2.-10.7.2009
NA LODI PO NIZOZEMÍ

2.7.2009
DOVOLENÁ 2009 ZAČÍNÁ...
"Můj milý deničku! Letos vyrážíme na dovolenou do Nizozemí. Proč zrovna sem, ptáš se? Tak to je, deníčku dlouhá historie, ale dobře povím ti ji, ale pak už budu stručná, protože není moc času psát a je třeba žít a dělat fotky..... Tak to už léta, milý deníčku, nás zve mužův táta na loď, protože má kapitánské zkoušky a chtěl by synka povozit na lodi, ale muž má stejně tak jako já k vodě docela záporný postoj....a tak jsme pozvání léta odolávali. Ale letos, slovo dalo slovo a dovolená se naplánovala.....udělal se kompromis....loď, ale ne moře. A jako nejlepší varianta vyšlo Nizozemí. Vyjeli jsme ve čtvrtek, tak abychom zvládli večeři u Ježů na 19 hodinu a tam jsme se, milý deníčku, sešli. Celá výprava se skladala ze 6 lidí: já, muž, mužův táta, mužův nejmladší bratr Honza, Ježa a Janča. Ve 20:00 jsme, milý deníčku, vyrazily z Prostějova."


3.7.2009
NALODĚNÍ
Cesta trvala asi 12 hodin s přestávkama, největší zážitek jsme měli asi z automatů na kafe a čokoládu, nemohu vám ani popsat kdo, ale poprvé jsem měla horké čokolády jen půl kelímku, protože si někdo nevšiml, že se tam kelímky musí dávat ručně......a pár hodin později mi zas na jiné benzínce vyteklo z automatu jen trochu zkaženého mléka :o( potom ale zážitky s automaty přebily zážitky s toaletami, kde měl člověk za půl eura představení :o) No nesmějte se, vhodili jste půl eura a vešli jste. Spustila se vám hudbička, pak po vyčůrání (čehož si teď vážím a užívám, že mi to jde), se vysunul takový kartáč a začlo se otáčet prkénko, až se celé kartáčem umylo.....prostě zážitek.
Kolem deváté ranní jsme tedy dorazili do kempu, kde jsme začali pátrat, která je naše loď........A protože se naše loď ještě čistila a umývala, poprosil nás Jan, který byl velmi busy, aby jsme mu mohli udělat laskavost a dovezli výletní loď jeho kamarádovi Robovi, který se dnes žení......A tak jsme jeli, dostali jsme malou loďku, která se podobala spíš zahrádce a byl na ní pes - však uvidíte na fotce.... Ježa se dobrovolně zvolil, že nepojede, tak jsem byla moc ráda, že můžu jet taky (ježa zůstal hlídat auta a věci - díky)......byla to legrace a aspoň jsme tím zabyli čas než byla naše loď připravená. Kolem jedné hodiny jsme začali nakládat věci.
Padla na me únava, bolelo mě břicho, už toho bylo moc, ale pak jsme se šly s Jančou vysprchovat a hned to bylo lepší, pak jsem začala vařit večeři a bylo to ještě lepší.... dělala jsem hovězí polévku s játrovými knedlíčky a dojídali se zbytky z cesty.
Jeli jsme asi 3 hodiny a zakotvili jsme v malém městečku Weesp. Šli jsme na malou prohlídku městečka, fuj, ale mě bylo zle, všechno mě bolelo, že jsem sotva šla..... a říkala jsem si, že jsem nikam neměla jezdit...... Muž se ptal, jestli by mi na to nepomohla zmrzlina, ale mě bylo tak zle, že jsem dokonce na tuto otázku řekla, že nevím...... Ale pak jsme do cukrárny přece jen sedli a zmrzlina pomohla :o) měla jsem jogurtovou a pistáciovou a náladu mi zvedly.
Hned potom jsem chtěla zalést do postele, vlastně, už jsem v ní byla, ale protože se ostatní rozhodli hrát naši oblíbenou hru "Bagety a rýže" a já prý to umím pěkně vysvětlovat.... a tak vylezla a hráli jsme asi do půl dvanácté, pak jsme šli spát.
Ještě pár odkazů na mapu, tak tady jsme nasedli do lodě, potom tady jsme poprvé uvazovali loď a čekali na prvním "zdymadle" a přesně tady jsmekotvili první noc - Weesp.
A samozřejmě fotky na jdete ve fotkách: z prohlídky jezera a z prvních hodin na cestě.


