju, jako že jim čtu knížku, ukazuju obrázky...... a i kdyby to byly jen 2 hodiny denně - tak mi zbyde hodina, kterou si třeba sednu k pc - ale většinou to není hodina vcelku, ale za den se nasbírá po 5 minutách......opravdu nevím, kde vzít víc času.....
Poslední řečnická otázka: Proč je tak nespokojenej??? Já děkuju za každou minutu tay na krásným světě, su šťastná, že mám krásný zdravý děti....melu to pořád dokola, ale od nehody si to uvědomuju silněji. A je mi jedno jakej je můj muž, mám ho ráda protože je to můj muž ne proto jak vypadá a za 50 let chci ho mít stejně ráda, ne proto, jakou bude mít postavu, ale proto, že to bude můj muž.......i když kdoví, jak to všechno bude..... Divíte se, že říkám, že je mi jedno jakej je, JE! Povahu, výchovu a pohled na svět nezměním a jak vypadá, je mi jedno, jo jsem raději, když se hezky ostříhá, ale kdyby si nechal dlouhé vlasy, možná mu řeknu, že vypadá jako debil, ale neznamená to, že ho nebudu mít ráda!
Ale dost, jdu za zlatíčkama do ložnice, stejně se Miki za chvilku vzbudí a už je zas zítra!
A jestli jste si mysleli, že mi něco koupil za porod, tak proč? Ani korunu jsem neviděla z porodnýho - nevím kam to padlo! Ale třeba budu pod stromečkem mile překvapena!
Omlouvám se za dnešní srdečný/srdeční výlev, ale musela jsem se s Vámi podělit, jen to prosím nikde nevykládejte, ať se tuto adresu nedozví.....jistě chápete proč!
Přesto ho mám ráda, vím, že to myslí dobře, není zlej, jen někdy neumí být hodnej :o) Ale na děti je moc hodnej a má je rád! A to jsem ráda i já!
Mám od včera nové vlasy, ode dneška nové krásné brýle a na co mi to je su TLUSTÁ a nejhorší na to je, že mě to opravdu až tolik nevadí :o)
Jsem šťastná a při podledu na ty dva dárečky nemůžu jen děkovat!


Ani jsem vám nezvládla napsat, že už ochutnáváme banán a dnes jsme dokonce zkusili vařené jablíčko:


17.12.2010
1,5 HODINY BEZ DĚTÍí
Byla jsem u paní kadeřnice a táta poprvé hlídal děti tak dlouho sám, myslím, že to neměl jednoduché...ale zvládli to na jedničku, přišla jsem domů, děti spinkali a muž na pc - takže pohoda.

16.12.2010
TA MALÁ OPICE UŽ ZKOUŠÍ CHODIT
No co k tomu dodat, šup za nožky a už je přendavá.....a to jsem mámě nevěřila, že já chodila v 7 měsících za ruku, po kom ta "opice" asi je:o)!!! Nic, je 23:42, prádlo jsem sice dnes vyžehlila, ale nádobí plná kuchyň - to asi budeme umývat s dětma.....doufám, že nebudou proti! Mějte se krásně a hezký pátek! Doufám, že bude mrznout málo, jak je -5°C tak nemáme chodit ven, tak jsme dnes nikde nebyli, ale bylo to fajn. Už jsem vám říkala, že papáne banán, Mikimu to moc chutná a Anynka to sice prskala, ale dnes už jí to taky docela šlo.....ale to se rozepíšu jindy, dobrou a ještě jednou krádný zítřek.

15.12.2010
NĚJAK NESTÍHÁM PSÁT
Udělala jsem si plán, co každý večer dělat, jako v neděli jsem třídila fotky na pf, v pondělí jsem žehlila, včera jsem loupala ořechy, dnes jsem to nějak nezvládla - měla jsem taky loupat ořechy a sedla jsem k pc a nedělala nic, teda jako dělala, ale není to nikde vidět......a teď už su tak mrtvá, že jdu spát!


14.12.2010
OKNA LETOS MÝT NEBUDU!!!
Stejně jsem nechtěla, ale teď k tomu mám důvod - když jsem uspávala děti narazil do okna pták, sice vzbudil Mikiho, ale nevadilo mi to, ujistila jsem se, že ještě nejsou okna tak špinavý a tak mám zase o práci méně :o)!!!

13.12.2010
SKLEROZA
Něco jsem chtěla napsat, ale úplně jsem na to zapomněla, třeba si někdy vzpomenu, ale každopádně dnešní fotka je lepší než jakýkoliv text.


11.12.2010
SNĚŽÍ.....
Byli jsme s dětma sami doma, v noci toho moc nenaspali, asi do jedne jsem dělala oddílové účetnictví a když jsem šla spat, Mikinek se vzbudil a pak mám pocit, že jsem celou noc prokojila..... mám pocit, že mateřská je jeden velký flám a velké pařmenky mají výhodu.....
A tak když jsem je šla ukládat na polední půlhodinku, usnula jsem s nima a najednou z půlhodinky byli dvě hodinky, já teda s nima spala jen hodinu :o) i to stačilo a bylo mi hned líp. Pak jsme udělali pozdní oběd a šli na pozdní vycházku, všude bílo, chumelilo....jako v pohádce.....
A když jsem večer děti konečně uspala a začala se radovat, že mám volný večer, přijel táta a děti kuky kuk a uspávala jsem znova.....ale v poho, už spí, jdu se naložit do vany, protože dnešní večer jsem se rozhodla, že nic nedělám, žádné účetnictví, žádné žehlení......prostě pohoda, táta je se Staroušem v hospodě...takže si prostě udělám pěkný večer jak už dlouho ne....snad budou ty pusinky sladce spát....



10.12.2010
TAK TO JSEM "NEŽRALA"
Asi před měsícem, vlastně to bylo koncem října, nám přestala z ničeho nic fungovat nova, bála jsem se, že k nám přišla digitalizace, ne - oddechla jsem si, ale v čem je problém??? Začala jsem zjišťovat, ale pak jsem se obrátila na nového správce domu - přece jen, když vám ze 3 programů přestane jeden fungovat - už je ten výběr slabší.... Pan spravce se na mě díval jako na ufona - oni totiž doma televizi vůbec nemají.....A tak jsem se si řekla, že se pojistím a zkusím zařídit nápravu jinak, řekla jsem bývalému správci, ten mi dal telefon na pána, tomu jsem zavolala a večer nova šla...... dnes jsem pana správce potkala a tak si říkám zeptám se: "Vy jste se na tu televizi asi vykašlal, že jo?" a on s klidem na to: "Vykašlal!" Debil, a ještě to takhle přizná, nemít vidinu stěhování - tak bych mu něco řekla......, ale co, debil.....

9.12.2010
NĚJAK TO VŠECHNO UTÍKÁ....
Už je zase čtvrtek večer, byla jsem v angličtině, další angličtina bude v lednu, a jak řekla moje sousedka v angličtině (manželka našeho dětského pana doktora) - to děti zase budou o měsíc starší.......jj, utíká to!
Ještě jsem vám nepověděla, jak papáme laktobacilus. V nemocnici jim vždy dávali na lžičku takovou tu tobolku, vysypali prášek a smíchala jsem jim to se svym mlikem a hup do pusinky, zvlášť Anynka to prskala...... a teď David donesl takové malé lahvičky z lékárny, že si to maminky chválí.....jenže, jak dostat malou lahvičku - asi 10ml do dítěte???? samoji nevypije, z dudlu neumí a zatím je to ani učit nechci, zvolila jsem injekční stříkačku, jenže než jsem jim to tam nastříkala, s Mikim to byl boj, nechtěl, bála jsem se, že ho udusím, Ančí to zas stejně vyplivala a tak dost, v úterý jsem si řekla, že je na čase, abych je seznámila se lžičkou - a světe div se, funguje to!!! Je to sice asi tak 5-7lžiček, ale netrvalo dlouho a uměli to, teď hezky otvírají pusinku, polikají, Ančí to tedy zase sem tam vyteče - ale co bychom chtěli, je to stejně takové slinta, má normálně asi 6x větší spotřebu mikin a bodýček.... Šikovný jsou to robátka, ale víte co je nejhorší, jak to utíká, už to nejsou miminka, roste to, za chvíli budou chtít řízek a půjdou do školy!!!

6.12.2010
MIKULÁŠEK MÁ SVÁTEK
Tak jsme byli na kontrole, Miki váží už jen 6780g, tak snad to zase dožene, brouček. Dostal k svátku hezké tričko s MickeyMausem.
Jinak jsme dnes s dětma vařili - houskové a bramborové knedlíky a zelí, aby měl táta na cestu, protože večer se strejdou Staroušem budou slavit Martina, pak jsme byli zase po dlouhé době venku, a protože bylo jen -1, vydrželi jsme tam něco přes 2 hodiny, krásně sněžilo. A večer jsme ještě zvládli převlíct peřiny, co už jsem večer nezvládla já - vyžehlit!!! Sedla jsem k pc a nějak nemám sílu vstát. A to ani nechtějte vidět to nádobí v kuchyni......ale jak to ty kamarádky říkaly - milé dítě-bardel v bytě? nebo tak nějak.... a ti dva se spokojeně tváří!!!! Nic, jdu se umýt - aspoň..... ať nemají smradlavou maminku.
Pokud jste měli z posledních zápiků pocit, že žiju v hororu, tak vás můžu ujistit, že Mikinkova nemoc nás stmelila, najednou jsme neřešili blbosti a maličkosti, ale měli velké starosti, tak opravdu těm, co si myslí, že žiju nestvůrou - tak opravdu posledních pár dnů prožívám druhé líbánky - no, vlastně asi první :o) ale běda, jestli mu to řeknete!!!!! Dobrou!



5.12.2010
MIKULÁŠ
doplnim


4.12.2010
MILUJU DOMA
Byli jsme doma, ale byla jsem ráda, že jsme doma....

1.-3.12.2010
MŮŽE BÝT JEŠTĚ HŮŘ
Dopoledne jsem si všimla, že je Mikinek nějak bez zájmu, šáhla jsem na něj a podala si teploměr, naměřila jsem za krčkem 38....a čísla běžela dál, začala jsem měřit v podpaždí nakonec 38,8°C a to jsem si myslela, že ty digitální teploměry měří méně než je skutečnost. Fuj, chytla jsem telefon a volala panu doktorovi (bylo asi 10 dopoledne), řekl ať mu dám čípek a dojdu se v jednu ukázat. Volala jsem hned Davidovi, na jednu byl doma a šel k panu doktorovi s náma. Asi Miki hned jak jsem mu dala čípek, tak ho vykakal, protože teplota skoro neslezla ve 12 zase 38, začala jsem děti oblíkat, za deset jedna už jsme stáli před ordinací a netrpělivě čekali až pan doktor přijde, bezvládný Mikinek mi usínal v náručí, neudržel otevřený oči a bezvládné tělíčko padalo na všechny strany, třepala jsem s nim a, nekecám, bála jsem se, že mi umře v náručí!!!! Pan doktor se na něho podíval a diagnoza zněla jasně - hospitalizace v nemocnici, podezření na zauzlování nebo neprůchodnost střev.....zapomněla jsem vám napsat, že mě průjem. Ptala jsem se, jestli mi nechají Aničku v nemocnici taky, pan doktor si nebyl jistý, doufala jsem, že jo......Než jsem ho oblekla, David došel pro auto a jeli jsme. V nemocnici nás hned vzali, moc milý pan doktor na příjmu, Mikinka zkontrolovali, zvážili, vzali mu krev, ještě, že mě napadlo vzít pokakanou plínku, tak vzali i stolici, nalepili mu sáček, aby měli i moč, Anynku jen zkontrolovali - může tam být s náma, hurá, vzali jsme si nadstandart, protože bychom na normálním pokoji nemuseli být sami a já chtěla dětem dopřát klid.
Dali mu hned brufenový sirup na horečku, měl 38,2°C a hned se mu udělalo líp. Pak nás ještě poslali na sono, paní doktorka mne uklidnila, že střeva jsou teda nafouklá, ale průchodná. Pak přišla paní doktorka z dětsktého, krev je v pořádku, akorát má anémii - málo železa, ale to prý u kojených dětí bývá....čeká se na výsledky stolice, podezření na rotaviry. Celou noc Mikinek totálně prosral :o) snad 4x se pokakal a vždy to odneslo minimálně bodýčko....tak mu zase stoupla teplota, takže zase dostal sirupek....v případě, že se potvrdí rotaviry, nejen že mám čekat, že to dostane i ANynka, ale čeká nás převoz na infekční do Opavy, snad ne!
Musím tedy pochválit Šumperskou nemocnici, nabídli nám oblečení (to jsem nechtěla, měli jsme svoje - ale to nám v Prostějově nikdo nenabídl), dali každému 5 plínek na den, dokonce Mikinkovi 7, když měl průjem, mastičku, ubrousky, látkové plínky....prostě bezva.
Musela jsem vážit děti před kojením, po kojení, Mikinkovi zvlášť ještě plínku čistou a plnou, aby měli přehled o příjmu a výdeji tekutin.....
ODPOLEDNE SLYŠÍM TO, CO NECHCI SLYŠET - ROTAVIRY, ale máme štěstí v neštěstí, protože jsme si vybrali nadstandart, jsme vlastně v izolaci a i když si v nemocnici rotaviry nenechávají, u nás udělají vyjímku a nechají nás tu do zítra. Zítra buď pojedeme na infekční do Opavy nebo, pokud bude Mikinek papat tak jak papá nás pustí domů.....ještě že tomu našemu klukovi mlíčko chutná!!!
Jen pro orientaci Anynka za pobyt v nemocnici přibrala z 6373g na 6540g, Miki zhubl z 7045g na 6900g.
V pátek nás teda nakonec pustili domů, v pondělí se musíme jít převážit k panu doktorovi. Miki odchází s teplotou 37°C, ale už je mu viditelně líp. Nakonec paní doktorka říká, že pokod Anynka to nedostane do soboty ráno, už to nedostane, pokud to dostane nebo pokud se to Mikimu zhorší čeká nás Opava....odcházíme domů.
Oba dva v nemocnici facinovala televize, obzvlášť Anynka se zase na ni tvářila, jak vyražené pojistky :o)






30.11.2010
PODĚLANEJ DEN
Tak mi vyčetl, že jsem málem zabila děti a ani se mu neomluvila!!!!! Aha, a já si naivně myslela, že už je z něj dospělej chlap, že sice není oporou, ale aspoň neuráží!!! Škoda! Jo a taky mi řekl, že se teď děti na něho těší a třesou, protože on je nevyklopil!!!! (Tak hezky o něm před dětma mluvím, dělám z něj tak hodnýho tatínka - ale vlastně všechno špatně!!!!!

Jinak z jiného soudku, byli jsme s dětma u obvodního pana doktora, všechno je fajn. Pak jsme se s dětma procházelipo venku, koupila jsem si nové rukavice, které jsem někdy při havárce ztratila.....
Pak jsme taky s dětma vařili
A pak šli spát, Sluníčka, teď spí tak dobře doma, včera usnuly hned po koupání asi v 19:15 a probudili se až oba asi ve 3/4 na 4, hladoví jak vlci..... jsou krásní. I dnes usnuli oba během chvilky asi to cítí, že jsou doma.
Bohužel pak mne čekala ta sprcha......a původně to začalo nevinným rozhovorem.
FOtky dodám časem, dnes jsem je zvládla jen stáhnout z foťáku.



29.11.2010
MILÁ BOHČO, LÁSKO, MÁM TĚ RÁD A JSEM RÁD, ŽE JSI V POŘÁDKU!!!
Tak nějak měla znít asi věta, kterou chtěl říct, když mě viděl, jak jsem unavená sedla k večeři a počítači, jen se trochu spletl a řekl něco v tom smyslu - honem to dožehli, ať tu není bordel (měla jsem tam roztahané prádlo, jak jsem žehlila v pátek).
Po chvilce to ovšem vylepšil, když viděl, jak unavená sedímm nad žehlícím prknem, ano takto jsem si ten návrat domů představovala....., tak mi připomněl, že mám bordel nad i pod stolkem a že bych ho taky měla uklidit a když to nestíhám, tak že si asi špatně organizuju čas.........
Dokonce mi chvilku bleskla hlavou myšlenka, škoda, že jsi v tom autě nezůstala.....ale pak jsem ji rychle zahnala, jsou tu děti!!!!!!!!!!!!!!

