11.-18.6.2009
V NEMOCNICI
Na operaci jsem šla na 8:30, měla jsem z toho radost, není to jako dlouhé čekání u operace kolena, kdy jsem hladová čekala až do odpoledne. Takže mne před půl devátou odvezli, ničeho jsem se nebála, věděla jsem co mne čeká......., usnula jsem...... Trochu mne zneklidnilo, když jsem se probudila az kolem půl druhé odpoledne, zdálo se mi to trochu dlouhé... Později jsem pochopila prroč.....stručně, nějakým nedopatřením se jim udělala malá dírka v močovém měchýři, tak volali k operaci urologa a dali mi takovou hadičku s pytlíkem na týden, než se močový měchýř zacelý. Bylo to ale fajn, nemusela jsem chodit čůrat a tak jsem jenom ležela. Celý čtvrtek mi bylo zle, moc zle, neměla jsem sílu ani psát sms, až večer někdy kolem pate jsem poslala Davčovi sms, že žiju, aby se nebál. Ale nic víc jsem nebyla schopna napsat. Pořád mi chodili měřit tlak, píchat nějaké injekce, nejhnusnější byla heparinová do ramene, fuj fuj, ta bolela, že tam mám ještě teď modřiny. Jídlo mi žádné nedali, jen napít čaje, ten jsem jim vyhodila zpátky, tak mi pak dávali už jen vodu. Ale bylo mi to vcelku jedno, pořád jsem byla v takové polospánku a oni pořád chodili, měřili mi tlak a pořád se divili, jak ho mám nízkej a já jim pořád říkala, že je to normální a takhle jsem strávila celou první noc.

Další den ráno už jsem dostala snídani, donesli mi ji na pokoj. Dostala jsem 2 rohlíky s medem a přesnídávku. Snědla jsem tu přesnídávku a jeden rohlík a to mi stačilo. Zase jsem dostala nepříjemnou injekci do ramene a pak po mne sestřičky chtěly, abych se zkusila postavit. Postavila jsem se, všechno mne bolelo a zamotala se mi hlava tolik, že jsem si zase lehla a zhodnotila že vstávat zatím nebudu a zase jsem spala a spala. K obědu mi donesli - hrůza - úplně vodový asi hovězí vývar a bramborovou kaši a přesnídávku. Na večeři jsem dostala misku piškotů, pribináček, mléko a džus. Stále jsem byla docela mimo, i když večer už jsem se doopravdy postavila a udělala asi dva kroky ke stolu a zpátky. Ale pořád mi bylo docela zle, nebyla jsem schopna komunikace, byla jsem ráda, že se za mnou stavil muž, ale na nikoho jiného jsem neměla náladu. Ještě jsem zapomněla napsat, že po operaci večer se za mnou stavil můj pan gynekolog, co mne operoval a povykládal mi průběh operace.

V sobotu už jsem šla na snídani do jídelny, ale žádný zázrak to nebyl, dostala jsem 2 housky a med, ke každé snídani dávali i bílou kávu.....takže jsem si ji nedala :o) A v sobotu už jsem začala i chodit a sama si pytlíček na záchodě vypouštět. Dokonce jsem začala mít chuť na čtení a přečetla jsem většinu toho, co jsem sebou měla. Taky mi vyndali takovou tu nádobku na krev, co mi čouhala z břicha, fuj to bolelo!!!! To jsem křičela, fuj, horší bolest jsem snad nezažila. Na oběd už byla docela dobrá polévka, ale druhé jídlo bylo dost zajímavé, měla jsem nějakou dietu, asi kvůli té velké operaci, aby mi prý začali dobře fungovat střeva. Tak mi dali zase bramborovou kaši, dušenou mrkvičku, ta byla teda dobrá, a maso - to bylo takové sušené, drcené maso :o) Protože mne začala natýkat pravá ruka, ve které jsem měla kanylu, tím mi píchali do žíly třeba injekce proti bolesti, tak se rozhodly mi kanylu oddělat (po dvou dnech ruka splaskla, ale něco v ní bolí ještě teď, jak kdybych tam měla stále modřinu). Jenže od té doby mi injekce proti bolesti museli píchat do zadku, ale to chvilkové štípnutí se dalo přežít. Dopoledne pustili paní, co se mnou byla na pokoji, domů a tak jsem si užívala samoty. Ze začátku mi vadilo, že televize v pokoji nefunguje, ale jak jsem se pustila do čtení, bylo to fajn. A zvládla už jsem se vysprchovat! Na večeři jsem dostala jahodovou mléčnou krupici a zase piškoty. Na spaní mi začalo vadit, že nemůžu spát na břichu, ale pomalu to šlo na boku, tak aspoň malý pokrok, nemohu chtít zázraky!