4.7.2009
ŽIVOT V AMSTRU
Dnešním cílem byl Amsterodam, ovšem tedy po té, co nás asi o šesti hodinách vzbudil táta, když si z lodi sundával kolo, aby mohl jít sportovat..... mimochodem muž na něj z okna volal: "Pane, neberte nám ty kola!!!!" V osm hodin tatík dosportoval, zjistil, že kavárny jsou ještě zavřeny a tak se začal dožadovat snídaně. V klidu jsme se nasnídali a vyrazili vstříc dobrodružství v Amstru.
Podjížděli jsme mnoho mostů, do některých jsme se vešli v pohodě, po některých tak tak a asi do dvou to bylo vážně na těsno, však to uvidíte na fotkách. Dojeli jsme do přístaviště, načerpali vodu a rozhodli se zajet víc do centra města a to se nám povedlo, našli jsme výborné místečko, zakotvili a udělali poradu, co a jak podnikneme...... Muž poradu zahájil větou, že je mu to jedno, ale nechce jít pomalu......, což mne tedy dokonale vytočilo....., tvářil se, že chce jet se mnou na dovolenou a ví, že po té operaci asi nemůžu běhat.... a vadí mu pomalá chůze.....a tak mne to tak naštvalo, že jsem byla docela protivná.......No, stane se. Tak jsme se dohodli, že muž, Ježa, Jana a Honza pojedou na kolech a já s tátou půjdeme pěšky. Dali jsme si sraz na jednom náměstí (jestli to nezapomenu naskenovat, tak to uvidíte i na mapce). (Loď jsme měli 2 kanály vlevo pod Muziektheather a sraz jsme měli na Nieuwmarkt) A tak jsme vyrazili. I když bylo odpoledne, přesto jsme viděli v oknech ženy, které se zde nabízely... potom spoustu sex shopu, divadlo - live sex show a další podobné podniky, taky plno coffeeShopů se zajímavýma lidma a příjemnou vůní.....
V 17:00 jsme se potkali na smluveném náměstí a povykládali si zážitky z prohlídky města. Sedli jsme do pěkné kavárny nedaleko, a protože tam bylo krásné křesílko, do kterého jsem si mohla sednout, přestávala jsem být naštvaná a když jsem si obědnala ovocné pivo bylo mi opravdu fajn :o) V restauraci měli krásné pohledy, snad si vzpomenu je vyfotit než je pošlu a zrovna jsem si smskovala s kamoškou Lenkou, která mi psala, at ji pošlu pohled - tak jeden bude pro ni, protože je obzvlášť kouzelnej :o) no, doufám, že se nebude na mne zlobit moc..... (Promiň, nějak jsem ho nezvládla poslat, buď ti ho pošlu od nás, nebo dovezu). Pak jsem taky psala sms kamarádce Simče, že jí držím palce, protože by se jí měl každým dnem narodit synek ......
A na zpáteční cestu si táta vyměnil kolo s Ježou a tak šel j Ježa se mnou pěšky. Objevili jsme krásné náměstí, kde bylo spousta hospůdek, obzvlášť jedna nás zaujala svou reklamou "hnusné jídlo, teplé pivo" ale kupodivu byla docela přecpaná. Když jsme došli k lodi, zjistili jsme, že druhá část výpravy našla totéž náměstí a ještě zjistila, že se jmenuje Rembrantovo a že tam určitě večer musíme zajít.
K večeři jsme si dali těstoviny s boloňskou omáčkou a se sýrem, chvilku si odpočinuli a něco před devátou jsme vyrazili do večerního Amstru. Obešli jsme náměstí, muž uviděl cukrárnu, kde měli úplně dokonalou zmrzlinu, teď si nemohu vzpomenout na název, ale mám ješte obal od kornoutku, tak to sem snad doplním. Dala jsem si nějou banánovou a pralinkovou a byla dokonalá, opravdu lepší jsem asi ještě neměla. Pak jsme chvíli poseděli v jedné anglické restauraci, opět jsem si dala to ovocné pivo, je to taková příjemná alkoholická šťávička. pak jsme se šli projít trochu do centra a asi o půl jedenácté se rozdělili. Táta s Honzou šli na loď a my do věrního života...... procházeli jsme úzkými uličkami s červenými lucerničkami i širokými ulicemi, kde byli muzea např. trávy, pak muzeum sexu.... Viděli jsme několik barů s roztomilými gay hochy, několik chlpů v ženském oblečení.......a vůbec, atmosféra se nedá popsat a fotky se moc nedali dělat, jen jsem vytáhla foťák už mne bodyguardi u nějaké lucerničky vyhazovali.....takže bohužel, musíte se přijet podívat sami.
Fotky z cesty a pak fotky z Amstru. Mapu snad tady přikládat nemusím, kdo chcete jistě si to najdete na mapě sami.