27.-29.11.2010
MOJI MALÍ NETOPÝRCI
Tak jsme vyjeli na zimní ligu, vše šlo ok, a nemusel nade mnou nikdo stát a připomínat kolik mám ještě minut a abych to stihla, prostě žádnej stres.... děti se napili, já si udělala svačinu, i kojící čaj do nového DM termo hrnku.....udělali jsme si pár fotek, oblekli se a v sedačkách jsem je snesla dolů....., vynadala kočárek a připoutala do auta.....kočárek dala do auta, Kuba už čekal, pomáhal mi s věcma a vyrazili jsme. Kuba dostal na starost navigaci, vyjeli jsme, už nad kopcem nad Bludovem byl vidět sníh, v autě už se docela oteplilo, tak jsem v Bludově na busové zastávce zastavila, abych děti trochu odoblekla, či spíš rozepla fusak a dala lehké čepičky, tlusté čepičky jsem dala uprostřed na modré dečky, které mne napadlo vzít sebou - kdyby byla velká zima. Jak jsem sundávala Mikinkovi čepici, všimla jsem si, že jsem ho špatně připoutala a hned jsem ho připoutala dobře. Oba už spali, jen na mne koukli a zase zavřeli očka. Jeli jsme dál..... řekla jsem Kubovi, ať přeřídí navigaci, že nechci jet vůbec po dálnici, že kdoví jak bude a nestojím o to aby do mě někdo zezadu narazil,když jsou vzadu děti, že raději pojedu po klidných menších cestách..... Kolem Bouzova bylo docela hnusně, rozježděný sníh....když navigace hlásila, že na místě máme být kolm půl jedenácté, raději jsem zavolala Rudovi, aby odprezentoval on, že my jedeme pomalu.....
Jen ten vozík z OBI jsem předjela trochu rychleji, no rychleji, on jel tak 20km/h a to bylo na mě moc, říkala jsem si, že za ním nechci zůstat stát někde v kopci.....A tak jedu dál. Najednou za obcí HVOZD směrem na Konici jedu do mírného kopce a dostanu smyk, vyrovnám ho a v okamžiku, kdy jsem si myslela, že už je to dobré, dostalo auto druhý, otočilo se do protisměru, chvíli jsme jeli zpátky, bylo defakto neovladatelné, pak najelo na krajnici spadlo na moji stranu (tady jsem se asi bouchla do hlavy, protože tam cítím modřinu a to se mi asi rozbili brýle), pak jsme skončili na střeše, hned jsem se odpoutala a prolezla vnitřkem auta za dětma dozadu, viseli tam jak dva netopýrci, sundávám prvního říkám mu Mikinku a najednou koukám, jé ty jsi Anynka (neuvědomila jsem si, že auto je vzhůru nohama - tak jsem ty strany měla pomotané), tak jsem se otočila, vidím i Mikinka, oba jsem je odpoutala ze sedaček dala jim teplé čepičky, zabalila do deky a položila na střechu, že se Kuba mele jsem slyšela, toho jsem v tu chvíli neřešila......pak se tam objevila paní a pán, přišli mi dost v šoku, protože pořád chtěli vyndavat děti....až jsem třo musela zorganizovat, přišlo mi, že jsem byla nejvíc při smyslech (ale možná že jen přišlo), řekla jsem paní ať vezme mobil, že já svůj zrovna nemůžu najít, ať volá policajty a záchranku, asi dvakrát se mě ptala, jestli policajty i záchranku, tak jsem ji zopakovala, že jo..... že i když jsou v pořádku, chci aby je záchranka zkontrolovala. Pak jsem pánovi podala sedačky, našla mobil a vylezla s dětma do auta k paní, volala jsem Vláďovi (nevlastnímu tátovi Davida), jestli by mohl pro nás dojet, věděla jsem, že můj tát nemá auto u sebe, protože s ním byl Mája v Mezu a Davidovi jsem volala hned potom, nechtěla jsem mu volat jako prvnímu, měl seminář OB na Želivi, tak jsem prvně zkusila sehnat odvoz sama, abych ho neotravovala......
Docela jsem se mu bála zavolat, po zkušenostech jak se ke mě choval, když jsem zmáčkla blatník....., naštěstí jsem měla dobrý pocit, nenadával a na stav auta se zeptal až nakonec. To jsem netušila, protože auto jsem opravdu neřešila..... První přijeli myslím hasiči, pak nějak zároveň sanitka a policajti, nakonec dopravka, na tu jsme málem ani nepočkali.....
V záchrance byli fajn chlapi, ten jeden měl dokonce doma taky tak starou dcerku. Policajti byli taky fajn, domluvili mi, že mi kočár a pár věcí z auta vezmou do Prostějova na dopravku a až tam přijedu dát vysvětlení, tak že si to vezmu...jinak, že auto normálně odtahujou do Plumlova, pokud nechci jinak. David mi říkal, že mám zavolat Jirkovi (náš dvorní autoopravovatel), měl vypnuto, tak že mám volat Alianz pojišťovnu, že v rámci pojištění to máme zdarma - nakonec jeden z policajtů byl tak fajn, že tam zavolal a zařídil to. Tak jsem "v klidu" odjela se sanitkou. Začalo story s pánem z odtahovky...ale to popíšu až závěrem. Záchranka nás dovezla do Prostějovské nemocnice, tam pan doktor děti prohlídl a říkal, že jsou v pořádku, ale pro jistotu chtěl udělat RTG, začal zjišťovat, kde máme tatínka, protože já s nima na RTG nemůžu když kojím, vysvětlila jsem, že tatínek nemůže, že je na semináři až na Želivě, ale že dojede dědeček..... taky pan doktor říkal, že to nemohla být velká rychlost (a taky nebyla, určitě pod 60) že při velké rychlosti pásy v sedačce dětem zlomí klýční kosti a to oni mají v pořádku.
Pak se tam objevil pan policajt z dopravky, že hned přendá k Vláďovi do auta kočárek, postýlku...... a jak slyšel, že nás v nemocnici nechají 48 hodin na pozorování, říkal, že on měl ve 4 měsích syna na JIPce, že ví co to je a že oni navíc tam s ním být nemohli, moc fajn chlap, vlastně všichni byli moc fajn, doktoři, záchranáři, policisté....... Pak jsem zaplatila 90 Kč za Kubovo ošetření (ještě že jsem měla u sebe 50 Kč na startovné - jinak bych na to trapně neměla....., ale co si budeme povídat....). Dědeček s Kubou nám ještě dojeli koupit plínky - to bylo první, co mě napadlo, že mi chybí.
Tak nás ubytovali na pokoji číslo 1 s mašinkou, děti jsem ubytovala do jedné postýlky, kterou jsem přisunula k té své - však uvidíte na fotce:

A jak se napili, spokojeně usnuli, vždyť naposled pili v 8 ráno a byli asi 2 hodiny odpoledne, dávala jsem jim sice ve vyšetřovně na příjmu, ale to moc nechtěli, bylo všude plno nových věcí. A jak usnuly, začalo to na mě padat, naštěstí jsem řešila jiné věci, hlavně telefony...zvlášť s rodiči, protože jsem mamince dala za úkol, že potřebuju kartáček na zuby, pastu, tričko, kalhotky....a oblečení pro děti (naštěstí jsem měla náhradní, ale jen jedno bodyčko a jedny punčocháčky), hned jsem mamku zaúkolovala, co koupit a dětem vyprat - dokonce byla tak hodná, že si kvůli tomu koupila i prací prášek na dětské věci - prostě když je nouze největší......rodina tě podrží a pomůže....
Nechci aby to vypadalo, že se David nestaral, hned se dal do zařizování mé večeře, protože se mi v nemocnici omluvili, že večeři mi nedají, protože ji nestihli objednat, když nás přijímali až odpoledne..... nakonec mi Pablox s Helčou donesli výbornou sýrovou pizzu, kterou jsem si u sestřiček mohla ohřát - super. Dokonce mi i jedna paní, co tam byla s dvojčátkama s holčičkama Violkou a Deniskou (které se narodili 30.10.2010) půjčila i nabíječku na mobil, takže jsem mohla telefonovat.
Nejhorší to bylo večer, chtěla jsem si po ICQ povídat s Davidem, ale neměl moc času, já ještě nenabitej mobil, a hlavně to vypadalo, že nechce slyšet mé černé myšlenky, protože řekl mysli pozitivně a tak jsem se svýma černýma myšlenkama zůstala sama, představovala jsem si, co by kdyby.....hlavně jsem si říkala, že kdyby se to stalo když jsem někdy jela rychle....a jako žety příležitosti byly...., kdyby se to stalo při tom blbým předjíždění toho pomalýho vozíku, budu si to vyčítat, ale tady opravdu nevím, co jsem udělala špatně......ale taky co by se mohlo stát, kdyby tam nebylo pole, ale strom, protijedoucí auto a nejhorší bylo, přestavit si že nás to takto hodí do vody, v tu chvíli jsem měla před očima Froda, jak je Glum vedl kolem těch jezer, kde byli mrtví vojáci a Froda tam vtáhli, brrrrrr - zakázala jsem si tyto myšlenky, zakázala jsem se bát jezdit autem, zakázala jsem se bát řídit auto, musím brzo sednout za volant jinak budu mít hrůzu a auto k životu potřebuju - zvlášť pokud to klapne a budeme bydlet někde mimo Šumperk..... Nakonec jsem toho stejně moc nenaspala, protože děti byli vcelku neklidní, sestřička co tři hodiny chodila měřit tep a tlak....... takže jsem noc zvládla
Ráno dojeli rodiče a Mája s Meťou, kluci mi ještě skočili koupit šampon, a pak všichni pohlídali děti, že jsem se mohla osprchovat - nechtěla bych tam děti nechávat samotný.....zas mi bylo o trochu líp s čistou hlavou - a to jsem zjistila, že na ní mám modřinu. Takže dopoledne mi uteklo a těšili jsme se s dětma na tátu. Těšili jsme se moc. Dělala jsem si iluze, jak si aspoň skočím na záchod a nebudu muset tam děti nechávat samotné, ale nebyl čas, došel s Jardou a Matějem a bylo to všechno takové rychlé, pochoval pohladil děti.... Tolik jsem toho měla na jazyku..... Tak jsem aspoň Jardovi povykládala story s tou odtahovkou. A hned zas jeli dál. Však už jsem si na to zvykla....
O to raději jsem "vyhlížela" příchod Jitky a Marty, bylo to krásné ukončení dne, holky díky! A pak už jsme se pomalu zase s dětma ukládali ke spánku.


Asi čekáte na to story s tou odtahovkou, tak poslouchejte:
Tak, protože David tvrdil, že máme v rámci pojištění u Alianz odtah zdarma, že to mám domluvit, ochotný pan policista mi to domluvil a já mohla odjet sanitkou, cestou mi volal pán od pojišťovny, ptal se na počasí, jak prej tam je, tak jsem mu řekla, že to klouže a je tam rozježděný sníh jinak bych asi ten smyk nedostala a on na to - ale to mi vás neodtáhneme, na to nemáme auto, to si domluvte s policajtama nebo hasičema - tak to jsem neměla slov - na to jsem mu řekla, že je mi líto, ale oni jsou pojišťovna, tak ať to domluví sám, že když mám tu službu placenou, tak mě nezajímá jaký mají oni auto a že už tam stejně nejsu......
asi 2 hodiny byl klid, za 2 nebo spíš za 2,5 nebo 3 hodiny volá chlap: Dobrý den, paní, tak já vám auto vezu před barák do Šumperka(první co mě napadlo - debil!!!) tak jsem mu řekla, že je mi to líto, ale že su a budu asi 3 dny v nemocnici v Prostějově a doma nikdo není!!! Pak se ho ptám, jestli teda má spočítaný, jestli mu to do Šumperka vyjde za ty 2000 Kč, co je v pojistce zdarma, jinak že bych to nechala odvézt jinam a pak odtáhnout z našeho servisu a on že neví, jestli mu to vyjde, že to bude vědět až na místě......no, debil....a taky, že to co bude navíc, bude potřebovat na místě zaplatit, vždyť to říkám - debil. Tak jsem mu poslala adresu autocentra, kde nám auta opravuji, samozřejmě ji neměl v navigaci nebo v tom autoatlasu co měl, debil. Nakonec mě zase zachránil Vláďa, kterého jsem poprosila, aby auto od něho převzal, a zaplatil, co bude chtít - stálo to asi 1500 navíc. Nevím, co by dělal, kdyby tam Vláďa nebyl - to by mi otavřený rozbitý auto nechal před domem???? Kdoví.....
Noc byla trochu divoká, Mikinka bolelo bříško, nemohl spát, pak se pokakal, ale tak.....celá záda měl zakakaná, i moji peřinu, moje tričko, svoji peřinu, moji podprsenku..... :o) a tak jsem ho musela nacpat do vaničky a vykoupat, pak krásně usnul.
V pondělí ráno nás prohlídli a pustili domů, do rána napadl sníh a bylo všude krásně pocukrováno. Miki se během dopoledne taky krásně otočil ze zádíček na bříško a pak ještě jednou, kluk šikovná. Kolem jedenácté si pro nás dojel táta. Celou cestu bála a vybavovala jsem si všechno znovu a znovu... Až teď jsem pochopila, proč jsem Anynce říkala Mikinku a kde jsem vlastně seděla v autě já, na tom nejvíc zmáčklém místě.....
No nic, dojeli jsme v klidu domů....
Ještě odkaz tady.

26.11.2010
ZASE PÁTEK
Táta nám odjel na Želiv, školit se zasedat..... my jsme nejeli, minulý víkend jsme měli jet do Beskyd (to jsem vám ani nepsala) a příští jedeme do Brna, tak jsme jet nechtěli. Představte si, že minulý víkend jsme měli jet na Vidči, i s tátou. Vidče, to je moje srdeční záležitost, před více než 18 lety jsem tam byla poprvé, stavět stany a na táboře jako asistentka a teď jsme tam měli jet na skoro takové "rodinkování", jenže Kristýna nakonec malovali kuchyň, protože to byl jedinny možný termín, ostatním taky něco do toho vlezlo, nakonec, že pojedeme jen s Ondřejkou, ale její přítel rozbil auto, resp. do něj někdo najel zezadu a ujel....., takže jsme se rozhodli, že sami nepojedem - a dobře jsme udělali, aspoň jsme se doléčili. Ale není to osud, konečně jednou tátu ukecám, aby jel s náma a neklapne to a tak moc jsem si přála, aby se seznamil s přitelama a manželama mých kamarádek....tak třeba to vyjde příště.
Jinak dnes jsme jeli otestovat kočárek - teda autosedačky s přimontovaným fusakem, zítra totiž vyrážíme na zimní ligu.
Ale teď už jdu do vany a spát, je 23:29, než se do postele dostanu bude zase zítra, to jsem celý večer žehlila, no celý večer asi od devíti, protože před tím jsem uspávala děti a večeřela. Mám tu ještě kupu nádobí, uklidit konečně bordel na stolku, protože, světe div se, už jsem dopsala cesťáky 2010, taky dožehlit to prádlo - zítra se nudit rozhodně nebudu....no, třeba něco udělám s dětma až přijedeme ze zimní ligy.



24.11.2010
ANYNKA SE OTOČILA
Tak dnes se Anynka otočila ze zádíček na bříško, už delší dobu se v pohodě otočila na bok, ale teď se překuila úplně, Miki se zatím jen párkrát v noci otočil na bok, když se chtěl ke mě přitulit, ve dne nikdy. Ale všichni tvrdí, že kluci jsou pomalejší. Hlavičku taky začal dobře drřet asi měsíc po Anynce.....a teď se přitáhne do sedu a nohy použít ho nenapadne a ona, čertice malá si sedne a pak se postaví na nožky, drží mě za ruce a postakuje, škoda, že Vám to nemůžu vyfotit, beztak si říkám, že budou mít děti málo fotek s mámou - protože jsem s nima skoro pořád sama.

Ale dnes jsme to napravili, vyfotili jsme se sami:


23.11.2010
MULTIFUNKČNÍ ŽENA
Že my žny jsme multifunkční je jasné, ale v praxi se nevyplatí ukazovat, jak to všechno snadno děláme.... Když mne poprvé viděl David jak sedím u pc, v jedné ruce kojím Anynku, druhou rukou ovládám myš (mimochodem mám u pc dvě myši - abych mohla pracovat buď levou nebo pravou rukou, podle toho na které straně kojím) a nohou houpám v autosedačce Mikiho, nechápal, jak to všechno zvládám a cítila jsem se polichocena.......chyba lávky - měla jsem mu to nikdy ukazovat..... Dnes došel domů, já vyčerpaná, včera jsem do půlnoci žehlila, dnes s dětma umývala nádobí, vařila 2 polívky, ať je do mrazáku, dělala palačinky, uklízela vyžehlené prádlo........a on mi řekne (po té, co po 2 dnech přijde domů) - jak to, že jsem mu už 3 týdny nezažila kalhoty, vždyť můžu zašívat a děti kolíbat nohama v autosedačkách....... Taky jsem mu hned na to odpověděla, že kdybych nedělala po večerech to pitomé oddílové účetnictví, které musí mít teď do pátku místo do konce roku - protože se se Staroušem uvidím teď o víkendu - mohla bych i uklízet a dělat jiné věci!!!!
Budiž mu odpuštěno, měl náročný firemní meeting a my, co si od rána hrajeme, zpíváme, říkáme pitomé básničky, my jsme happy!!!!
Ne, není to s ním tak hrozný jak píšu :o) pak nám řekl, že se na nás těšil!

