24.-26.7.2009
KELTSKÁ NOC aneb KDYŽ SE DAŘÍ TAK SE DAŘÍ...
Začalo to v pátek, nemohla jsem nastartovat auto, vůbec to nefungovalo, a tak jsem zavolala pánovi, co nám opatruje vozový park, poslal mi technika a ten mi auto během chvilky nastartoval přes kabely, pravděpodobně se baterka vybila, když jsem špatně zavřela minulý týden kufr. Nejdříve technik pravil, že nechá auto v servisu asi 5-6 hodin, aby se baterka nabila - řekla jsem mu, že v tom případě jedu vlakem, ale že potřebuju odjet (bylo něco po jedné a fesťák začínal ve čtyři), řekl, že druhá možnost je, jet aspoň 20 minut bez startování, takže pokud jedu do Prostějova, není problém, jen mi to nesmí zdechnout......
Tak jsem vyrazila, Janču jsem v Zábřehu nabrala asi tím způsobem :"Nezastavujeme, jen přibrzdíme :o)" Bětka si chvilku sice na nás před Albertem v PV počkala, jen měla menší zážitek s bezdomovcem, tak byla štěstím bez sebe, že nás vidí. Pak jsme dorazili na Petrem na faru, "paní" z navigace byla trochu pomotaná a pořád nás lákala do jednosměrek a zákazů, ale nakonec jsme přece jen dorazily.
Už cestou jsme s Jančou slintaly, že si v Mostkovicích musíme dát makrelu, Petr nebyl proti, tak hned, jak jsme si vynosily věci z auta, vyrazily jsme......
Makrela v Mostkovicích nesklamala, jak vidíte na obrázkách od Janči:
Pak jsme dorazili na festival keltské hudby do Plumlova. Hudba byla hezká, některá čistě keltská, jiná spíš folková, hodně do rocku a dokonce jedna taková metallová (ta teda byla až v sobotu, ale ať to nemusím popisovat zvlášť. Potom jsme tu potkali kamaráda Viktora z Brna, ještě s nějakým kamarádem archeologem a pozvali nás na medovinu. Ale pak večer začalo pršet a pršelo čím dál tím víc, ještě štěstí, že jsme spali v budově, ve stanu bych vážně spát nechtěla....... Nejprve teda kluci i Petr tvrdili, že neprší, ale mě se to zdálo jinak, tak jsem zavedlela, že jedeme domů, Petrovi se moc nechtělo, ale v okamžiku, jak jsme vyšli z kempu se spustil takový liják, že mi všichni byli vděčni, že jsem je donutila :o) na faře nás čekal TD a nebyl to Turbo Diesel, ale Tullamor Drew :o) A pak jsme se nějak s Bětkou zapovídali o neschopných vedocích pracovnících, vykládala super zážitky z bývalé práce........a najednou byli 4 hodiny.
Ale přesto jsme se dobře vyspaly, Janča stračila, běda, kdo jí zbudí před desátou, nevzbudil ji nikdo :o) Nebylo kam spěchat, fesťák začínal až v poledne, tak jsme se nasnídali, zhodnotili, že pozdním vstáváním jsme ušetřily za oběd a vydaly se do Plumlova. Zapomněla jsem poznamenat, že pršelo skoro celou noc, ráno už ne, ale před desátou byla zase menší přeháňka, když už už jsme chtěly kolem půl dvanácté vyrazit a Janča se snažila utnout Petrovu přednášku o různých šptných vlivech v církvi, což nás s Bětkou zajímalo.....začlo pršet znova, tak jsme si ještě vyslechli cosi o Fokolarýnech a kdoví o čem ještě, pršet přestalo a my se už vážně vydaly do Plumlova.