5.7.2009
DEN SPORTU
Táta se byl sice zase projet, ale kolo vyndaval s citem, já ho teda slyšela, ale Davča naštěstí ne.Ráno mi došla smska, že se kámošce Simče v 00:30 narodil chlapeček Adam, tak mi to udělalo radost.
Kolem deváté jsme vypluli na klidnou vodu, nikde nikdo a my vesele pluli dál za novým dobrodružstvím.
A jak se tak dívám kolem vody vede po obou stranách silnice a cyklostezka, a to je lákavé, ne, na kolo si netroufám, nechce se mi jet na cizím kole, jsem malá a určitě bych musela seřizovat sedátko, nebo se moc natahovat a to by asi na moji 15 cm jizvu nebylo zrovna ok.....prostě se mám ráda a nechci riskovat. Vyhlídla jsem si místo za městečkem OUDERKERK, že by mne tam mohli vysadit a já bych se projela na in-linech. Jenže ostatním se taky zachtělo sportu a tak se zastavilo ještě před městečkem. Janča, Ježa a Honza se rozjeli na kolech a já si pomalu obula brusle a po půlroce jsem konečně udělala něco pro své zhuntované tělo, teda doufám, že jsem si víc neublížila.....
udělala jsem krásné fotky z mostu, když projížděli "kluci" (táta a Davča) zvednutým mostem - bohužel jen na mobil. A pak to přišlo, skoro má smrt, průjezd malým městečkem, ale celé bylo z kočičích hlav........a to ještě trochu z kopce....jak jsem tu nikde za celé tři dny kopec neviděla, tak tady byl!!!! Jak jsem nadávala..... už už jsem chtěla sundat brusle a jít bosa, ale pak jsem si řekla, že to třeba dám a přežiju...... A přežila!!! A pak už se mi jelo dobře. Po chvilce mě teda už začalo trochu bolet bříško, ale doufala jsem, že dvojitá dávka ibalginu v kombinaci s algifenem ještě chvilku učinkovat bude.......
Opravdu po půlhodince mi hoši zastavili a já zase nasedla, spokojená, příjemná a šťastná.
Pak jsme udělali polední pauzu v UITHOORNu, uvařila jsem pórkovou polévku a naši cyklisti zde objevili sprchy a tak jsme se všichni umyli, jo to bylo fajn. Po obědě jsme se byli projít městem, sedli v cukrárně na zmrzku a vydali se dál. Chvilku jsem fotila a pak usnula na přídi, pak muž vyrazil na kolo a já si sedna s notebookem na příď a začala psát zápisky z cesty. Asi po hodině jízdy, od té doby, co jsem začala psát jsme zakotvili u přístviště, kde jsme nabrali vodu, pán nás tedy přesvědčoval, že dál už místo nenajdeme, ale my se přece jen vydali a neprohloupili jsme kousek za městečkem WOERDEN jsme našli skvělé místo, kde teď kotvíme. Sotva jsme stihli vytáhnout gril, začala bouřka, ale ugrilovali jsme, pak přestalo pršet a teď se bavíme tím, že David opravuje po Honzovi křížovky a všichni se bavíme. Teď teda skončil a jdeme hrát Osadníky, je 21:33 a jdeme hrát, tak musím končit, stejně dochází baterky.....tak zatím.
Mimochodem mrkněte do fotek, jak Janča s Ježou skládali gril, všude plno šrobečků a tyček, ale sestavit to nešlo.
Fotky z cesty najdete tady a pak fotky, které jsem nafotila na mobil, když jsem byla na in-linech jsou zde.
Uithoorn, tak tady jsme parkovali při polední pauze a pak tady u Woerdenu jsme spali a grilovali (nejsem si moc jistá, jestli to bylo přesně tady, ale snad jo.