22.11.2010
FAJN DEN
Bylo hnusně, pršelo, když jsme chtěli jít ven, děti usnuly, když přestalo a tak nám to nějak nevyšlo jít ven, ale doma jsme si to pořádně užili, byli jsme celý den sami a hráli jsme si, povídali a když usnuli zůstala jsem s nima v ložnici a četla si.....prostě pohoda a Mikinek ani neplakal, jak je to u něj poslední dobou často zvykem....ale za to mám doma nepořádek - zítr budou se mnou uklízet, než se táta vrátí musíme dát byt do pořádku..... tak jen přináším fotku - derniéra anarchistických bodýček - teda pro Mikiho určitě!
Jen jsem se chtěla omluvit, jestli poslední dobou nebylo moje povídání pesimistické......no, nebylo mi nejlíp, ale už je to ok....


20.11.2010
SOBOTA
Táta nás vzal kouknout se na kachličky na koupelnu, ale dokud neuvidím smlouvu, neuvěřím, že se budeme stěhovat!

19.11.2010
ÚNAVA A DÉŠŤ
Přiznávám, když děti usnuly na svoji ranní půlhodinku, vzala jsem si jogurt do postele a časopis, pohoda....to pak děti spí i víc jak půlhodiny, třeba třičtvrtě :o). A neměla jsem! Jenže jsem to potřebovala! Hned jak došel táta domů, ptal se dětí, jestli moc zlobily...protože máma nestihla uklidit strouhánku.....přišlo mi to líto, celý víkend on ležel, šel si lehnout kdy chtěl, já ne, byla jsem s dětma a večer když usnuly jsem zase žehlila nebo něco dělala.....pohlídá děti děti tak 2 minuty, to abych si skočila na záchod, s dětma vaříme, dnes jsme dělali pórkovou polívku, s dětma převlíkám peřiny - oba sedí koukají a jsou rádi, že se kolem něco děti. Ale není to zas taková legrace - kdž hodina uděří, mají hlad, jdeme se najíst a pak pokračujeme, ale dá se to.
Odpoledne jsme vyrazily na lehko jen v sedačkách, protože jsem je nechtěla přehazovat do kočáru (to už jsem vám asi psala, jak to řeším: nahoře je obleču, dám do autosedaček, donesu do kolárny, přendám do kočáru, schovám tam autosedačky a když jdeme domů tak zas nazpátky....ale je to super, že můžu nosit oba zaráz, jsem za to moc moc vděčná, že to takto jde, před 15 lety by takové možnosti nebyly.....), jenže jen co jsme vylezly ven, začalo poprchávat a tak jsem se vrátila, zase složila hlubokej kočár a šli jsme v kočárové úravě a dobře že tak!!!
Čekal nás nákup a procházka, oba se vzbudili, prohlídli si kaufland, Miki se ujistil, že nakupování ho vlastně nebaví a zase usnul, za chvilku to přestalo bavit i Anynku, pak jsme byli ještě v dmku koupit tátovi dárkový balíček k Vánocům a protože tam hnusně pršelo, vůbec se mi nechtělo chodit po venku a tak jsme se byli podívat v Kiku a Takku....no, trochu jsem si zautrácela.....
Pak jsme jeli ještě do Alberta pro listové těsto, protože to v Kauflandu neměli - no štrůdl už jsem večer nezvládla udělat, do jedenácti jsem žehlila a pak jsem šla spat, abych o půl dvanácté usnula a v 23:50 mne vzbudila Anynka, která má teď slabé spaní, tak mi ji jen táta, který přišel z hospody podal na krmení a sám usnul :o)

18.11.2010
JE MI ZLE
Chtěla jsem ukecat tátu, aby šel s dětma ven a já místo angličtiny šla do postele, nesouhlasil. Tak jsem si to odseděla v angličtiny a večer zalezla, aby se aspoň trochu prospala a prospala, zalezla jsem v deset a šmoulouvé se vzbudili až ve dvě, tak super! Protože fakt mi byla kosa, měla jsem asi 38°C, v noci se mi pak spustila rýma.


17.11.2010
POLSKO
Tak jsem jeli do Polska na nákupy, potkali jsme se tam s dědečkem a babičkou z Brna (teda byli jsme domluveni) a bylo to fajn. Máma dostala 2 rifle, tak už nemusí chodit na procházky s děrvým zadkem :o) a táta taky 2 rifle a ještě jedny slušné kalhoty a jeli jsme domů, teda na oběd.....děti byli zlatý, jen Mikinek byl v restauraci zase trochu nesvůj a babička zase trošku "blábolila". Já to nechápu, přece je moje máma rozumná ženská, ale dělá takový kraviny....že každýmu na potkání vykládá, že měla 6 dětí budiž - její věc! Ale zas pokazila, co mohla, s Davidem jsme se domluvili, že bychom se mohli potkat na Štěpána někde v kostele, podívat se na betlém, jedinou podmínku jsme měli, aby to byl trochu historický kostel - a maminka zase začne Davidovi vysvětlovat, že v Žabinách je ten nejhezší kostel a že na historii nezáleží.....až jsem to musela utnout a vysvětlit polopatě mamince, že pokud tak jdeš za duchovními zážitky - je to jedno, na kostele nezáleží, ale pokud tam jde nevěřící člověk nadechnout se kouzla Vánoc, pak je potřeba kostel, který zaujme......no a efekt, samozřejmě, že se teda společně do kostela nepůjde - má co chtěla, musí provokovat a to asi před 14 dny jsem s ní měla promluvu, že svým chování Davidovi ten kostel jedině zhnusí!!!!! Ale stojí jí to za to!!!! A pak mi bude vyčítat, že je to moje chyba, že nemám pokřtěný děti......
Jo a ještě jedna zajímavá událost, jak tak všichni v Polsku děti okukovali, tak tam jedna paní tak šedesátiletá povídala, že je taky z dvojčat a že rodiče měli dvoje dvojčata 7 let po sobě - tak to jsem ještě neslyšela.

Večer pak jsme si ještě hráli

16.11.2010
PRVNÍ TRÉNINK V TĚLOCVIČNĚ
Tak jsme jeli na trenink do tělocvičny, děti byli hodinu hodný a pak jsme šli ven na vychazku a ukázat se Janče do "bleskostánku".


15.11.2010
JEN PÁR FOTEK





13.11.2010
NOC JAKO Z HORORU
No možná budou horší....byli skoro celou noc vzhůru, 2x jsem každému odsávala z nosu rýmičku, kašlou.... nevím, jestli to chytli od táty, pravda, že on od pondělí doma chrchlá, smrká....., taky mě včera začalo bolet v krku. Tak snad to zvládneme. Dnes jsme ani nebyli venku, ale myslím, že je to lepší jak v noci - teda doufám, že když nespali v noci, ani moc přes den, tak se vyspíme.

12.11.2010
HURÁ ZASE PÁTEK
Teda jako by měl pro mě víkend nějaký jiný význam..... ale podvědomně miluju pátek!



11.11.2010
TÁTA HLÍDAL
Protože babička je na dovolené, táta hlídal, abych mohla jít do angličtiny. A řeknu vám, byla jsem daleko klidnější, když jsem věděla, že jsou děti s tátou, příští týden si to zopakujeme. Táta mi poslat do angličtiny fotku, že jsou děti v pořádku - není to krásné? Asi jsem málo píšu, že je táta fajn, ale když je dobře nepotřebuju psát je dobře! Ale když je zle, někomu to říct musím a pak mnozí mohou mít dojem, že je to jak v hororu :o) a není :o).
Ještě pár fotek, vytahovala jsem pár bodýček větší velikosti, co jsme dostali a našla jsem tam i tyto, co už jsme dostali k Vánocům, velikost 6-9, tak jsem je měla schované... mimochodem, už jim jsou skoro malé, ale Anynce se ta barva tak líbila, že jsem jim je musela včera večer dát - pravda, nejsme moc na oranžovou, tu jsme si zakázali :o), ani zelenou doma moc nemáme...
A pak pravidelné dopolední skotačení:
Kurz lezení:
A chvilka poezie - aneb účíme se číst
A chystáme se do postýlky:

10.11.2010
SPACÍ DEN
Sestřička říkala, že můžou být po injekci trochu ospalejší, ale toto jsem nečekala, usnuli asi o půl druhé, možná o 3/4 a spali a spali asi 3 hodiny - doma, pak než se najedli a přebalili, no už jsme ven nešli.
Přikládám fotku v retro oblečcích:

9.11.2010
KONTROLA + OČKOVÁNÍ
Tak jsme byli zase po měsíci na kontrole, Miki váží 6590g a Anynka 6010g. Oba dostali očkování, na každou půlku jedno, na jednu tuberkulózu, ta je povinná a na druhou pneumokoka, ten je doprovolnej, ale hradí ho stát, tak jen ať je naočkují.....hned nás poslali koupit čípky nerofen proti vysoké teplotě - tak jsem se připravovala na nejhorší. Kupodivu nic, díky za to.


8.11.2010
NÁROČNÝ DEN
Než jsme šli ven, Andulka se totálně poblinkala, nevím, co zas má za období, včerejší spotřeba bodýček Anynka 7, Miki 1. Dnešní spotřeba Aninka 3, Miki 1. Takže jsem převlíkala Anynku a mezitím jak jsem přebalovala pokakaného Mikinka, tak se tak šikovně počůral, že jsem převlíkala jeho. Nehledě na to, že spali dnes na střídačku, aby s mámou stále někdo byl vzhůru :o) Dostaly jsme se ven až asi o půl paté......Mám tu kupu nádobí, které už nedám, tu špinavou koupelnu, kterou dát musím, je 23:25 a já husa tu sedím u pc a vzpomínám, jaké to bylo v porodnici - doplnila jsem tam první dny, ještě snad časem dám fotky, ale dnes ne. A to ještě bych měla dodělat oddílové učetnictví, chybí mi říjen, podzimní cesťáky a zkontrolovat bankovní výpisy..... nic asi si jdu umyt hlavu, zítra jdeme na kontrolu ve 4 měsících a asi na očkování - to jsem se, husa, měla dnes vyspat, protože kdoví, jak to na ně bude působit... Nic, jdu něco dělat než se vzbudí oni. Navíc, když se pak takhle pozdě sprchuju tak mlíčko stříká víc jak sprcha..... Ale zas po dlouhé době jsem večer sama doma a nemám co žehlit, tak si to musím užít, protože až budu ve čtvrtek sama doma, tak mě ty 3 vyprané pračky v sušárně v klidu sedět u pc nenechají!!!!

7.11.2010
HROB
Jeli jsme se podívat na pořádání HROBu, ale prošli jsme se na hodinku po Králíkách, najedli ve škole a jeli zase domů.....

6.11.2010
OSLAVA
Babička, jako Davčova maminka slavila 60 let, středem pozornosti ovšem byli děti, hlavně Anynka, která babičce dovezla k narozeninám kočárek - z toho byli všichni hotoví, však mrkněte na stránku fotek. Pak šla Anynka z ruky do ruky, na všechny se usmívala, modelka naše a všem se líbila. Mikinek na tyto akce není dělaný, nemá rád moc cizí lidi, zvlášť ne, když si ho chtějí pochovat - to pořádně křičí....., pak se taky pořádně pokakal, i roláček se snoopikem a bodýčko, pak chtěl spinkat, nakonec usnul v seačce pod stolem, aby na nikoho neviděl...... kolem osmé jsme šli domů. Škoda, že na takových akcích nezvládám fotit, protože jim to fakt moc moc slušelo. Ale vůbec si takových oslav teď moc neužiju, buď pořád kojím nebo hlídám, kde jsou, co se děje......ale vždyť já to dělám ráda a moc se mi to líbí, miluju toto období a nejraději bych zastavila čas. Kolem osmé jsme s dětma odjeli a táta došel až po půlnoci....

5.11.2010
MILUJU AUTOSEDAČKY
Měla jsem jet do autoservisu, ale David potřeboval něco na poště, takže jsem je vzala zase jednou ven v autosedačkách, vyjeli jsme asi kolem poledne (tj, že jedli kolem 11), jeli jsme na poštu, pak jsem se jen tak jeli projet, dojela jsem si na pizzu a zase jsem jen tak jezdila, kolem půl druhé jsem jela do autoservisu, dala jsem je v sedačkách do auta a pořád spali, složila kočárek, dojela do servisu, tam se teda oba trochu probudili a zase usnuli, a že se ještě pojedu projet - či spíš podívat, jestli ještě nejsou v ořechové aleji ořechy, takže jsem s nima jela asi 10 minut autem, zase jsem je vyndala z auta, spali, ani okem nemrkli, asi 3/4 hodiny jsme se projížděli a stále spali, naložila jsem je do auta, zase bez probuzení a vynesla nahoru a kuk pomalounku jsme otevírali očka..... není to lepší než je přeskládávat do kočáru a zase z kočáru, prostě autosedačky miluju!!!

3.11.2010
ZLODĚJKA ANYNKA
Tak to vám musím povědět, dovolenou a Brno snad zvládnu večer nebo v pátek doplnit, až budu doma sama. Ale zážitek dnešní noci nemá chybu. Anynka poslední dobou zase trošku blinká a tak jí dávám na noc bryndáček. Každé kojení jim dávám kolem krku plínku, aby když se pustí, tak je mlíko moc nezamočilo, už tak je převlíkám často (třeba parádnice Anynka měla včera 5 bodýček - dnes jen 3). Ale k věci: Miki s tou plínkou usnul, držel si ji v ručičce pevně, že jsem mu ji nechtěla brat. Kolem půlnoci jsem šla spat, všechno ok. O půl druhé mě budí hladová Anynka, velice se usmívá, bryndáček zahozený na druhém konci postýlky a v ruce žmoulá Mikiho plínku!!! Nechápu, jak mu ji mohla vzít, prostě šikovná holka :o)



2.11.2010
VTIP DNE
Protože stěhování do "něčeho" většího se stále odkládá a odkládá, tak jsem včera navrhla, že se zřeknu svého oblíbeného křesla, aby měli na zemi děti aspoň trochu prostoru na lezení! Ale táta mi vysvětlil, že budeme mít vychované děti a že nebudou lízt všude, že polezou jen po posteli!!! Že na to nejsem dost dobrá hospodyně, aby bylo na zemi čisto - možná chtěl říct, že by se musel začít přezouvat :o) No, co na to říct, uvědomila jsem si, že on neměl tu čest za posledních minimálně 20 let vidět lezoucí miminko a myslím si, že ani nelepší matka nedokáže vysvětlit miminku, kam má a kam nemá lozit, pokud mu tam nedá zábranu.... Nemělo smysl se s ním dohadovat, však časem pochopí sám a tak jsem jen řekla, že doufám, že zajistí na postel nějaké zábrany, aby nám děti nespadli - a přestavila jsem si nad naší postelí velkou klec a v ní ty naše dva šmoulíky, jak každej běží na jinou stranu.... No, nebude to ještě s tátou jednoduché, ale věřím mu, že to zvládne, že nebude chtít, aby děti do 3 let seděli jen v postýlce :o)




29.-31.10.2010
RODINNÁ DOVOLENÁ - SKORO BEZ OB

28.10.2010
STÁTNÍ SVÁTEK
Hurá, zlatíčka usnuli na svoji dopolední půlhodinku, dopsala jsem včerejšek a běžím chystat oběd, táta je na oblasťáku v Konici, tentokrát jsme nejeli, zítra jedeme na dovolenou, tak to by toho bylo zbytečně moc....