Během cesty se zase zatáhlo a než začalo zase pršet udělaly jsme pár fotek před zámkem:
Jely s holkama samy, Petr měl spoustu farářských povinností, nějaké nutné návštěvy a pak nějaké spojené prázdninové spolčo a tak jsme byly rády, že máme auto. V sobotu byly skupiny o dost lepší než v pátek, i počasí bylo lepší, sice byly chvílema přeháňky, ale stačilo vytáhnout deštník a počkat čtvrt hodiny a zas bylo hezky. O půl osmé jsme už nevydržely čekat na Petra a že si grilovaného pstruha dáme bez něj, a udělaly jsme dobře, jak jsem včera slintala u makrely, nebylo nic, jak jsem slintala u pstruha.......Jestli existuje dokonalé jídlo, tak je to grilovanej pstruh, vážně, tak dobré jídlo už jsem dlouho nejdla :o)
Asi od sedmi večer už přeháňky přestaly, ale výrazně se ochladilo. Zabalila jsem se do deky a bylo fajn. Petr dojel hodně pozdě, asi mezi devátou nebo desátou, když viděl, jak jsme hezky zabalené v dekách (Janča sebou taky vozí deku), vzpomněl si, že má deku taky v autě a že si pro ni půjde. Řekla jsem, že půjdu s ním, už mě bolel od sezení zadek a hlavně kolena a líbí se mi chodit v noci pod hvězdama, tak jsme šli k autu, vyndal si deku a zamkl auto a šli jsme jinou cestou zpátky přes takovej hezkej mostek, bylo to tam pěkné. To bylo asi kolem jedenácté večer. Něco po jedné jsme se rozhodli, že půjdem spát a najednou Petr zjistil, že asi někde ztratil klíčky od auta, pak ho napadlo, že je možná nechal v autě, ale já mu říkala, že je to blbost, že určitě zamykal a klíčky si bral...... Měl auto u přehrady, docela vzadu, já na náměstí (takové hezké místo jsem tam našla, u policejní stanice, no musím se pochválit.....), tak jsme se domluvili, že když v autě klíčky nebudou zavolá a my pro něj dojedeme a on dovezeme na faru¨pro druhé klíčky. J
Jen, co jsme došly k autu, volal, že je to ještě horší, že tam nemá ani auto. Nejdřív jsme si s holkama myslely, že si spletl místo, kde zaparkoval, že tam v lese je to úplně stejný, ale on tvrdil, že je určitě správně. Tak jsem mu řekla, ať volá policajty. Nechali jsme naše auto na náměstí a šly za ním, tou druhou cestou přes mostek (tam se dá jít jedině pěšky a chtěla jsem si být jistá, že vyjdeme přesně na tom místě, kde auto stálo, že je správně), došli jsme tam asi stejně rychle jako policajti, ti si prvně mysleli, že nějaký trouba neví, kde zaparkoval, ale když jsem potvrdila, že to auto tam opravdu bylo, pochopili, že situace je vážná.
Radili jsme jim s Bětkou ať vezmou kelímek od piva, který ležel opodál na sejmutí otisků a DNA, ale nechtěli, asi u nás mají jiné postupy :o)
Pak jsme se shodli, že jsou asi dvě možnosti - že někdo se prostě jel projet - pokud Petrovi kličky vypadly někde u auta, našel klíčky a trochu se svezl - pak auto může být nedaleko nebo to někdo ukradl a už se auto nenajde. Tak jsme se domluvili, že my prohlídneme auta kolem kempu a náměstí a oni pojedou tou cestou kolem přehrady...... a za půl hodiny se sejdeme na místě krádeže. Prohlídli jsme všechny auta, je fakt, že fabie tam byly jen dvě, takže jestli někdo našel někde v areálu klíče, nebyl problém najít auto ke kterému klíče patří......ale kdo ví.
Nic jsme nenašli, Petr teda, že půjde na místo krádeže a pak pojede s hochama na služebnu sepsat protokol a my pojedeme na faru a až na policii skončí, že pro něj dojedu. Cestou na faru ještě prohlídneme, jestli zloděj někde třeba neboural nebo neodstavil auto dál........To už bylo asi půl třetí. Projely jsme Plumlovem, nic a před Mostkovicema je takové parkoviště a u něho vidíme 2 auta, že se tam zajedeme podívat - modrá fabie a policie, zrovna ji našli, opuštěnou, tak jsme hned dojeli zpět pro Petra. Mezitím než jsme ho dovezli zjistili, že auto je vykradené a bourané - ale našlo se!!! Tak ještě volali techniky a psovoda, my jsme zatím sjeli na faru pro druhé klíčky, protože ty tam teda nenechali - možná proto, že to bylo taky jediné, kde mohli najít otisky prstů.
A ptáte se, co ukradli? Tak to si opravdu pomohli - autorádio, no dobře, potom starou prošlou lékárničku, možná dobře, že ji ukradli, aspoň si Petr koupí novou :o), potom výstražnou oranžovou vestu a staré boty, které vozil v autě, aby je nechal opravit - tak to si myslím pomohli! Zajímavé je, že 4 role toaletního papíru za oknem nechali - z toho jsme usoudili, že to nebyli žádní velcí "sráči"! No, do postele jsme se dostali o půl paté, už svítalo. Petr nešel spát vůbec, od policajtů dojel o půl sedmé a o půl osmé měl už někde u Prostějova farářské povinnosti.
Ráno jsem na osmou vezla Bětku na bus a pak, že vezmu benzín - teda naftu, aspoň trochu, protože jsem se bála, že nedojedu...... dojedu pak zpátky před faru a slyším, jak mi syčí kolo - píchla jsem, během deseti minut bylo kolo na ráfku. Nakonec jsem sehnala pána, co mi pomohl kolo vyměnit - dokonce jsem to měla i s výukou, pán začal - nikdy nepokládejte klíčky na zem - tak jsem mu vyvětlila, že do auta je nedám, aby se mi nezmklo a kapsu nemám (měla jsem sukni a bílé tričko), pak taky že mám auto zamknout, aby mne během výměny kola někdo neokradl a pokud píchnu takto levé kolo, je lepší zaparkovat v protisměru, abych neskončila v logu nějakého tiráka.......a za podobných keců jsme teda to kolo vyměnili, Janča teda slyšela každé páté slovo, ale stála za oknem, fotila a smála se a smála.
A pak jsme šťastně dojely domů, ještě s malou zastávkou v Čelechovicích, kde jsme si vyfotily kostel a pak už hurá domů. Ještě moje fotky najdete tady.