6.7.2009
ZHORŠENÍ POČASÍ
Ráno jsme vyjeli dál, zjistili jsme že máme spoustu času a do cíle cesty nám toho zas tak moc nezbývá a tak jsme vymysleli, že se vydáme k nedalekému jezeru. (cestou jsem zase fotila a fotila) Asi nemusím zdůrazňovat, že mi bylo zle, jedla jsem ibalgin po dvou....., ale dobře mi tak, mohla jsem být doma. cestou jsme zastavili v Alphen aan Den Rijn na malý nákup a občerstvení, naobědvali jsme se a polední pauze se vydali dál na cestu. Cestou se setmělo a začalo pršet, tak jsme zalezli, pak zase pršet přestalo a vysvitlo sluníčko, takže když jsme u jezera Braassemermeer zaparkovali
vyrazali jsme sportovat, Honza hlídal loď, ostatní na kolo a já na brusle, David se sice původně tvářil, že by rád se mnou na brusle, ale pak se přidal k ostatním cyklistům. Já jsem vyrazila tentokrát s batůžkem, protože za prvé jsem si netroufla po mole jet, za druhé jsem netušila, jaká cesta mne čeká a za třetí jsem si chtěla vzít foťák, cílem mého sportovníh výletu jsem zvolila nedaleký větrný mlýn. Hodila do sebe dva ibalginy a s myšlenkou, že horší už to být nemůže jsem vyšla. U reklamy jedné hospůdky jsem sedla na lavičku a začala se přezouvat. najednou jel kolem cyklista a zakřičel na mne "Zdar!" nechápu to, byl to někdo známý? jak poznal, že jsem z Česka? ale jel tak rychle že jsem ho opravdu nepoznala.....bude to záhada....
obula jsem se a vyrazila, cesta sice nebyla tak dokonalá jako včera, ale byla jsem ráda, že zase mohu sportovat a jízdu na in-linech miluju obzvlášť. A tak jsem jela, jen nastal trochu problém, malý sjezd z kopce směrem k větrnému mlýnu a jak jsem z hlavní silnice na vedleší zatáčela, nějak blbě jsem najela na trávu, protože jsem nechtěla jet z kopce přímo, spadla jsem, nejdřív naštěstí na to "zdravé" koleno, které mne teda poslední dobou trochu zlobí, pak i na to druhé koleno, trochu to zabolelo, ale kupodivu dobrý, nejvíc mne asi bolel otřes břicha, pořád ty stehy bolí. trochu jsem se otřepala a pustila se z kopce dolů. Fuj, ta cesta byla hnusná, ale pořád jsem tak nějak tajně doufala, že se dostanu k tomu mlýnu. Doufala jsem špatně, cesta tam sice vedla, ale brána k ní byla zavřená. Udělala jsem pár fotek, zjistila, že už bych měla začít dělat večeři, tak jsem se rychle otočila a jela zpátky. Cestou vyfotila ještě krásné lamy, které na mne točily svoje kudrnaté hlavičky, pak jsem vyfotila dva pěkné kostelíky a hurá vařit tu večeři, jen se malá chybička vloudila, začalo pršet a já jela tak rychle, že přejela odbočku k lodi. Všimla jsem si toho brzo, otočila se a pak už bylo vše ok. Dojela jsem na loď a právě když jsem maso dávala do trouby, cyklisti se také vrátili.
Povečeřeli jsme, teda oni, protože mě bylo tak špatně, že jsem na nic neměla chuť, pečené kuřecí stehno, červené zelí a bramborový knedlík. Pak jsme hráli nějaké hry jako třeba Scrable, kde Honza stále vymýšlel zajímavá slova jako VTŘENÍ, ale po té, co nás chtěl ukecat, že ZEX je sex nové generace, začli jsme mu říkat Zexík a to už mu zůstalo.
Fotky z cesty najdete tady a pak fotky, které jsem nafotila na výletě na in-linech jsou zde.
A tady jsme stáli v poledne tady a tady jsme zaparkovi loď. A poslední odkaz je na větrný mlýn, který jsem na in-linech jela fotit.