27.10.2010
OBYČEJNÝ DEN NA MD
Řekla jsem si, že vám popíšu obyčejný den na MD, každý den je jiný, úterky jsou ve znamení tréninku, čtvrtky ve znamení stresu z kombinace angličtiny a babičky.....ale o tom až jindy. Nejraději mám dny, kdy nejsem s nikým na nic domluvena a jdu ven tak jak vyhovuje dětem, ale bohužel takový den je tak jeden do týdne - přemýšlím, že by možná bylo dobré zvolnit, aby takových dnů bylo víc, ale nějak mi to nejde.....
Tak začnu, jen pro úvod Miki spal včera od půl osmé, Anynka od osmi. My jsme šli spát něco před půlnocí.
1:48 vzbudí mne Anynka, napije se, usne, hned nato se vzbudí Miki, napije se, kouká a dělá blbosti, jak on to umí, začně prozpěvovat "ódy na dobré mlíčko". Jdu si vyměnit vložku do podprsenky a tričko, protože mi během Anynčina kojení Mikiho mlíčko vyteklo, je asi 2:30 kdy dávám veselého Mikiho do postýlky a zhasínám, Miki pochopí, že je čas zase spát a usne, nevím kdo dřív, jestli já nebo on....
6:16 Miki má zase hlad, napije se a zase začne zpívat, je jasné, že už neusne, to bývá každé ráno. Nechám ho vedle sebe, ať si povídá, střídavě spím, střídavě si s ním povídám, ale spíš spím, asi ve 3/4 na 7 se chce ještě trochu napít a zase blbne..... Něco po sedmé se budí Anynka, zrovna v době, kdy mi táta nese čaj do postele (dělá to každé ráno - jako táta - a dělá mi to velkou radost), vyndá hladovou Anynku z postýlky a krmím Anynku.....
Pak si jdu na záchod a do koupelny, oni si zatím povídají, jako Miki a Andulka. Vrátím se za nima a čteme si pohádku, kolem osmé nám dojde udělat pápá táta, do půl deváté skotačíme v posteli.
Převlečeme se do denního - tepláčky...., přebalíme se a v 8:56 začínáme krmení. Oba značně unaveni usnou, ale omyl, jakmile je položím v obýváku do denní postýlky zase oba koukají, asi 10 minut leží v klidu, pustím si pc, zaleju mlíkem müsli, Mikimu už se ležet nechce a začná být protivný, asi chce spat, dám ho do autosedačky a houpu, neusíná, za chvilku už nebaví ležet a hrát si Anynku - aha, tak to je hlad, beru oba do ložnice a jdeme se zase krmit, oba to s nadšením přivítají.
10:17 krmení, Miki je brzo hotov, zase začne zpívat, pak brečí, úplně moc, prdí do kalhot a potřebuje si brknout, 3x si pořádně brkne, a brečet přestává, to má z toho, že u toho dělá blbiny...., Anynka se dopije, brkne si a jdeme vedle, tentokrát si v postýlce hrát nechtějí, dávám je do autosedaček a houpy houpy, 10:57 usíná Miki, 11:03 usíná Anynka. Hurá, budou spát víc jak půlhodiny jako včera, vůbec štěstí, že spí zaráz. Sedám k pc a píšu vám a vyřizuju maily a hážu do pc oddílové účetnictví, už su v půlce září.
11:25 to modrý na mě kouká, usne ještě????
11:44 je vzhůru i to růžové!
Tak jsme šli znovu krmit, nejdřív chtěla Anynka, pokakala se, pak jsme zase krmili, pak usnula chtěla Miki, pak usnul a probudila se Anynka. Pak zvonil pošťák a probudili se oba, hráli jsme si v ložnici na dece, po druhé přišel táta. Přebalili jsme se - stihl se pokakat Miki a znova Anynka. O 3/4 na 3 jsem začala zase kojit, protože jsme měli vyjít o půl s tátou na vycházku a na masáž. Konečečně oba usnuli, nechala jsem je spát asi 5 minut a už táta připomínal, že to nestihneme. Asi 35 jsme scházeli dolů, ale než jsem sestavila kočár.....vycházely jsme v 15:43 a vyslechla jsem si kázání, že ještě ani jednou, co jsou děti jsem nebyla schopna vyjít včas a že to není dětmi, že jimi jen omlouvám svou neschopnos......
Tak jsme dovedli tátu na masáž, dojela jsem si koupit gyros, protože jsem na něj měla už týden chuť a nějak jsem nezvládla oběd, pak v 16:40 jsme vyzvedli tátu, jeli na nákup, táta mámě koupit ledňáka :o) a šli jsme domů.
17:30 doma, děti přebalit, nakrmit, pohrát si před spaním, převlíct do pyžámek a znova na mlíčko. Byli unavení, Miki usnul ještě před osmou, Anynka asi 20:10 dopila a pak sama už v postýlce usnula.
Navečeřela jsem se u Dokonalého světu a protože byl táta unavený a chtěl si na chvilku lehnout, odložila jsem žehlení (nemůžu žehlit, ten byt je malý, že buď žehlím já u tv nebo táta leží), tak jsem si šla sednout k pc, stáhla fotky, na ťukala do pc pořádání ŽA a zbytek srpna, šla se osprchovat a za tátou do postele, budete se divit, ale bylo pár minut před půlnocí.

26.10.2010
POSLEDNÍ TRÉNINK VENKU
Poslední trénink venku byl v Rovensku. Na strat to bylo asi 1,5 km a tak jsme se vydali, bohužel pár desítek metrů před startem jsme se museli otočit, protože už jsme po té cestě opravdu neprojeli... Děti na čerstvém vzduchu krásně spali, bála jsem se, že na ten vítr a mráz byli málo oblečeni, ale doma byli krásně teploučký, až na nožičky - budu muset vymyslet nějaké botičky..... ale hlavně krásně spali, na to že jedli v nějakých 14:20, tak spali a spali..... Asi za 5minut šest jsem je naložila do auta a Miki spal ještě asi o půl sedmé doma, když Anynka už se spolkojeně krmila :o) Po jejím "předkrmu" se probudil i Miki a šli jsme spinkat. Teda onui šli spát a mě končila sněna matky a začala sněma manželky a hospodyňky...

24.10.2010
NĚJAK NESTÍHÁM AKTUALIZOVAT
Koukám, že už je to doba, co jsem nepsala, omlouvám se, snad to brzo doplním, ale jak jsem byla ten týden v Brně, tak jsem tu najednou měla kupu prádla.......a praní, žehlení, vaření a děti přes den toho moc nenaspí....ale nestěžuju si, jen se olmouvám. Dětičky si totiž chtějí stále hrát a zvlášť Miki by pořád dělal "tulituli" a když mne nevidí tak "uáuá", ještě, že ta Anička je taková hodná - ta řve opravdu, jen když má hlad, ale to musí dostat hned, jinak se zasekne a řve jak tur a má úplný záchvat.....Nic, jdu spát, ať se aspoň vyspím, stejně jsem dnes nic neudělala, ani nevyžehlila, ani neuklidila, ani neposkočila v oddílovém účetnictví.......(ale už mám srpen hotový, tak super, na to že jsem skončila v červnu). Takže pěkný týden a mějte se!!!!

23.10.2010
5.HŽP SUDKOV
Bylo tak krásně, to by byl hřích sedět doma a nejet se podívat na oblasťák tady za humny :o)

22.10.2010
GIGA KRIZE
Co vám budu povídat, teď už je to pryč (26.11.), dobře že jsem to nepopsala hned. Ale asi chápu, že může matka nechat dítě chlapovi a utíct....není to mnohdy jednoduché. Nejhorší je, že chlap si myslí, co doma nedělá a dělá, šílená změna, vím, že se snaží a vím, že je to pro něj až moc. Umývá nádobí a věší prádlo. Ale já bych si někdy přála, abych třeba mohla v klidu uvařit, že děti pohlídá..... ale jemu to nedojde, navíc si připadá, že je jak sluha a skáče kolem mne, to mi donese čaj, to mlíko......když kojím. Není to jednoduché období, moc moc hcápu mladé lidi, kteří si pořídí dítě dřív než se zšijí, že se hned třeba zase rozvádí, my jsme spolu přes 5 let a někdy bych ho taky něčím praštila...... a závidím všem ženám, co si vzaly a vezmou moje bratry, protože ti jsou úplně jiní :o)

20.10.2010
KONTROLA NOŽIČKY
Nožičky máme v pořádku, už na kontrolu nemusíme. Miki to zase ořval, Anynka ani nezaplakala, takovou hodnou holčičku to máme.....

18.10.2010
TRÉNINK ZÁBŘEH - PRVNÍ TRAŤ
Poprvé jsme šli společněcelou trať, sice každý víc jak půlku prospali, ale i tak je to super, jsou to takoví moji malí OB jezdci :o)

16.10.2010
PLUMLOV - ŠTAFETY

12.-15.10.2010
S DĚTMI NA PÁR DNŮ DO BRNA

10.10.2010
OSLAVA HRABĚŠICE
Po 5 letech se vracíme na místo činu, v srpnu 2005 jsme tu slavili svatbu, dnes děti, zesvali jsme nejbližší rodinu a na počest našich dětí jsme je pozvali na oběd. Byl to takový kompromis, aby se sešla rodina a nebyl to křest. Kdyby jsem to Davidovi odkývala, že pro mne není křest důležitý, že je pro mne důležité, jak se člověk chová - to jsem kdysy, kdysy dávno před svatbou řekla o něm...... Teď to asi vidím trochu jinak, každopádně bych je měla ráda pokřtěné - ale on si stojí pevně za svým a nepovolí, tak co se dá dělat, třeba jednou změní názor. Maminka se na mne zlobí, že je to moje chyba, že ho neumím přesvědčit, ......ale jak dopadly její kamarádky, co křtily potajmu děti. Nebudu dělat nic potají, jsou to naše děti společné a někdo ustoupit musí. TO jsem zašla úplně jinam od oslavy....ale budiž. Nemyslím si, že jsem nějak ultra ultra věřící, ale myslím, že něco je, někdo, kdo tomu všemu dává smysl, někdo kdo stvořil nebo nějak nechal vzniknout krásnou přírodu a tak, dal mi tu možnost nosit ty dva malý skřítky v bříšku, nechal mi je tam až do července, jak jsem chtěla...... a myslím, že je to takový dech, který dává životu smysl a když to člověk nestaví nad všechno kolem kostel, pak si myslím, že je to normální..... ale nechme to být, zatíím prostě děti pokřtěné nebudou.
Tak se sešla rodinka, dostali jsme spoustu dárků, miluju své bratry (i sestru mám ráda), je to kouzelné - lituju Davida, že toto nikdy nepoznal, co je to mít sourozence, protože ty vztahy nechápe a nědky snad žárlí, a lituju všechny jedináčky a děkuju a budu děkovat každé ráno, že mám děti dvě, protože nebudou jedináčci :o) a to jsem si přála, nechtěla jsem mít jedináčka a v mém pokročilém věku jsem se toho docela bála.
Víte, co je krásné, že se mi postupně plní všechny sny a nic proto nedělám, jen si toho všímám a děkuju a vůbec, dost kecání, musím jít umyt koupelnu, protože nám vytekla pračka. Protože se někdo koupal a vytáhl hadici a nevrátil ji tam, a Mikinek s Anynkou to nebyl. Ale ten někdo to taky hezky utřel, protože je hodnej a já nemohla, protože jsem kojila,

9.10.2010
BRIGÁDA HS 2
Táta, děda a strejda Mája pracovali na pozemku až zrušili 2 sekačky, my tři jsme se slunili, krmili a procházeli.

8.10.2010
TAK JSEM DOSTALA SLUNEČNICI K VÝROČÍ 5 LET
To jsme šli takhle jednou po městě v červenci a já ukázala mužovi slunečnici, že bych ji chtěla dostat k narozeninám. Na to mi řekl, že v lednu slunečnice nejsou, já mu řekla, že ji můžu dostat k narozeninám v červenci, i když narozeniny mám v lednu. A pak dlouho nic a když jsme měli 20.srpna výročí svatby, tak mi řekl, že mi chtěl tu slunečnici koupit, ale že zrovna jedeme na týden pryč a že bych si ji neužila a že mi ji koupí, až přijedeme.......
Nezapomněla jsem na to, ale co mu to budu připomínat, když si nevzpomene sám..... a navíc jsem si říkala, že když bude otravovat - tak mu to vyčtu :o) (vidíte, jak je hodný, ten měsíc a půl nezlobil:o)). A dnes jdeme po městě a on mi koupí slunečnici, že mi ji ještě dluží. Pěkné, né? Tak získal nějaké plusové body! Hezký víkend a třeba taky hezkou kytku - protože já slunečnice miluju.
Víte kdy jsem dostala první slunečnici? TO jsem takhle jela o prázdninách 2004 z Moravského Krumlova do Budkovic s Víťou Hanákem, Pavlem Šilim a Lukášem Zajíčkem, jeli jsme z pizzerie kolem pole slunečnic a já říkám "Vždycky jsem si přála dostat slunečnici!" A už nevím kdo, jestli Šili nebo Víťa: "Tak zastav!" A já zastavila a ti dva se rozběhli do pole a dostala jsem hned slunečnice dvě - to je romantika co, je fajn mít klamarády! Dost nostalgie.


5.10.2010
1,5 HODINY BEZ DĚTÍ
Tak chodím do angličtiny, aby si babička zavozila. Tak jsem to přežila, ale dobře mi nebylo. Není to o tom, že bych jí nevěřila....ale jsou to moje děti a chci být s nima. Snad si zvyknu....

5.10.2010
1/4 ROKU S DĚTMI
Utíká to jako blázen, snad ještě rychleji a už jsou to 3 měsíce, co máme doma ty dva malé dárečky...... Dnes jsme byli na kontrole, tak Miki váží 5930g a Anynka 5230g, ta jedla dnes dopoledne tak usilovně, aby toho nahnala co nejvíc a povedlo se :o). DOstali dáreček - ale ten sem přidám s fotkou až později, dlouho jsem neměla u sebe foťák, po té co ho měl David na MČR štafet a klubů o víkendu 25.-26.9. tak ho zapomněl u Mádloše v autě, ten ho dovezl až ve čtvrtek na trénink a pak jsem ho nechala v autě zase já, navíc má totálně vybitý oboje baterky. Dnes mi ho David z auta donesl, protože zítra mi dá auto na opravu, a tak až nabiju baterky, budou zas lepší fotky. Konečně budu mít spravené odstřikovače - doufám, že to nebude tak náročné jako loni operace "dálková světla". A mimochodem děti v noci spaly od 19 do 4:30, dobrý ne, teda Miki, Anynka vstávala o půl hodiny později, a pak až se oba nakrmili spali zase od půl šesté asi do půl osmé, no o půl deváté jsem je tahala z postele, že o půl deváté už se nelenoší :o).
Moc jsem se na dnešek těšila a jsem ráda, že pan doktor naznal, že oba dobře prospívají a rostou, upřimně se podivili, že jsou stále jenom kojeni......tak mě to potěšilo. Jo a ještě vám popíšu, co se nám přihodilo a jak je výhodné míti dvojčata. Miki v noci nekakal (oni teda jsou zlatí a v noci když spí tak nekakají :o)), dopoledne nekakal a jak jsme u pana doktora čekali, tak začal a jak jsem ho přebalovala zjistila jsem, že nejen, že má pokakanou plínku, ale i bodýčko, punčocháčky a tričko :o). Vždycky sebou nosím náhradní oblečení, dnes jsem na to nějak zapomněla.....no nic Anynka mu půjčila tričko - tak se podívejte, jak to Mikimu slušelo jako Hello Kitty :o). Není to super mít dvojčata? Jinak by chlapec musel domů v "posraným"!!!

Tak co, poznali jste, kdo je kdo?

4.10.2010
LUXUS
Tak si to představte, děti = obě dnes spaly od půl osmé večer do půl šesté ráno, postel mokrá, mlíko vyteklé a děti spokojeně chrupkají :o). Jinak jsme byli na kalmetizaci, Anynce ještě mačkali hnis, tak se ještě nemá očkovat, ale holka ani nepípla, držela se statečně. Zato Miki to má ok, ale řval jako tur :o). Pak jsme byli dlouho venku, nejprve s babičkou, pak jsme se u dědečka v práci najedli, dědeček nám nafoukl kola u kočárku, babička kočárek omyla - to je servis :o) a pak jsme ještě chvilku jezdili venku sami, vždyť bylo krásně.... jen děti už byli večer šíleně unaveny, vždyť je toho na ně poslední dobou moc.

3.10.2010
BRIGÁDA NA POZEMKU
Ráno se David probudil a říká - "Tak mám pocit, že děti dnes pily kontinuálně celou noc!"
"No, skoro máš pravdu, ale ne děti, jen Miki!" Ale asi takhle, Miki se vzbudil ve dvě, dostal napít a já u toho usnula, ve tři mě vzbudila Anynka a tak jsem je vyměnila a zase u toho usnula, ve čtyři už zase chtěl pít Miki a zase mě vzbudil, tak jsem je zase vyměnila a kdybych husa už spala, tak spí oba až do rána, jenže já ne, o pěti jsem se vzbudila že ho dám do postýlky, ale tam vydržel tak půlhodiny a chtěl zase za mnou, takže jsme slavně asi o šesti usnuly a v sedm nás budila zase hladová Anynka :o) ALe pak jsme ještě všichni tři trošku usnuli a lezli z pelíšku, až po osmé hodině..... Táta mezitím už odjel na pozemek sekat trávu, já je převlekla, nakrmila a oba usnuli (oni kolem té desáté dopoledne spávají), tak mě je bylo líto budit, no nakonec jsem je teda oblíkla a jeli jsme a prošli jsme se po Horních Studýnkách, táta šel chvilku s náma, brigádu zrušil kvůli technické závadě na sekačce a pak jel pracovat domů a my rovnou k babičce a dědečkovi na výborný oběd.


2.10.2010
DĚTI NA OBLASŤÁKU


1.10.2010
VYCHÁZKA
Ale včera jsem v samém zápalu boje zapomněla pospat, jak jsme byli na tréninku a jakou mají děti matku!!!! Málem by je vyklopila, jeli jsme bahnem, přes hory a přes doly, kopřivama, přes šutry, přes zorané pole, přes potůček....šílená matka!!!! Ale dobrý kočárek, naštěstí v těch autosedačkách byly děti připoutány, takže nevypadly :o)

No a dnes jsme s dětma byli na nákupu v hydronově = hyperalbert, koupili jsme ty naše oblíbené trubičky a pak jsme se ještě prošli po Šumperku. Prostě pohoda.