V neděli jsem na snídani dostala vánočku, ale málem jsem jí zaspala, musím začít pozorovat, kdy je snídaně, oběd, večeře..... ať se mi to příště nestane. Stále jsem četla a posílala domů smsky, ať mi muž donese knihu nebo raději dvě........jinak začnu číst Nemocniční řád a seznam nábytku :o) Na oběd jsme měli polívku a maso na žampionech s rýží, moje dieta spočívala v tom, že všichni měli maso vepřové, já kuřecí :o) Bylo nás tu už docela málo asi 5. Taky mi pak řekla sestřička, že třetí den po operaci bych už měla jít na velkou, že mi dá kdyžtak nějaký prášek, kdyby to nešlo. naštěstí vše šlo samo :o) Odpoledne mi zavolal Seity, že slyšeli, že jsem v nemocnici a že se za mnou zastaví cestou ze závodů a tak mne zastihli, zrovna jak se sluním na balkóně, byla to pohodička, sama na pokoji, balkón (mimochodem pokoj byl o půl okna širší, jinak stejný jak můj byt na Voroněžské v Brně). Najednou se otevřeli dveře a byli tam Seity, Klárka, Matěj, BenQ a Kuba, s milou zprávou, že Kuba byl druhej na závodech. Donesli mi čokoládu - Studenskou pečeť (prý vybírali takovou, kterou nemá AL rád :o)) Byla to milá návštěva :o) Pak jsem si dál četla na balkóně, až jsem si trošku na tom sluníčku připálila koleno. Na večeři jsme dostali chleba s máslem a hermelín a to už jsem se necítila tak méněcenná, protože už jsem měla stejnou večeři, jako všichni ostatní. Večer se za mnou stavil muž, donesl mi vše, co jsem chtěla a potřebovala, donesl 2 knihy a já se hned pustila do čtení. První, tenkou, od Poláčka Hráči, knihu o historkách s mariášem jsem asi z 80% přečetla ještě večer. Taky mi večer zavolal pan doktor, ptal se mne jak se mi daří a tak.

V pondělí jsem už začala sledovat jak to tu opravdu chodí, kolem šesté začínají běhat s úklidem, nejdřív otřou kohoutky a povrchy, pak různě všechno možně, mezi sedmou a půl osmou snídaně, kolem půl dvanácté oběd a kolem páté večeře. Dopoledne kolem deváté desáté bývá vizita, v pondělí ještě potom velká. Na té malé jsem se snažila ukecat pana doktora, že bych mohla jít domů a pak přijít jen na vyndání pytlíčku. Nechtěl o tom nic slyšet. Na velké mi pan primář řekl, že ve středu půjdu domů a tak jsem se začala těšit. Rozhodla jsem se už přes den nespat, abych mohla říkat - už se jen 2x vyspím a půjdu domů :o) Na snídani jsme dosali 2 výborné rohlíky s posypkou a já hltala poslední stránky první knihy. Na oběd jsme měli kuřecí stehno na žampionech pro změnu s halušky. A já zase četla a četla a smskovala dom,ů prosbu o další knihu nebo dvě :o). Také jsem měla odpoledne návštěvu, mužovu maminku, která mi donesla spoustu dobrého ovoce. Na večeři jsme dostali bagetu, když jsem bagetu viděla, říkala jsem si, že ji snad nikdy nemohu sníst, ale sedla jsem si na balkon a pustila se do ní, pak mi zavolala maminka a protože měla nějakou vykládací náladu, já bagetu ukusovala a ukusovala, až jsem ji celou vzorně snědla. Když mi muž večer donesl knihu o Toskánsku, abych se dobře naladila na dovolenou, moc nadšená jsem nebyla, měla jsem představu o nějaké krimi...... ale jen co odešel a začla jsem číst, co číst hltat a smát se, až se mi stehy na bříšku málem potrhali :o) Moc dobrá kniha, vážně jsem se hodně dlouho u knihy takto nepobavila......