7.7.2009
GOUDA - MĚSTO SÝRU, DEŠTĚ A DUHY.....
Pršelo a pršelo a pršelo, tak jsme vyrazili pomalu směr Gouda, po cestě jsme většinou četli, povídali si. Chvilkama i nepršelo. Když jsme přistáli, dali jsme chvilku pauzu a že ve tři vyrazíme dál, když jsem se o půl čtvrté probudila a viděla, že všichni spí a černý mrak se opět blíží, chytla jsem foťák, deštník a rifle (mimochodem, poprvé od operace jsem si dala na sebe rifle a docela to na to břicho tlačí...., no budu zas delší dobu chodit v sukni). Tak jsem ostatním oznámila, že až se dohodnou, že někam vyrazí, ať mi třeba zavolají, ale já jdu ven..... Tvářili se teda dost nechápavě, že si zas vymýšlím nějaké blbosti.....ale časem se ukázalo mé rozhodnutí a předtucha bouřky jako dokonalé...... Prošla jsem se kolem kanálu,
vyfotila jeden mlýn, zdýmadlo, druhý mlýn, kouzelné uličky, kostel..... a pak mi došla smska od Davida, že za 2 minuty vychází, naštěstí jsem byla docela blízko mostu, po kterém museli jít a tak jsem napsala, že je cestou potkám. Udělala jsem si ještě pár krásných fotek kostela z druhé strany a nějakých uliček.....a pozorovala malé padající kapky, přišla chvíle vytáhnout deštník a sotva jsem ho vytáhla lilo jako z konve .... to jsem právě potkala zbytek výpravy a společně jsme se schovali pod střechu jednoho obchůdku a čekali, až to nejhorší přejde.... Za chvilku přešlo a my se přesunuli do jedné pěkné kavárničky. Kde měli spoustu upomínkových předmětů, koupili jsme si na památku ubrousky, dali si horkou čokoládu a zákusek,
poseděli, popovídali a vypravili se do centra. Bohužel zase chvílema pršelo, nepršelo, až pršelo pořádně. mUŽ s Ježou se vypravili do infocentra a my ostatní, abychom nestáli někde pod střechou a jen nečekali, až to přejde, sedli jsme si do hospůdky se zahříváním - měli tam infra zářiče, tak nám bylo příjemně teplo.
Večer Ježa s Jančou vyrazili do hospůdky a my ostatní, tak různě si četli a povídali až usnuli... A my co jsme zůstali na lodi, nejen, že jsme viěli labuť, ale hlavně duhu. Fotky z cesty najdete tady. A tady jsme v Goudě parkovali u mostu. tady.


8.7.2009
HURÁ DO UTRECHTU
Počasí zase nebyla výhra, sice nepršelo, ale foukalo a tak jsme se pomalu blížili ke konci naší cesty, k obědu nám Davča udělal výbornou rajskou. já jsem se začetla do knihy MRTVÁ A ŽIVÁ, kterou mi maminka vnutila po příjezdu z nemocnice, když jsem vykládala, jak jsem v nemocnici četla, co mi pod ruku přišlo.....a od té doby se mě už asi 5x ptala, jak se mi kniha líbí......no, po pravdě, když je venku hnusně, časopisy přečtené, je vám špatně....tak čtete, prvních asi 30 stran byla docela hrůza, nějak mi to nešlo, ale pak jsem se začetla a četla a četla a je to fajn (asi budu číst i v autě - teď totiž sedím v autě, už jedeme domů, notebook na klíně a popisuju, co jsem nestihla cestou, a říkám si, co budu dělat až baterka dojde, jako že brzo dojde.......ale to předbíhám události). Když jsme dorazili do Utrechtu, cyklisti se vydali na prohlídku města, Honza opět spal a já si dobrovolně zvolila kuchyň, dnes byla náročná příloha - dolar chips a tak jsem smažila a smažila.........s asi 10 minutovým zpožděním jsem to zvládla na čas. A protže cyklisti objevili kouzelnou hospůdku, domluvili jsme se, že se tam po večeři vypravíme. Hospůdka u Krysy :o) a tak jsme testovali místní pivo, já zase ovocné, tentokrát jiné, ale bylo taky dobré, první višňové, druhé malinové, to višňové bylo lepší, mezitím jsem dopila po muži nějaké, které mu nechutnalo, bylo na něj moc sladké, ale mělo krásnou sklenici se skřítkem.
Jinak jsme hráli hry, nejdříve jsme dohráli kočku, pak jsme hráli kostky a nakonec jsme hráli prší. Byl to fajn večer.....moc se mi tam líbilo.
Fotky z cesty najdete tady.

9.7.2009
POSLEDNÍ DEN NA VODĚ
Ráno jsme vyrazili na prohlídku Utrechtu, ještě jsem zapomněla poznamenat, že jsem včera v přístavišti našla nějakou nezaheslovanou wifinu a pokecala s pár lidma a dala i na stránky pozdrav. Po snídani jsme teda vyšli, pěkné město to je, krásné uličky a i obchody, super věci - krásný chlapský kalhoty, škoda, že mužovi nebyli :o) plno krásných obrazů...... škoda, že jsme neměli moc času, dala by se tu strávit věčnost, museli jsme, ale do lodě a vyplout zpět na jezero, protože v 9 ráno jsme měli loď předávat a mosty se otevírají až v 9 ráno, takže musíme noc strávit někde na jezeře. Vesele jsme se pustili do taroků, které jsem dokonale prohrála, začlo to už v druhé hře, když jsem zapomněla nahlásit trůlhonéry a pak už to šlo se mnou z kopce...... Pak byla poslední večeře - maso na žampionech a jelo se do mariny na noc. Fotky z Utrechtu najdete tady.

10.7.2009
THE END
Sbalili jsme se, naposledy nasnídali, uklidili a hurá domu...... Ještě přikládám fotky z foťáku kapitána.