30.9.2010
ASI ŽIJU V JINÉ ČÁSTI VESMÍRU = SU DIVNÁ
Nestíhám aktualizovat, ale musím se zase vypovídat, proklínám ten den, kdy Starouše napadlo jít učit do Sezimova Ústí!!!! To totiž vždycky asi 1x týdně vypadli "pracovat" do Moravanu a já měla doma svatý klid! Ale teď sedí doma, kouká, co dělám, jako že nic nedělám - jako včera večer sedím u pc a řeší vyúčtování áček...... nebo dnes večer a tak každý večer, když děti po púl osmé usnou a já se najím, leží on na válendě a chce konečně odpočívat, takže nemám ani světlo a ani prostor na žehlení......takže čekám, až skončí hlavní program :o) a pak se divíte, že nestíhám :o)
Ale asi su zbytečně hodná!!! A jeho maminka mi to říkala, že mu mám nadávat, ať s tím bydlením něco dělá! Jenže já su toho názoru, že to snad chce sám, tak proč mu to budu říkat, ale asi začnu...... pořád se zlobí, že v kuchyni nechávám věci dětí a že je neuklízím do ložnice, ale: nejsu schopna mu vysvětlit, že prostě, když mám nahé dítě na přebalovacím pultu(v kuchyni) nemužu si odskočit vedle do pokoje pro věci, nemůžu nahé dítě vzít sebou, protože v ložnici je zima, takže musím nahé dítě položit v obýváku do postýlky, pak dojít do ložnice pro věci, pak vzít dítě z postýlky, doníst do kuchyně a konečně přebalit, druhé dítě zaručeně o tu dobu víc křičí......ale pohoda, je to moje chyba, protože si mám dopředu věci nachystat, jenže dopředu netuším, že má pokakané bodýčko, když má na tom ještě dvě vrstvy........ Ale to mu nevysvětlíš....... A že bych potřebovala další poličku na jejich věci, že své věci mám jen ve 3 poličkách a on má 2 velké skříně......ale to mu nevysvětlíš...... a děti mají jednu komodu, tři šuplíky, teď jsem jim právě vyklidila poličku s mýma slušnýma věcma - stejně nikam nechodím, aby jim ty věci měla kam dávat. Navíc dokud byli oba stejně velcí a nosili stejné věci, bylo věcí míň, ale Miki je teď čím dál tím větší, potřebuje už velikost 68, zatím¨co Anince stačí 56 nebo 62 a já to opravdu nemám kam dávat......
A teď připomínka "ZA DOBROTU NA ŽEBROTU". Když jsem byla těhotná, začalo mi vadit, že babička byla akční a hned všechno kupovala.....pak jsem jí vždy dala nějaký úkol a snažila se korigovat, aby opravdu kupovala, to co chceme a né co nechceme. Pak se trochu spálila, když prohlížela nový kočárek a hned, že by to chtělo i moskytiéru (ještě jsem neměla prohlídlé všechny krabice ke kočárku, moskytiéru jsem našla hned druhý den v základní výbavě, ani mne nenapadlo, to babičce hlásit........) a asi za týden, při další návštěvě mi babička s radostí donesla koupenou moskytiéru - tak si ji zase odnesla :o) a pak bych chvilku klid. Pak se začala ptát proč děti nenosí noční overaly, které jsou velikostí 50-56 a už by jim byly - nenosí, protože by byli tak žížale, jsou dlouhé, že jim budou asi za rok, ale já husa hloupá, měla jsem jim je začít oblíkat, když u nás byla.....jen jsem jí to vysvětlila, ona vždycky akční nabídka není tak akční, jak vypadá!!! Nevím, jak jí budu vysvětlovat, že nenosí její overálky, koupené v Polsku, vždyť jsou tak krásné a tak by jim teď byli, velikosti 62 a 68, jenže nejsou bavlněné a přece nebudu balit miminka do nějakých umělých vláken, ale to nemám sílu jí vysvětlit!!!! Pak se divila, jak to, že nenosí její rifličky velikosti 62 z H&M, tak ty jsou vážně dobré, ale H&M má věci velké, takže i když oba nosí už rifličky od moji maminky velikosti 68, tak tyto jsou jim vážně stále velké!!!! A tak jsem jí já husa hloupá chtěla udělat radost a když mi volala, že v Lídlu mají perfektní bodýčka velikosti 62-68, kterých mám myslím dost, řekla jsem jí, že je sice nepotřebujeme, ale že se určitě hodí. Prostě říkala jsem si, že se třese na to, až jim něco koupí.....tak, ať jí udělám radost, ale ZA DOBROTU NA ŽEBROTU!!!!!! JÁ HUSA HLOUPÁ, ŽE JÍ NEŘEKLA, ŽE JSOU TO MOJE DĚTI A ŽE SI JE CHCI OBLÍKAT SAMA!!!! Od té doby při každé návštěvě něco dostaneme, jako mikinku ze sekáče pro Mikiho, potom pro Aninku, aby jí to nebylo líto, potom zase pro Mikiho a potom pro Aninku. Nechci je do těch věcí oblíkat, chci si je oblíkat sama, jsou to moje děti!!! Je mi líto, že ona propásla dětství Davida, je mi líto, že neměla další dítě, ale proto přece nebude toto krásné období brát mě!!!! A nejvíc mě naštvalo, když jsem dnes chtěla dětem něco koupit, tam David řekl, ať to nechám, že babička jim zase něco koupí!!!!! Chtěla jsem mu vysvětlit, co mě trápí, za nic neutrácím jen si prostě chci užít ty dva malé tvorečky, protože víckrát už mít tu příležitost nebudu, chci si to vychutnat.....ale on mě nenechal si to vysvětlit, je mi řekl, že je jednou doma, chce abychom měli pěkný den a já si jenom stěžuju!!! Tak jsem zamáčkla slzu, a snažila se být hodnou a usměvavou ženou aspoň ten jeden den, co jsme rodina pohromadě!!! Ale nevím, jak z toho ven.....
Su tak divná??? Možná jo, někdo by byl rád, že mu babička děti obleče a oni ušetří!!!
A to jsem ještě nezmínila o kauze pletených svetříků, upletla jsem jim svetříky, když jsem byla těhotná, jsou trochu větší, ale dělala jsem je velké u krku, aby se dobře oblékaly, a vysoké, aby jim netáhlo na krček, Davidovi se moc líbí, jeho mamince ne a tak babička donesla od kamarádky pletené svetříky a čepičky, že jsou lepší než ty co máme, oni ty krásné medvídkové čepičky se jí z nějakého mě neznámého důvodu nelíbí a donesla takové, mimnkovské - možná to se jí tolik na nich líbilo, no mě nepřišly špatné, ale sahaly jim do půlky hlavy, tak jsem se snažila vysvětlit, že jsou jim malé!!! Kabátky, které jsou "super" (mě nepřijde lepší, když se dítě vzteká zapínat 8 knoflíků než přetáhnout 1x přes hlavu!!!!) naštěstí zachránil David (a za to ho moc miluju), protože on růžovou teda nechce!!!! Tak mi pak tchyně donesla asi 10 časopisů a mám si vybrat nějaký svetříky, které jim nechá uplíct!!!! Proč???? Navíc značná většina těch miminkovských svetříků bylo tak kýčových s myšákama, autíčkama a podobně!!!! Kdyby ji napadlo se zeptat mě - já bych takový svetr nosila třeba 5-10 let, jako můj oblíbený rolák, co jsem si jednou koupila v brně za odměnu před Vánocema... Ale ne, budeme nechávat dělat dětem svetříky s káčátkama, které jim dám 3x na sebe, až půjdou k rodičům na návštěvu!!!! Tak nakonec jsme se s Davidem domluvili, že jim necháme udělat jednoduchý modrý a červený svetřík přes hlavu :o) Ještě, že mne v tomto David podpořil.
A teď končím, někdy doplním, co jsem v týdnu dělala, ale dnes jsem se potřebovala vypovídat, je to dnes hodně intimní, věřím vám všem, kdo sem chodíte, že to neprozradíte!!!! A doufám, že chápete, že babičku nepomlouvám, jen si potřebuju postěžovat, protože nevím, jak ji zabrzdit!!! Krásný týden, běžím se rychle osprchovat než bude chtít dravá zvěř zase krmit :o)
A jestli tu jsou chyby, tak sorry, komu to vadí, ať to nečte, nestíhám to po sobě kontrolovat!

Ještě komentář k fotce, když jsme byli v Brně koupila jsem dětem první dvě hračky v Ikei, zajíček nebo spíš králíček, kterého táta pojmenoval Kristián se stal pro Mikiho nejoblíbenější hračkou, teda oba ho mají rádi, ale Miki se k němu tulí, když přes den nemůže usnout.


26.9.2010
NEDĚLE U BABIČKY A DĚDEČKA

25.9.2010
POHODOVÁ SOBOTA

24.9.2010
JAK SE S TÁTOU HÁDÁME

23.9.2010
DĚTI V ANGLIČTINĚ

22.9.2010
vítání občánků


21.9.2010
ZASE VE ŠKOLE

19.9.2010
BRNO

18.9.2010
RODINNÉ SETKÁNÍ PADOCHOV

17.9.2010
ASI JSEM TO PŘEHNALA
Asi bych na něj mohla být milejší, asi se vážně snaží, jak nejvíc to jde, vždyť mi při nákupu koupil i něco sladkého......musí to pro něj být těžké, najednou není středem vesmíru, já se víc starám o děti než o něho, jeho rodiče taky na něho tak trochu zapomínají....
Snaží se!!! Jednou mi jeden kamarád, dobrej kamarád, řekl "To, že tě nemiluje, jak si představuješ, neznamená, že tě nemiluje jak nejvíc může!" A tady je to asi podobný, že nedělá, co bys chtěla, potřebovala.....neznamená, že nedělá co nejvíc může, a to, že mi nekoupí jogurt, který mám ráda neznamená, že mi nechce udělat radost...... Jen vždycky, když jsem unavená zapomenu, že věřit můžu jen sobě a spolehnout se můžu jen na sebe a hledat obejmutí a jistotu u chlapa je asi sci-fi, naopak musím být v takových chvílích oporou jemu, protože on je ten, který teď prožívá náročné období, jeho místo obsazují 2 malý vetřelci a on potřebuje taky oejmout, aby věděl, že jsem na něho nezapomněla...... už chápu babičku, která mi vždycky říkala, že měla 3 děti, a všechny sladkosti kupovala 3x: dědečkovi a 2 dcerám!!!
A asi má pravdu, že ostatní matky stíhají uklízet.....ale ostatní matky nedělají "oddílovou pokladnici" a netráví denně hodiny a hodiny na telefonu při hledáhí volné tělocvičny v Brně, při vypisování cesťáků, dělání vyúčtování závodů.....
Odpoledne jsem šla ven s dětma a jen tak mě napadlo, že se podívám do Sportissima, jestli tam nebudou mít nějaké botasky - a světe div se - Ády za 999, a modrobílé. Když máme pěkné děti, nemůže být škaredá maminka.......a tak mám krásný adidasky.

16.9.2010
CO DĚLÁM ŠPATNĚ???
Jsem celý den doma a nestíhám. Muž přišel domů a viděl vysavač, naivně si myslel, že jsem chtěla uklízet, brzo jsem ho vyvedla z omylu, nechtěla, jen jsem potřebovala připojit dětskou odsávačku, protože máme trochu rýmičku. Kdo nemáte malé děti, tak to asi nevíte, že to existuje, je to taková hadička, kterou připojíte na vysavač a vytahá miminku z nosíku šušničky - super vynález.
Ale k jádru věci, jsem asi neschopná, nezvládám se starat o děti, vařit a uklizet!!! A On mi tak pomáhá. Ale teď vážně, umývá nádobí a věší a sundává prádlo - protože chodit dolů do sušárny, to nedávám, prostě nechci nechat děti samotné než prádlo pověsím! Ale asi máme doma hroznej nepořádek, když tu byla v úterý ráno tchýně, šahala mi na poličku a dívala se, že tam mám prach. MÁM!!! V nedělu večer jsem dojela s dětma ze závodů, musela jsem vybalit......, byla jsem mrtvá, v pondělí jsem sklákala kolem nich, byli jsme na vycházce a do půlnoci jsem se tu snažila uklidit, protože jsem věděla, že tchýně přijde, ano, prach už jsem neutřela. A myslím, že se svět nezboří.
Možná bych měla ráno děti zabalit a na 4 hodiny s nima poslat babičku na vycházku, uklidit si, navařit a být milá manželka - jo, to taky nezvládám!!!! Ale já si nepořídila děti, aby mi je někdo hlídal, a hlavně jsou to moje děti resp. naše (to vám ještě povykládám, jak jsme byli s tátou na vycházce), a chci trávit s dětma co nejvíc okamžiků, protože o ně nechci přijít, chci vidět, jak se smějou, jak zkouší lézt a jak jeden kamarád řekl: "Dítě si nebude pamatovat, jestli jsi měla doma uklizeno, jestli mělo vyžehlené oblečení, ale jestli jsi byla s ním!!!"
Jen to tomu chlapovi neumím vysvětlit, on řekne, no tak je nech chvíli brečet, ale oni brečí jen když mají hlad, to jim dám najíst, přece je nenechám brečet, když vím, že mají hlad.....pak usnou, ale taky si potřebuju dojít na záchod, taky se najíst a než něco velkého udělám, mají hlad znovu.....jenže to on nevidí, protože přijde domů, když už spokojeně leží v postýlce a spí, maximálně, když jde o půlnoci nebo v jednu spát, vzbudí mě: "Brečí ti děti, potřebujou přebalit a nakrmit!!!" Zaleze do postele a spí :o)
Po dlouhé době, že dnes půjdeme na rodinou vycházku, tak fajn, zrušila jsem kamarádku, se kterou jsem byla domluvená a šli jsme s tátou. Táta chytl kočárek - na ten nemám právo, když jdeme ven společně. A teď vyřizoval jeden telefon za druhým, takže jsem šla vedle a byla tak trochu navíc.......... Prostě rodinná idylka.

14.9.2010
NÁVŠTĚVA PŘEDPOSLEDNÍHO BRATRA
Přijel Peťa s Barčou, tak jsem ji konečně viděla. Vyzvedli jsme je s kočárem u vlaku, pršelo, prošli jsme se po Šumpru a stále pršelo, někdy víc, někdy míň, asi za hodinu jsme se zase u nádraží rozloučili. Peťa je zaláskovanej, jen co je pravda, tak doufám, že mu to vydrží.

10.-12.9.2010
POŘÁDÁME ŽA - OLD VILLAGE
Začátek dopíšu časem, ale teď sedím doma u pc, spokojená jak blecha v zimním kožíšku, poprvé po snad 10 měsících jsem si napustila vanu, teda ne moc, jen asi 20cm, ale super. Nekoupala jsem se v těhotenství kvůli infekci, jen sprchovala, pak zase krvácela...... a dnes jsem si do vany zalezla, chůvičku jsem si dala na pračku....a to bl veget, pak jsem sedla k pc, ale asi půjduspá, protože je 22:13 a su mrtvá, ale bylo to super, super pořádání. Děti byli úplně zlatí, jako reklama na babyboom, takové by chtěl mít každý, teď spokojeně chrupkají, asi půjdu za nima, protože zítra tak hodní nebudou a já se tu z toho zblázním, přebrat věci z pořádání, vyžehlit........přebrat věci na stole, napsat cesťák, až hrůza........ Ještě, že su doma sama..... táta nám zase odjel chystat MED.Tak vám přej pěkný celý týden!
A ani jsem tu nemusela být, jako na pořádání, hodně dlouho jsem se rozhodovala, v sobotu měla babička pohřeb - jet či nejet. Možná mi to bude mít část rodiny za zlé, ale předstva, že pojedu 250 km tam a 250 km zpět sama s dětma, pak vylezu z auta a když bude pršet, tak ani nevylezu - protože na sedačkové úpravě kočáru nemám pláštěnky......když bude pěkně bude na děti obě cesty svítit Sluníčko.....je mi to líto, ano byl to můj poslední prarodič. Ale babičku jsem s dětma navštívila v nemocnici a to mi přijde důležitější.

9.9.2010
KOJÍM NA STAVENIŠTI
Dnes jsme se jeli projet do Nového Malína, podívat se na nové domečky tam, bylo hnusně, ale Miki si nedal říct a že má hlad.....a tak jsem si na jednom staveništi sedla na takový kámen a dostal mlíčko - ještě, že nosím svačinku sebou.