Úterý, ani se mi nehctělo vstávat, fuj tam bylo hnusně, začla jsem si číst a málem jsem zase zaspala snídani, po snídani jsem zase zalezla do postele, na balkoně se být nedalo, protože hnusně pršelo a tak jsem četla, četla, až usnula......a málem zaspala oběd :o) odpoledne už bylo líp a tak jsem četla na balkoně. Na snídani jsme měli 2 rohlíky, máslo a rajče, k obědu šílenou kapustovou polévku, kterou jsem teda nedala, bála jsem se o svá střeva, a pak čevabčiči s oblohou a bramborem. Na večeři jsme myslím měli chleba s lučinou. Část odpoledne jsem taky prospala, protože zas na balkoně bylo moc velké teplo....tak dnešek utekl obzvlášť rychle. Po večeři mi dali na pokoj pani, tak jsme si pak povidali, docela dlouho do noci, že na nás už z vedlejšího pokoje klepaly, ať je nerušíme :o)

Ve středu ráno po snídani, na kterou byl chleba a šunkový salám zatavený v pytlíku, ze chterého nešel ven......, mi pan doktor řekl, že se pan primář spletl, pokud mi slíbil, že už půjdu dnes domů, že v papírech mám napsáno, že mám mít pytlíček až do čtvrtku..... Ale já už tu další den být nechci, nemám už čisté tričko, nemám co číst....tak jsem to všechno povykládala panu doktorovi a že si klidně pytlíček vezmu domů, ale další den tu být nechcu, navíc přibyla na pokoj další paní......... Pan doktor mi řekl, že propustit mne nemůže, ale že můžu jít domů na propustku a zítra ráno přijít na kontrolu - hned jsem souhlasila. Zbalila jsem si věci, pytlíček přišpendlila na sukni a hurá do auta a hurá domů........ No, po pravdě dobře mi nebylo, ale byla jsem šťastná doma, pustila jsem si počítač, pustila jsem si televizi.
Pár výhod nemocnice měla např. zvládla jsem čurat ve stoje :o), taky jsem mohla před spaním vypít čaje, vody kolik jsem chtěla a měla jsem jistotu, že mne ráno nevzbudí pocit, že se mi chce čurat :o) (no stejěn mne většinou vzbudili, že jdou uklízet....).
Taky se mne často sestřičky ptaly, jestli nechci nějaký prášek na spaní a já s chutí říkala, že děkuji nechci, stále dospávám spánkový deficit z doma :o)
Ale vraťme se k tomu, že jsem dojela domů. Hned mne doma navštívil Kuba, vyzkoušet si overal a povykládali jsme trochu nad starými mapami, tak mne přivedl na jiné myšlenky a dveře si podal s rodičema. Ano, dojeli mne navštívit rodiče, 2 bratři a sestra. Příjemné odpoledne a pak jsem unavená padla do postele, ale bylo fajn, že přijeli až domů a ne do nemocnice...

Ve čtvrtek jsem šla na 8:00 na kontrolu, autem jsem zajela až do areálu nemocnice, chvilku jsem čekala, až pan doktor potvrdí vyndání hadičky, bála jsem se, ale vůbec to nebolelo, pak mi sestřička vytáhla stehy, to si bolelo, ale malinko. Pak jsem čekala asi hodinu, možná hodinu a půl, než mne přednostně vzali na kontrolu na urologii. Tam mne pan doktor, kterého pak při komplikacích přivolali k operaci, přivítal docela zajímavým způsobem: "Dobrý den, já už vás sice znám, ale poprvé vám vidím do obličeje :o)!" Prohlídl mi močový měchýř, ujistil, že je jako dřív a že ho mohu bez problémů používat. Pak jsem zase asi hodinu čekala, než mi napsala šíleně dlouhou propouštěcí zprávu na 2 listy a než jsem se poprvé vyčůrala, po týdnu. No není to ono, ale pan doktor říkal, že ještě dva dny určitě nebude.

Tak to je mé povídání o nemocnici, kde jsem byla delší dobu než jsem chtěla.......ale jsem doma a je mi den ode dne líp...... ale mimochodem, až teď po týdnu se sem tam vyčůrám jako dřív, bez takového divného pocitu.......těžko se to popisuje, ale až když je člověk vážně nemocnej, pak teprve si uvědomí, jak miluju ty obyčejné věci, jako si sednout na záchod a v klidu se vyčůrat :o)
Važte si toho!
Původně jsem vám chtěla ukázat i jizvu, ale někomu by se mohlo udělat špatně, tak nic nebude....... ale mám víc jizev v břiše jak Mel Gibson ve Smrtonosné zbrani 3 :o)