8.9.2010
U PANA DOKTORA
Tak táta poprvé vozil sám a já šla k panu doktorovi. Bohužel tam nebyl ten můj, ale jeho táta, myslela jsem, že mi říkal, že bude na stáži jen červenec a srpen, tak prý i září, no neva. Prý je všechno ok. Nevím, jestli jsem se vám tu o tom zmínila, ale co jste moji důvěrní přátelé a nidko cizí sem snad nechodí, tak to napsat mohu. Asi 4 dny po šestinedělí, které jsem teda prokrvácela, jsem zase začala krvácet, asi týden - myslela jsem si, že menstruace, ale pak zase asi 3 dny nic a znova.....už jsem z toho byla nervózní (nehledě na to, že Davidova maminka mě už po 3 týdnech vystrašila, že to není normální, že stále krvácím)......ale pan doktor mě uklidnil, že to jsou dvojčata a že kojím a že je vše ok a krvácení může být delší než 6 týdnů. A protože zápisek píšu trochu ze zpožděním - nekecám, ale s přestávkama jsem krvácela 10 týdnů a pak nic a vše ok.

7.9.2010
BRIGÁDA BALENÍ MAP
Možná bych měla napsat nadpis UMŘELA MI BABIČKA, ano, babička, které jsem byla v Jihlavě v nemocnici ukázat děti, tak je aspoň viděla, a děti viděli svoji prababičku - škoda, že jsem je nevyfotila, ale koho by to napadlo, že neuteče ani měsíc a babička tu nebude!!! Potřebovala jsem vypadnout a přijít na jiné myšlenky a tak jsem zbalila děti a jeli jsme na oddílovou brigádu do Zábřeha na balení map. Chvilku jsem ve škole pobyla, ale brigádníků tam bylo dost, tak jsme se s dětma šli projít po Zábřehu, ten ještě neznáme, je to fajn poznávat nové části města......dívat se na domečky a doufat, že jednou v nějakém taky budeme bydlet....

6.9.2010
VYCHÁZKA - TEMENICE
Byla jsem děti ukázat své obvodní paní doktorce - taky se jí líbily, všem se líbí :o)

5.9.2010
RODIČE Z BRNA
Asi můj blog bude nabírat trošku "tvrdší kalibr", ale věřím Vám, že to nebudete šířit dál. Přijeli rodiče a tak ať nesedíme doma, vzala jsem je na vycházku, nekecám ne na víc jak hodinu, hodinu a čtvrt. V půlce - kdy jsme šli opravdu okruh, že cesta zpět byla stejně dlouhá jako cesta dál, si maminka začala stěžovat, že jí bolí nohy, že nepočítala s tím, že někam půjdeme...... a že si vzala špatné boty, tak jsem se jí nabídla, že si s ní boty vyměním - máme stejnou nohu. Asi po pěti minutách si zase začala stěžovat, že jí v těch mým lítá noha....no jsou vytáhlé, vždyť jsem nenosila od dubna jiné a v nemocnici jsem je dokonce nosila jako přezůvky, po té, co se mi přezůvky rozbili. Tak jsme si zase přezuli boty zpátky....šla stále pomaleji a pomaleji a stěžovala si tatínkovi, že nečekala, že půjdeme na výlet - a co čekala, že budeme sedět doma??? Pořád chodí, dává dětem čepičky, balí je do zavinovačky, aby byly zdravé, ale pobyt na čerstvém vzduchu jim nedopřeje.....ale to je škoda slov. Ono i kdybych ji dopředu řekla, že půjdeme na výlet, tak bude mít stejně špatné boty, má jich doma desítky, ale všechny špatné, já mám troje a su spokojená!!! Myslím, že neexistují boty, které by mamce seděly, no škoda!!!
A mohla bych pokračovat, říkala jsem jí, že budu mít oběd nachystaný, že stejně dělám večeři pro Davida, ale jako když mluvíš do dubu, stejně doveze pečené kuře......ona snad člověka vnímá, jen když se na ni zakřičí a pak se diví, že já ani tatínek k zelí a knedlíkům (já teda zelí neměla), pečené kuře nechceme :o)
To jsem se ale zbytečně rozohnila, dnes jsou důležitější události - děti mají 2 měsíce!!! Toto utíká.

4.9.2010
VELKÁ AKTUALIZACE
Sama doma, vlastně my 3. Mikiho bolelo bříško - fakt nevím, co nebezpečného jsem snědla. Všichni mi říkají, že mám na děti spoustu krásných oblečků, ano, myslím, že je to pravda, ale zas tak moc za to nemůžu :o). Pár věcí jsem sice koupila, jako věci na cestu z porodnice, asi 5 bodýček 4 ponožky, Mikimu mikinku s méďou a hrošíkem, Anince dupajdy s ovcama a oboum jedny punčocháčky.... ale víc nic, spoustu věcí jsem měla od kamarádky Lucky, potom nám koupila spoustu věcí babička (ale byli to lepší kousky, ale ne nové) a pak jsem něco koupila na netu. Teď jak děti rostou už kupuju jen na netu, jsou tam pěkné věci a hlavně věci, co jsou po dvojčátkách. Asi su vybíravá, ale chci je mít pěkné, každý kdo jde kolem se do kočárku podívá..... Doma samozřejmě nosíme všelijaké kousky, však to vidíte na fotkách, někdy máme holčičku celou modrou, pozor, ale růžovou Mikimu nedávám. A hlavní důvod, proč mám tolik věcí je ten, a ono se vám to vážně možná nezdá, je spotřeba věcí někdy šílená - jako za jedno přebalování = spotřeba 5 bodýček, Aninka se pobliká, tak že má celý záda mokrý, převleču, na to se Miki počůrá na pultíku tak, že je celej mokrej, převleču, jdu se podívat na Aninku a zase má mokré a už studené ramínko - převleču...... a to je pořád dokola, zvláště Aninka by se nejraději převlíkala 5x denně. A pak než to vyperu, usuším, vyžehlím......nezvládám to sušit, protože stále nechci děti nechat nahoře samotné a chodit věšet prádlo dolů a třeba když táta 2 dny není doma..... a věci, co věsím z okna zmoknou..... no není to jednoduché, někdy už jsem jim dala i nevyšehlené věci, tak taková su matka.
Jinak jsme dnes byli celý den doma, protože bylo hnusně.

3.9.2010
VÝLET PTENÍ
Tak jsem se jeli poprvé podívat na soustředění Žactva, dovezli jsme tam Kubu a Haničku, trochu se projeli po lese a hurá s mamkou domů - líbí se jim v autě, jsou to zlatíčka.


2.9.2010
VÝLET KOLŠOV
Byli jsme s babičkou u její kamarády v Kolšově, děti byli skoro celý den venku, vyjeli jsme v deset a vrátili se o pěti, bylo dobře, že se konečně na delší dobu zase dostali na čerstvý vzduch.


1.9.2010
ZASE ŠKOLA
Tak za 6 let povedeme do školy ty naše dětičky, za 3 roky asi půjdu zase do práce, ale teď, upřimně mi ta škola vůbec nechybí a ani bych nevěděla, že je dnes prvního září, kdybych neměla kalendář. My jsme se byli s dětma ukázat na ČSTV, kde měl táta schůzi, trochu nás tam oslavovali a tak jsem včera do půlnoci pekla....ještě, že jsou děti tak hodní a spali. A protože byla kosa, tak jsem vytáhla medvídkové oblečky.


29.-31.8.2010
SAMI DOMA
Miki asi nachladl, ráno nemohl dýchat a nebo spíš bylo na dechu slyšet, že má plný nos a pšíkal.... a tak jsem ho teple oblekla, dala mu čepičku a sama si vzala OSCILLOCOCCINUM a něco z toho zjevně zabralo, protože už večer to bylo lepší.
Taky jsem jim už dala teplejší peřinky:
Jinak od neděle večer do úterý jsme sami doma, táta má v Praze meeting.
V úterý jsem se rozhodla děti zvážit, je na čase zase vědět kolik mají, Miki 4870g - tak toho jsem na naší váze do 5kg vážila naposled, a Anička 4260g. Sledujete, napsala jsem Anička, dřív jsem ji nechtěla říkat Anička, jen Aninka, nanejvíš Andulka, ale teď se mi začalo líbit i Anička. Prostě je to hezká holka a sluší ji všechno, jen táta nechce, abysme jí říkali Áňa. Měla jsem strach, že moc nepřibývá, protože často jí vypité mlíčko hned vyteče z pusinky, ale přibývá, tak je to fajn.
Taky jsem si říkala, že mít jen ji, budu je nudit, to je tak hodné dítě, neplače, jen když má hlad, usmívá se....... a nejsou s ní žádné problémy, zato Miki se připálil na Sluníčku, Miki má kýlu, Miki má nechlazení, Miki má prostě smůlu, Šmoula malej, taky ho sem tam trápí bříško a teď mi tu leží na klíně..... Anička, andílek malej, s očkama čertíka, spinká v postýlce. Bojím se o ni, vůbec, bojím se o oba, někdy mám pocit, že je mám jen půjčené, že jsou tu jen na chvilku......


27-29.8.2010
CESTA NA ZÁPAD NA CENU VÝCHODNÍCH ČECH
Tak jsme vyrazili na první závody, naivně jsem si myslela, že jako rodina, naivity jsem se zbavila hned kousek za domovem, když jsme odbočili na Horní Studénky a nabrali Marka Mináře. A tak jsem byla trochu, no dost naštvaná a protivná, ale pak mi muž vysvětlil, že se mě na to doma ptal a že jsem mu to odkejvala.......stejně bych se vsadila, že se mě na to ptal někdy při kojení o půlnoci, když jsem šla v jedenáct spát.....ale co už, ve skutečnosti bych mu to stejně dovolila, protože místo v autě bylo.
Začalo hnusně pršet a tak jsem s dětma v děšti čekala na shromaždišti a doufala, že zítra se to zlepší.....Další naivní myšlenka. Pak jsme se přesunuli do hotelu, krásný hotel - bohužel dělaný pro konference, takže postele od sebe - to už by bylo moc ho podezřívat, že to tak zařídil schválně.....vyrazili jsme s dětma na večeři, musím přiložit fotku.
V sobotu jsme vyjeli na shromaždiště, fuj to bylo hnusně, že jsem zhodnotila, že tam nepůjdu, stejně jsem si zapomněla ortézu na koleno a to by bylo tak na utržení zbytku toho mého vazu.... a navíc, by dětem nachladlo mlíčko :o) David se brzo po procházce shromaždištěm taky rozhodl neběžet a vybral jako centrum výletu Chrudim. Musím shodnotit, že vybral dobře, protože město je obravdu pěkné, navíc i počasí se umoudřilo a už nepršelo. Dokonce jsme našli i prádznou hospodu, kde jsme nakrmili děti i sebe a zahráli i náš oblíbený Saint Petersburg. Mohu zhodnotit, opravdu rodinný den. A odpoledne jsme uzavřeli zastávkou v kempu,kde jsme sedli do hospody s Žabiňákama a spol..... a tam se sedělo opravdu dobře, měla jsem 2,5 kofoly a děti spali jako dudci, ani Miki mě nechtěl celou vypít jako včera - říkala jsem mu, že jestli bude takto pít, vypije maminku úplně :o)
V neděli to vypadalo, že se počasí umoudřilo, ale zase začalo foukat jak blázen....táta si odběhl, zanadával a jeli jsme domů, teda k dědečkovi a babičce na pozdní oběd a držte se máme první rodinnou fotku, kde jsme všichni:

26.8.2010
KÝLA
Mikinek má kýlu, jak plače, leze mu pupíček ven, tak jsme mu to zalepili a pro jistotu jsem s ním ráno skočila k panu doktorovi, zalepil mu to líp a uklidnil mne, že ve většině případů se to spraví - protože bych teda nechtěla s jedním být v nemocnici a druhého mít doma nebo opačně.
Pak jsme jeli s babičkou pro zákusky a pak hurá do školy, jela jsem ukázat děti a oficiálně se rozloučit s kolegy, protože jsem se teda v lednu s nikým loučit nechtěla, bála jsem se jak všechno dopadne.....
A tak děti se všem líbily a každý dostal pokladničku a v ní nejmižší čtyřmístnou sumu (pro nematematiky 1000Kč), tak jsem to dětem znárodnila a jednu 1000 jsem použila na chod domácnosti a za druhou dětem něco koupím - už jsem objednala Mikimu košili, aby byl fešák na vítání občánků........


24.8.2010
NEMOCNIČNÍ DEN
Nejprve jsme s dětma jeli do Jihlavy navštívit babičku Cechovou (maminky maminku), má asi rakovinu slinivky nebo kdoví co, leží v Jihlavě a kdo ví, jak dlouho tu ještě bude a tak jsem si řekla, že přes to, že po celou dobu nejevila zájem o moje děti, jsem se rozhodla jí je ukázat a tak jsme se tam na chvilku stavili, vypadala, že jí to udělalo radost. A tak děti viděli svoji prababičku. Samozřejmě se tam seběhlo celé oddělení a všechny sestřičky se musely na tak pěkné děti podívat. Pomalu si na to zvykám, že jsme všude středem pozornosti....
Pak jsme jeli do Brna, měli jsme se stavovat za druhou prababičkou doma, ale ráno spadla a tak jsme ji taky navštívili v nemocnici, tentokrát v Brně u svaté Anny. Pak jsme se ještě jeli nakrmit do Žabin a hurá domů, no už se pomalu stmívalo, že jsem bla ráda, že je ještě v zrcátkách vidím. Jsou to naši malí cestovatelé, ale jsem ráda, že jim to nevadí.

23.8.2010
SOUSTŘEDĚNÍ SCM
Jeli jsme se podívat na soustředění SCM kousek odtud do Brandlína, jenže nějak jsme se opozdily, Aninka poblinkala sebe i mne a tak jsme se musely obě převlíct a tak jsme měli zpoždění. Dorazili jsme i tak na polední pouzu před odpoledním tréninkem a tak jsme děti ukázali všem, kdo chtěli. Večer jsem zjistila, že dnes asi obzvláště silně svítilo Sluníčko a Miki měl uplně spálené tvářičky. Vůbec si nejsem vědoma, že by byl někde na Sluníčku, měla jsem je stále ve stínu....

22.8.2010
OPĚT VENKU
Zase jsem vytáhla postýlku s dětma ven, bylo to super, tak moc bych chtěla mít domeček, zahrádku, bylo by to super, vyndat děti ven, stále na vzduchu.....

21.8.2010
DALEKÁ CESTA....
Kolem páté děti vstaly a jen co se nasnídaly, na cestu jsme se vydali...ne tak rychlé to nebylo, ale kolem páté jedly, pak jsem to pobalila a před sedmou jsme vyjížděli, jela jsem jak podělaná strachy, i když jsem je sledovala v zrcátkách, po dálnici jsem se bála jet víc jak 100. Asi si museli předjíždějící říkat - auto bez řidiče..... Mezi Prostějovem a Vyškovem u letiště byla havárka, tak jsme chvilu stáli, děti se vzbudily a zjistily, že mají hlad.... bála jsem se, že budou křičet až do Brna, ale jak se kolona rozjela panelová dálnice je zase uspala, ale to už jsem zvýšila rychlost, protože jsem si řekla, že buď pojedu pomalu a s křikem nebo rychle..... a tak jsem ještě v Žabinách po deváté musela mikiho na jídlo budit. Každopádně jsme se najedli, teda oni, nabrali Máju s Lišou a pokračovali směr Slavonice, rychleji to nešlo - dojeli jsme s malým zpožděním po projevu bratránka Káji, který měl prý hodnotný a dlouhý projev, a po polívce. Bylo to fajn, miluju taková rodinná setkání.....až teď jsem pochopila, proč mne sestřenice příští týden nepozvala na svatbu, když pozvala celou rodinu, protože by naše krásné děti byly středem pozornosti a zanikla by krása nevěsty!!!! Podívejte se na fotky ve fotkách, i odpolední zahradní slavnost se vydařila, použila jsem fotky i od tatínka a Maji s Peťou, protože já snad celé odpoledne kojila :o), ale ne, kluci postavili venku dětem cestovní postýlku a tak děti skotačily na čerstvém vzduchu. Taky večer spali od osmi asi do čtyř hodin, prostě bomba!

20.8.2010
5 LET PO TÉ....
Už je to 5 let, co jsem změnila snad všechno mimo mailové adresy bohca :o), jj, 5 let už su Alešová, ani mi to nepřijde. Ale dost nostalgie, mám tu kupu prádla na žehlení, děti se pomalu zase budí a musím nás nabalit, jedeme na 4 dny do jižních Čech, poprvé budu s dětma spát mimo doma :o). Tak se nedivte, když teď chvilku nebudu psát - jedeme směr Slavonice.

19.8.2010
KRÁSNÁ NOC
Spala jsem 4,5 hodiny v kuse, je to bomba :o)

18.8.2010
VELKEJ ZADEK UŽ MÁ JEN MÁMA
Byli jsme na kontrole nožiček, šli jsme k jinýmu doktorovi, který je prý na děti hodnej a taky byl, nožičky máme v pořádku a široké balení můžeme odložit, super - zvlášť když jedeme na oslavu, budou celí krásní! Bohužel velkej zadek tak už mám doma jen já :o)

17.8.2010
KONTROLA
Tak naši "tlouštíci" už mají: Miki 4170g, Aninka 3810g. Byli jsme pochváleni, další kontrola až ve 3.měsíci. Pomalu vyřazuju první kousky oblečení, protože už je jim opravdu malé...a naopak dokoupila jsem pár větších kousků, tak uvidíme, jak dlouho jim to vydrží! A mimochodem, dnes máme 6 týdnů.

15.8.2010
TAK UŽ ZASE SAMA
Přijela babička s dědečkem, teda potkali jsme se v Branné na pouti a pak jeli k nám, dovezli dětem spoustu dárečků jako bodýčka a rifličky...., pohlídali děti a já jsem se vykoupala a konečně si zase po dlouhé době v klidu oholila nohy a pak odvezli strejdy a jeli do Brna. Byla to fajn neděle.
Jo a mezi námi děvčaty, zvláště vámi nematkami, vypadá to, že dnes jsem přestala krvácet, šestinedělí bylo opravdu šestinedělí - a to mě tchýně asi před měsícem vystrašila, jestli je to normální, že 14 dní po porodu ještě krvácím a já řešila, jestli su teda normální.... Ale zas na druhou stranu, nebylo to tak hrozný, nic není hrozný, celé je to vlastně pohoda, když vidíte úsměv těch malých Sluníček!!!

13.8.2010
PÁTEK TŘINÁCTÉHO
Koukám, že jsem nepsala 10 dní, třeba to zvládnu doplnit, ale nějak nestíhám. Máme od 5.8. tátu na 12 dní v Norsku a máme tu strejdy Maju a Meťu, v každé "volné" chvilce hrajeme buď Blokus 3D nebo Agrikolu, Saint Petersburg nebo Poštovního kurýra (toho jsme tedy hrály jen jednou). Děti jsou naprosto zlatí. Za ten tyden, co jsme doma "sami" jsme se naučili pár rituálů, které doufám budeme mít stále, mezi sedmou až devátou je poslední večerní krmení a pak šupky do postýlky a spí v klidu sami potmě v ložnici až zhruba do půlnoci až druhé, pak se znova napijou, aby se moc neprobrali bez přebalování a vydrží zhruba do šesti, kdy se zase napijou a už by vstávali, ale nechám je u sebe ve velký posteli a zase na chvilku usnou a vstáváme až kolem osmé, půl deváté. No dnes mne teda tak za deset osm vzbudil pošťák, ale děti spaly tak do devíti, zlaté děti!!!
A jestli vás zajímá, co jsme dělali dnes, tak jsme šli do Vikýrek vyzkoušet, jak se dá jezdit na inlinech s kočárkem a jde to!!!

12.8.2010
JEN TAK PO ŠUMPERKU

11.8.2010
VÝLET DO LOSIN

10.8.2010
VÝLET NA SOVINEC
Když už tu jsou strejdové na pracovním pobytu, tak ať taky něco vidí. Oni šli na prohlídku a do podhradí se nakrmit, vyšlo nám to akorád :o) Jak jsem tam tak seděla, najednou jsem si uvědomila, jaký je to zázrak - všichni strašili, jak se děti narodí brzo, jak budou muset být v inkubátoru..... a oni se narodili takoví velcí, všichni strašili, jak dvě děti kojit nejdou, ať se smířím s tím, že budu dokrmovat......a zázrak, naučili se to oba, můžeme jet na výlet, sedět v lese a kojím....čím jsem si to zasloužila, že se mi plní přání? To si člověk nemůže zasloužit, jako člověk si nemůže zasloužit, když má smůlu, prostě to tak je..... a nezbývá než si užívat každý okamžik a děkovat, protože zítra může být všechno jinak.....

9.8.2010
VÝLET NA NÁKUPY
Bylo třeba nakoupit jídlo, drogerii a tak jsme vyrazili do města, nakonec jsme skončili v hypernově, tedy v hyperalbertu. A protože děti krásně spaly, rozhodli jsme se jít domů oklikou, to byla alen chyba, hned kousek za nemocnicí dostal Miki hlad, šílený hlad, zajeli jsme do boční uličky, kde už začínala příroda a končila civilizace, sedla jsem si a dostal najíst, hned na to měla hlad Aninka, jenže ta pije dlouho a Miki zjistil, že se napil málo, tak strejdové vozili a dyndali.....celou tu půlhodinu, co Aninka pila, pak dostal ještě Miki a mohli jsme jet domů.

8.8.2010
VÝLET NA KOFOLU NA NOVÉ DOMKY
Sice to vypadalo, že bude zase, ale odpoledne se umoudřilo počasí a vyrazili na vycházku. Nakonec jsme došli až na Nové Domky na kofolu, chtěli jsme si zahrát novou hru Myši v čokoládě, ale děti se pořád chtěli krmit a tak jsem jen kojila a vykládali jsme.

7.8.2010
JE HNUSNĚ
Fuj pršelo, jen se lilo, ale odpoledne se to naštěstí umoudřilo, odjela teta Liša. Přijela na návštěvu teta Lucka z Brna a dovezla nám, teda dětem první gumové knížečky, ještě jsem dětem nekoupila jedinou hračku a mají jich tolik pěkných.......


Vlevo je Miki, vpravo Aninka - tady na sebe jsou trochu podobní :o)

6.8.2010
STREJDOVÉ JSOU TADY
Dojel Mája a Meťa, teda jinak dojeli babička s dědečkem a dovezli strejdu Meťu a pak dědeček dojel pro strejdu Mája a tetu Lišu, kteří byli v Loučné na dovolené. Všichni jsme šli na večeři ke Koruně a bylo to fajn odpoledne, pak dědeček s babičkou odjeli a začal týden deskovek.....no, nebylo to tak hrozné, protože přece jen čas mezi kojením není velký, ale večer jsme Agrikolku zahráli.


5.8.2010
MĚSÍC MATKOU
Tak a našim Sluníčkům je měsíc, jsem měsíc matkou a táta nám odjel na 12 dní do Norska, tak si to začneme užívat, zítra k nám dojedou na týden strejdové Metůdek a Mája. S tátou jsme se ve 14:15 rozloučili a šli na procházku s tetou Evou a Oldíkem.


4.8.2010
POZNÁTE NÁS?
Nemám moc stejných oblečků, ale tyto bodýčka ano, tak co, poznáte nás? Já myslím, že je to jasné!!!

A toto je ten šátek, který jsem koupila Anince k svátku, že jí sluší? Ale tátovi se nelíbí, tak ho musíme nosit ven, když jdeme bez něj....


3.8.2010
UŽ JSME VELCÍ!!!
Velice milá návštěva u pana doktora, první pozitivum, Aninka váží 3220g, druhé pozitivum Miki váží 3500g (sestřička říkala, že jestli budou takto jíst dál, tak za chvilku dostanou předepsanou dietu :o)). A třetí pozitivum - Mikimu pan doktor uřízl uzdičku, tak už nemá přidělanej jazyk a může křičet a mluvit, samozřejmě až bude chtít.

A protože žádná dnešní fotka s Mikim nevyšla, tak mám fotku ze včera:

1.8.2010
GRILOVÁNÍ NA ZAHRÁDCE
Nakonec je dobře, že rodiče tu zahrádku mají, bylo tam příjemně :o)

31.7.2010
POHODOVÉ ODPOLEDNE
Jedno z nejlepších odpoleden za poslední dobu, jeli jsme na rodinný výlet do Hraběšic, sedli si ven před hospůdku, dali si kofolu - miluju kofolu a je super, že jsem vypozorovala, že kofein z jedné kofoly na děti nepůsobí. Tak jsme si dali kofolu a jak tak děti krásně spali, my si zahráli společenskou hru Saint Peterburg, sice jsem prohrála (o 3body), ale výborná hra.

30.7.2010
OSLAVA NAROZENÍ
Chvilku jsme poseděli v mexické restauraci s Adámkama a Strachotama a oslavili naše malé dětičky :o)

29.7.2010
MAXI VÝLET
Jeli jsme s dětma na velký výlet, vzali jsme s sebou i babičku Darju, aby děti nebyli sami doma. Cíl byl daleký - Magnus tábor Vidnava. Vyjeli jsme ráno kolem půl desáté, asi po hodině a půl jízdy (jezdím opravdu pomalu a slušně!!!) jsme udělali zastávku, bohužel jsme nebyli schopny sestavit kočárek (táta nám tam dal jednu tyčku opačně - takže jsme se mohli snažit, jak jsme chtěly), nakonec jsme tam aspoň připevnily autosedačky, nakrmila jsem děti a vydali jsme se projet. Asi po 2 hodinách jsme pokračovali dál, na Vidnavě si dali kofolu, pozdravili děti na Magnus táboře a jeli domů, o půl šesté jsme byli doma jako na koni :o). Pozitivum je, že dětem se v autě líbí!!!



28.7.2010
S EVČOU VEN
Tak jsem byla na vycházce s Evčou, co jsme spolu byli v nemocnici, je to vlastně fajn, že jsem byla v nemocnici, protože teď mám kamarádky, které mají stejně staré děti a to je fajn, můžeme společně chodit ven.

26.7.2010
ANINKA MÁ SVÁTEK
Tak jsem jí koupila šáteček s kočičkama na hlavičku, za ten kterej jsem zapomněla v porodnici. Je sice trochu větší, ale zašila jsem ho vzadu, tak jí snad bude.


24.7.2010
BEZ BLOGU NELZE ŽÍT
Ne, že bych měla tolik času psát, když mám chvilku "čas" jsem ráda, že jsem ráda, podlahu jsem ještě nezvládla umýt, žehlení nedávám a ještě štěstí, že už su 4.den sama s dětma, že nemusím vařit..... Ale přece musím ty krásné okamžiky zdokumentovat. Když jsem psala o kravinách - to bude zachováno navěky a úspěchy dětí nikde??? Třeba jako, že Aninka se dnes sama dopoledne přetočila z boku na bříško, to jsem si řekla, že to byla náhoda, že je ještě malá na to,aby se přetočila, ale když se mi odpoledne sama přetočila z bříška na záda, to mi přijde skoro jako zázrak, to je třeba zapsat! vždyť to mnohá mimina ještě neumí ve třech měsících.....
Postupně snad dopíšu všechny události ode dne D, tak mějte strpení, díky.

22.-25.7.2010
BEZ TÁTY
Sama doma s dětma, ale všechno v pohodě, jsou zlatí, navíc ve čtvrtek jsme měli návštěvu strýce Jirku, v pátek jsme šli ven s kamarádkou Jiřkou a jejími dětmi, večer nám přišla babička pomoci s koupáním a v sobotu bylo hnusně, tak jsme byli doma, kdyby bylo hezky, jeli bychom na výlet za tátou.
Jinak Anince evidentně ŠB nevadí, protože se začíná otáčet, když se dopoledne přetočila z boku na břicho, řekla jsem si, že to byla náhoda, ale když se mi odpoledne sama přetočila z bříška na záda, tak jsem se nestačila divit - pozor na ni!!!! Měla jsem pocit, že toto dělají děti nejdřív ve 3.měsíci.

A takto se krmíme naráz:

21.7.2010
KONTROLA
Tak jsme byli pochváleni, že takový váhový přírůstek se ani nečekal! Mikuláš váží už 2920g, Aninka 2700g. Rostou nám ty děti pěkně!!!

20.7.2010
NOŽIČKY
já hlupaňa!!!! Když jsem minulý týden slyšela od paní doktorky, že můžeme jít na nožičky i na polikliniku, že nemusíme do nemocnice, řekla jsem si, že půjdu k mému panu ortopedovi, který mne operoval koleno, měla jsem se zeptat, že tzen druhý doktor je na děti milejší! No, co se dá dělat, proběhlo to celé nějak ve spěchu, nebyl vůebc příjemný. Snad po odborné stránce to ale udělal dobře, to mu zas věřím. Jen škoda, že nejen, že nechal Mikimu ŠB přidal ho i Anince. (ŠB je široké balení) a tak mají obě děti zadky velké jako půlka Šumperka :o) a ve 2 měsících šupky na kontrolu. Tak snad už to bude v pořádku!


19.7.2010
SPOLU
Jak je chovat, když plačou oba? Naráz, jsou malí a vejdou se do jedné zavinovačky.


17.7.2010
VÝLET
Tak jsem děti poprvé vezla autem, třepala jsem se jako ratlík a i mezi vesnicema jsem nejela víc jak 60km/h. Jeli jsme do Horních Studének navštívit tátu, který tam o víkendu pomáhal pořádat Suďák. Naštěstí jsem nechala mezi dětma sedět strejdu Meta, aby mi hlásil, jak se děti třesou a snad teda dobré! Tak už se těším, až budeme s dětmi jezdit po výletech!

16.7.2010
POPRVÉ V HOSPODĚ
Tak nejen, že jsme poprvé dnes vyrazili s kočárkem, který ráno došel, vyrazili jsme na oběd do restaurace společně s mými rodiči a bratrem Metem. A nejen, že byli děti poprvé v hospodě, ale dokonce Mikimu se tam tak líbilo, že taky dostal hlad a musel si dát - samozřejmě jen moje mlíčko :o) ale může vykládal, že mu bylo 11dní, byl poprvé v hospodě a hned tam pil :o).


15.7.2010
PRŠÍ
A tak jsme na vycházku nikam nešly ani nejely.

14.7.2010
KONTROLA
Šli jsme na kontrolu k panu doktorovi, ale pan doktor byl na dovolené a místo něj tam byla paní doktorka, zvážila nám děti a zjistila, že Miki má o 20g míň než když nás propouštěli z nemocnice a to je problém! Pořádně krmit!!! V pátek si můžeme dojít Mikiho převážit a jinak za týden na kontrolu. Docela mne to rozhodilo - snad vše bude v pořádku, navíc Miki včera začal mlíčko plivat, možná tím vedrem......kdo ví.
Odpoledne jsme jeli autem na první výlet k rodičům na zahrádku, autem, protože ještě nemáme kočárek, pustili nás z nemocnice moc brzo.


13.7.2010
DOMA
Je vedro, kočár nemáme, jen kojím.....
Ale dostala jsem 4000 a šla si koupit novou odsávačku a elektrickou. paní mi řekla, že kdych jí tu ruční donesla nezabalenou, e mi ji vezme zpět a já paní řekla, že kdybych jí nerozbalila, tak by děti měli celou noc hlad :o). Pak mi se slevou i tak tu ruční prodala.

12.7.2010
DOMŮ
Tak jsem si ráno při malé vizitě domluvila s paní doktorkou, že mne tam nechají, jak dlouho budu chtít, že jsem něco jako jejich VIP pacientka. Ale pak došla doktorka dětská: "Co byste tady dělala, dětem bude líp doma!" A já: "Ale mi na to nejsme připraveni, manžel je ještě v práci, nepočítá s náma, musela bych koupit váhu, odsávačku, stříkačky....." A ona: "Tak se s manželem domluvte, já tu jsem do večera, tak vám klidně propustím večer!" A tak žhavým telefon a táta, že nás chce mít už večer doma, a že všechno zařídí......A tak si pro nás dojel, zbalili jsme ti dva malé koblížky do autosedaček a vyrazili poprvé domů, jeli jsme mým autem, protože svoje si dal David do servisu, aby ho měl opravené, až pro nás pojede.
A teď pravdu, nebyla to žádná idylka, hned doma jsme je pohádali, protože přijdu domu, váha ok, ale co mi nekoupil - ruční odsávačku, z toho se zblázním - tak jsem mu hned vynadala, a on, že jsem mu nedala spravná informace (s každým jsem se bavila, jak chci elektrickou, že by s ním né? je to možhné) a já, že když nevěděl, že mi měl zavolat, ale on né musí vzít to nejlevnější,......ale co mi zbývalo, začala jsem to rozbalovat a zkoušet, pak ještě cosy nadával, že bych měla jít dělat něco jiného než si s tím hrát, ale já mu vysvětlila, že když teď to mlíko neodstříkám, že je nenakrmím...taky koupil jen asi 4 stříkačky....no, pak se situace uklidnila a byli jsme rádi, že jsme všichni spolu, teda mi dva, co umíme mluvit určitě a ti malí dva nic proti neříkali

11.7.2010
DEN NÁVŠTĚV
A hned je líp, ráno přijíždí Mája s Lišou, mezi kojením, vážením.....není sice moc času na povídání, ale jsem ráda, že tam jsou a že je vidím, zase mi teda nám něco dovezli - tepláčky pro dětičky a kousátko. V pauze, kdy jsem šla na novorozenecké dokrmit, se šli projít. A pak hurá zase domů. po obědě přijel Pája, Marki a holky, těm se miminka líbila moc moc (za jejich dárky taky díky), jenže krmení volá a já šla zase na novorozenecké a když se vrátím, další návštěva - a to jsem teda nečekala, to jsem teda opravdu nečekala Kenia, Janinka, Arnie a spol., udělali mi radost. Bylo tam moc moc lidí, pak konečně došel i hrdý tatík.
Ještě v podvečer přišla sestřička, že bychom teoreticky měli jít zítra domů, protože se pouští týden po císaři, dvojčata sice většinou ještě posílají do kojeneckého ústavu - Pavučinky, ale naše rostou, tak nás tam nepošlou, můžeme tam jít ale dobrovolně. Jenže to bych neměla děti u sebe na pokoji a tak to jsem hned zamítla, zeptala jsem se jí, jestli si myslí, že to doma sama zvládnu, řekla, že si myslí, že ne, ale že se ještě můžu domluvit, jestli mne třeba 2,3 dny nenechají v nemocnici, pokud budou mít volno - to se mi zdálo jako rozumné řešení.
Asi bych vám měla popsat, jak jsme kojili. Děti byli malé, moje prsa velé a tak jim to nešlo, ale naštěstí mi sestřička hned první den poradila, že si mám chodit mlíko odstříkávat a ukázala jak a tak už asi od druhého dne děti měli jen moje mlíko, protože jsem ho měla víc než dost, taky tomu asi pomohli kojící čaje, hodně tekutin, jídla a Gravimilk....., ale děti pít nechtěli. Takže jsme to co 3 hodiny zkoušeli a byl to následovný proces. Zvážit jednoho, zvážit druhého, zkusit nakojit jednoho, zkusit nakojit druhého, zvážit jednoho, zvážit druhého a s nima na novorozenecké, dokrmit odstříkaným mlíčkem jednoho, dokrmit druhého (většinou mi některá ze sestřiček pomohla), pak jsem je oba položila do jedné postýlky, ve které jsem si je dovezla z pokoje a začla jsem ostříkávát mlíčko, aby měli na další kojení, a pak jsem měla asi tak hodinu času než začal proces znova....... (a teď ta představa, co všechno potřebuju doma, váhu, odstříkovačku, injekční stříkačky - protože se děti krmily injekčními stříkačkami a sály malíček).
Ještě pár vzpomínek - bylo to fajn, často jsme se tam sešli s tou druhou maminkou od dvojčátek, ona už měli asi 4letou holčičku doma, ale byla tu tak nešťastná, pořád říkala, jak já mám krásné děti a ona je má jak mimozemšťany, přitom byli taky hezcí, pak že ti její dostali chobotky - takové trubičky, aby je krmili přímo do žaludku, aby se nevyčerpávali sáním, taky měli problémy s termoregulací - ale stejně si myslím, že to bylo o přístupu. Ona mi říkala, jak to dělám, že mám tolik energie a jsem stále veselá. Připomínám, že termínově se nám narodili děti stejně (36+2), ale ona si stěžovala, jak brzo se narodili, jak jsou malí....., já se radovala, jak dlouho tam vydrželi, jak jsou velcí :o), měla jsem z nich rodost a myslím, že ty děti to vycítí, taky jsem je chovala, protože jsem vypozorovala, že jim je u mě tepleji....., prostě si myslím, že je to o přístupu a kdyby z nich byla nadšenější, bylo by jim líp (odešli den po nás do kojeneckého ústavu).
Taky jsme na novorozeneckém vedli debaty se setřičkama, nejlepší byla jedna sestřička, která dětem říkala příjmením tak třeba: "Co ty, Brzku, co tu křičíš?" Nebo "Co se ti dějě, Kouřilko?" Bylo to legrační a moc se mi to líbilo, s ní jsme rozebírali taky téma krevní skupiny (a to mi pomohla rozřešit až Marki a obě se sestřičkou jsme se chytali za hlavu, jak jsme naivní). Nechápala jsem, proč mi znova po porodu dělali testy na krev, jsem totiž RH- a už když jsem byla těhotná kvůli tomu dělali testy i Davidovi, ale protože je taky RH-, tak bylo vše ok. Jenže po porodu, že mi musí vzít znova krev, jestli tam nemám protilátky, kdyby některý z dětí měl jinou krev, bylo mi to divný. Říkala jsem si, že když já mám A-, David A- tak snad děti nemůžou mít nic jiného než A- a ani sestřičce to nebylo jasné. Ale vtip je v tom, že to, že je otcem dětí David, který má RH- je jen moje slovo - a co kdybych uvedla někoho jiného......tak proto ten test dělat musí, jj, otec vždy nejistý :o), no to nás prostě nenapadlo.

10.7.2010
DĚDEČEK KAPITÁN PIETRO
aneb, jak mě David vytočil.....Odpoledne dojel ze závodů, přijel s tátou a jeho přítelkyní a jen se dětma pyšnil, ale hned zas musel jít, protože s nima šel děti slavit a to už jsem toho měla plné zuby, protože on jenom slavil a já kojila, vážila, ........a asi jsem na něj byla pěkně hnusná, ale i to se stává....nemůže to být stále růžová knihovna. Dědečkovi se děti líbila, zvláště Anynka, koulela na něj očičkama a on byl šťastnej, že je na světě první narozená Alešová v historii rodiny, protože babička, já, a jeho manželky - jsme se do rodiny přivdali a sestra se narodila ještě se starým příjmením, protože příjmení Aleš začíná dědečkem.Od táty = šťastného dědečka dostávám dárek, řasenku, mám radost :o). On opravdu dárky umí vybrat.

9.7.2010
NÁVŠTĚVA TETY JARČI
Jarča už si to naplánovala, když jsem byla v Brně a 5.7. odpoledne než jsem odjela domů jsme se na tom domluvili, že když teda 7.7. budu rodit, že ona má 9.7. volno a že dojede. A taky dojela a tak byla první z mé rodiny, kdo naživo dětičky viděl, taky byla poslední, kdo mě 5.7. s břichem fotil - ale to už si nepamatuju, to mi bylo dost zle :o). Dovezla dětem krásné spinkací overálky od Disneye - myslela jsem si, že uplyne spousta vody, než se do nich vejdou.... Bylo to fajn, mám pocit, že si začínáme víc rozumět. Aspoň ona s miminkama roztaje, taky bych jí přála je mít, snad jí to vyjde!

8.7.2010
DEN I S MIKIM
A mám tu i Mikiho, jsem šťastná, unavená, nevyspalá, ale šťastná. V noci, jakoby si chtěl Miki vynahradit ten den, co u mne nebyl, chtěl být se mnou i v noci a tak jsem ho nechala u sebe v postýlce, kluka jednoho mazlivýho :o)
7.7.2010
DEN S ANINKOU
Dostala jsem na pokoj Aninku, byl to takový drobeček, a byla strašně fajn. Mikiho mi nosili na kojení a když se za dveřmi trchu kvikl, měla jsem pocit, že radostí poskočila i Aninka. A taky když jsme s Aninkou chodily odstříkávat mlíčko, pozdravili jsme brášku, bylo to to nejhodnější miminko, co tam bylo.
Včera taky přibyli na oddělení další dvojčata, narodila se stejně stará, ale byli trošku menší, taky holčička a chlapeček.
A taky jsem moc ráda, že se děti narodily už v pondělí a ne až dnes.

6.7.2010
PRVNÍ DEN MÁMOU
Moc jsem toho nenaspala, byl to šok, všechno mi pomalu docházelo, stejně jako k sobě přicházelo mé tělo, už to nebyl kus cizího masa a najednou jsem neměla břicho.... (ono když jsem si pak stoupla, zjistila jsem, že ho ještě pěkně velké mám, ale jak jsem musela po operaci ležet, tak jsem měla pocit, že opravdu nemám žádné). Asi kolem šesté přišla sestřička, jestli chci zkusit vstát, samozřejmě jsem řekla, že jo. Kamarádky říkaly, že čím dřív, tím líp.....
Vstala jsem, bolelo to všechno jak sviňa, ale jestli nebudu moci chodit, neuvidím děti a tak jsem šla! Sestřička se mne pořád ptala, jestli je to dobré, ale já nebyla schopná mluvit, opravdu to bolelo jak sviňa, zvlášť když jsem mluvila, ale osprchovala jsem se a šla do postele, pak mi řekli, že po snídani budu moci jít za dětma. Snídala jsem už v sedě, najednou mi bylo líp. Pak mi řekli, že mne převezou na oddělení a pak se budu moci jít za dětma podívat, byla jsem tak netrpělivá.......
Tak mne převezli na pokoj, tuším 5, pak přišla sestřička bylo asi čtvrt na 9, že děti vyndají z inkubátoru, oblečou a dovezou mi je, zeptala jsem se, jak dlouho to bude trvat, protože už už jsem je chtěla vidět. Sestřička mi slíbila, že ne víc jak půl hodiny, řekla jsem, že to bych mohla ještě vydržet. Asi za 15 minut mi děti dovezla, byli krásní, hned jsem vytáhla mobil a vyfotila je:
Pak asi za hodinu nebo dvě přišel David a zase jsme si děti na chvilku půjčili na pokoj, pak mi začali nosit děti na kojení, Aninka se docela chytala, tak mi řekli, že v nejhorším případě nechají Aninku, aby to roztahala a že se snad Miki chytí. Nosili mi je ob dvě hodiny na střídačku na kojení, pak mi sestřička poradila, ať zkouším i mlíko odstříkávat - to bylo fajn, šlo to pomalu, ale šlo to.
Odpoledne mne přesunuli na nadstandartní pokoj č. 1 a tam to bylo super.
Večer přišla i první návštěva Navra s Renčou Kolářovou, protože čekali než Rudovi zasádrujou ruku, kterou si na pořádání MTBO zlomil
Tak skončil první den MÁMY BOHČI, ale popravdě, ještě mi to moc nedocházelo.....

5.7.2010
DEN D
Od pátku 2.7. jsem byla v Brně, hodně jsem přemýšlela, jestli tam jet, jestli ta cesta nebude náročná, jeli jsme ještě přes Zlín a Uherské Hradiště...... ale vše v pohodě. 5.7. se pro mne stavil David kolem páté u rodičů, byli jsme tak domluvení, odjel o den dřív z pořádání MTBO, protože mne chtěl dovézt do nemocnice, 6.7. jsem měla v 10:00 nastoupit, ještě, že mi udělají nějaké vyšetření a na 7.7. jsem měla naplánovaný císařský řez (s primářem - který měl 7.7. nastoupit na dovolenou, ale protože jsme chtěli datum 7.7. slíbil, že na dovolenou odjede o chvilku později :o)). Tak se kolem páté pro mne u rodičů David zastavil - taky nemusel, říkala jsem mu, že bych dojela do nemocnice sama, ale nechtěl. Maminka měla udělanou výbornou večeři tzv. kovářské řízky, proto jsem k obědu snědla jen trochu polívky a že si pak vezmu večeři, až přijede David. Jenže on jíst nechtěl a tak nám maminka zabalila řízky sebou, taky jsem zrovna na jídlo chuť neměla..... po obědě jsem si lehla, ležela jsem v obýváku a všichni kolem seděli a vykládali jsme, maminka, sestra, Markétka, Pája, tatínek..... a jak přijel David, zvedla jsem se a začali mne šíleně bolet záda, řekla jsem si, že je to normální, den předtím mne boleo mezi žebrama, protože si zase Miki zalezl kam neměl :o). Ale každopádně jsem na jídlo neměla chuť, jen se zbalit a jet domů.....
A tak jsme vyjeli, záda mne bolela i po cestě, jediné, co jsem snad Davidovi po cestě řekla byl vtip:
"Co udělá cikán, když skončí filosofickou fakultu?"
"Vezme lešení a jde na stavárnu!"
A zase jsem tiše úpěla bolestí zad a snad jsem i chvilku spala.......až jsme dojeli kolem půl sedmé domů. Šla jsem si na chvilku lehnout, přemýšlela, co se děje, pravda je,že už v autě cestou se Miki pěkně motal, kopal....tak divoký jsem ho snad ještě nezažila, ale nějak jsem tomu nepřikládala důležitost, vždy jsem byla ráda, že je cítím, člověk aspoň ví, že žijou!
Tak jsem si na chvilku lehla a přemýšlela, jestli už třeba nejel do nemocnice dnes, ale vždyť mi nic není, jen mě bolí záda, jenže za chvilku jsem letěla zvracet a to už mi divný přišlo, osprchovala jsem se, převlekla a jeli jsme.
Přijeli jsme do nemocnice, službu měl zrovna Davidův spolužák Arnošt, poslal mne na ozvy, jenže děti byli proti, kopali takovým způsobem, že sestřička byla celá špatná, že není schopna nic naměřit, že ví, že tam jsou, že je vídí, jak se melou, slyší jak kopou, ale že je nezměří, tak že se na ně podívá pan doktor na ultrazvuk, ten se podíval, že vše je v pořádku a poslal mne znova na ozvy, ať aspoň změří, jestli nemám stahy, opět nezměřily nic, jen jsem mezitím asi 3x zase zvracela, pak přišel primář, který měl taky službu (lepší kombinaci jsem si přát nemohla) a povídá, že by tam děti do toho 7.7. nenechával, a dal mi vybrat, jestli počkáme do rána a nebo na to jdeme hned - bez rozmyšlení jsem řekla hned! Vážně mi bylo zle! Zavolal na sál (bylo štěstí, že jsem naposled jedla k obědu tu polívku) a domluvil to na devět, hned mi dali kapačku a já zvládla jen poslat Davidovi sms, že tátou bude dnes.
Docela mi ho bylo líto, čekal na chodbě a netušil co se děje......, pak ho za mnou na chvilku pustili.....
Pak se mi byli představit dvě sestřičky z novorozeneckého, že se každá bude po porodu starat o jedno moje miminko, jestli vím, co to bude a jména, tak jsem jim řekla, že A bude Anna a B bude Mikuláš, nikdo po mne nechtěl další varianty, kdyby to bylo jinak. A pak už mne vezli na sál, bylo to strašně rychlé, vůbec jsem se nebála.
Na sále mne nejdřív píchli do páteře epidurál, chtěli abych se vyhrbila, člověk tam sedí, tlustej jak hroch, velké břicho a ještě se má vyhrbit....ale povedlo se, pak jsem poprosila anesteziologa, aby se se mnou bavil, bála jsem se abych neomdlela jako při darování krve....
Bylo to super, nic jsem necítila a přitom jsem byla u toho, najednou jsem slyšela křik a anesteziolog mi potvrdil, že je to holčička, pak chvilku ještě něco tahali z břicha a byl slyšet chrapot, Miki nekřičel, tak divně chroptěl, ale to jsem si ještě nebyla jistá, jestli je to opravdu Miki, anesteziolog tam neviděl, protože tam měl primář ruku, ale pak mě ujistili, že je to chlapeček. Pak mi je donesli ukázat, nejdřív Aninku, neměla jsem slova, byla tak malá, krásná a zabalená v plínce, pak donesli Mikiho tomu jsem řekla "Ahoj Miki!" když jsem ho na uvítanou pohladila. Pořádně jsem to obrečela (a brečím znovu, jak to píšu) A pak bylo strašně dlouhá nudná doba, kdy mě zašívali a kdoví co......a pak mne začal primář přesvědčovat, že Mikimu nemáme dávat jméno Mikuláš, že to není normální jméno, že se to lidem bude plíct s příjmením a vůbec v kombinaci s naším příjmením se mu budou všichni smát.....snažila jsem se mu vysvětlit, proč jsme si to jméno vybrali, ale nepomohlo to. Jen co mne převezli na porodní sál, pustili ke mne Davida, přišel primář i s Arnoštem a primář zase začal Davida přesvědčovat, že máme Mikimu to jméno změnit...... dlouhou debatu jsem nakonec ukončila já, že když tak Mikimu půl roku říkám, tak to přece teď nebudu měnit, vždyť on už na to jméno slyší!!! Ale na druhou stranu bylo moc pěkné, že tam oba přišli..... David děti viděl během toho, co na mě čekal, šel se na ně podívat na novorozenecké, dali je totiž hned do ikubátorů a prý se tam vesele batolili, i Miki, který ze začátku měl trochu problém s dýcháním. Mě už je nedonesli, sestřička mi byla říct, že jsou oba v pořádku, ale že je pro jistotu nechají přes noc v inkubátoru a nakrmí umělým mlíkem. Těšila jsem se na ně, ale věřila jsem, že o ně bude dobře postaráno. David zůstal ještě chvilku se mnou a pak šel domů.
Bylo už pozdě, kolem jedenácté, zvládla jsem poslat jen 3 smsky: Ondřejce, která mi volala, když jsem se chystala na sál a já už jí to nezvládla vzít, Lucce, které jsem slíbila, že jí napíšu, že jsem dobře dojela a Bětce. Zbytek sms jsem nechala na zítra.
David taky dostal od sestřiček lístek, kde měl napáno, kolik kdo vážil a měřil - takže v 21:16 Aninka 2595g, 46cm a v 21:18 Miki 2755g, 47cm.