AKCE HÁJENKA
9.- 11.únor 2007
Kdo byl:
1.BOHČA
2. Ondřejka - Ptáček
3. Šili
4. Kristýna
5. Anne
6. Luciana
7. Black
8. Džejdžej
9. Veřča Fazolka
10. Terez
Pátek 9.února, zamávám 8.A a rychle na oběd, cože to máte – maso, mňam, posilnit se na cestu je třeba, hodím to do sebe a hurá domů, dobalit poslední věci, nezapomenout krígl s pikačuem, svačinu, ještě něco na pití (do vlaku jako minerálku, co jste mysleli???), asi tak 13:43 dorazím na nádraží, fronta jako na banány v roce 1986, hele Seiti: „podrž mi tu prosím místo, za dvě minuty mi jede vlak a jestli ho nestihnu, dnes už tam nedojedu……“ vyběhnu ven a domluvím se s paní průvodčí, že mi lístek prodá ve vlaku, když je tam fronta tak bez přirážky a že za minutu jedem, stíhám jeětě říct Seitimu – díky a nasedám.
13:46, písk, píská výpravčí a vlak se rozjel!
Fuj, jsem ráda, že sedím, že jedu, vytahuji ženské čtení – magazín ONA DNES (je sice z pondělka, ale čtu to dnes), čtu si rozhovor s Terozou Maxovou, jak pomáhá dětem v dětských domovech, jak řeší tuto situaci pěstounskou péčí v Dánsku a tak (proč to sem píšu? Tak za prvné mne tato problematika docela zajímá, ale ten hlavní důvod se dočtete časem).
Zábřeh na Moravě, pomyslím na Janču a zavítám do trafiky, pozdravím Alinu, prohlídnu časopisy, pokecáme…..a už vidím, že vlak přijede na druhou kolej, hurá.
Najdu pěkné místo v kupé s třemi lidmi, vytáhnu písemky z matiky a opravuji (ONU DNES jsem přečetla již cestou do Zábřeha a vyhodila), písemky opraveny, volá Ondřejka – nakupují, ptají se co koupit – připomínám – hlavně toaleťák!!! A kupte mi kofolu :o) Jedu dál, vytahuji práci do kurzu, na kterou mám udělat recenzi, přečtu, napíšu recenzi a vytahuji knihu a začínám číst. Zjišťuji, že je docela fajn jednou za čas strávit takový čas ve vlaku, to pak udělá člověk věci, na které skoro nemá čas – to byla náročná věta a úvaha, co???? Vlastně, viď – přijíždíme do Čech :o)
Konečně Pardubice, co takhle koupit pro kamarády perníček – nugátový a oříškový to by šlo, sednu si na lavičku a dojím housku, kterou jsem měla ráno na svačinu ve škole, konečně je tu vlak, sedám si do lokálky směr Havlíčkův Brod. A čtu a čtu a čtu strana 40, 50, 60, 70 (nečtu každou desátou stránku, ani nečtu tak rychle, ten vlak byl tak pomalý). Když kouknu v Hlinsku v Čechách z okna ven „Copak to tu všude leží? Je to bílé a je toho moc!!!! Sníh, já to tušila, že tu bude!!!!“ a čtu dál……Hodinky ukazují 19:15 čas výstupu v Břevnici, nachystám se k výstupu a paní průvodčí povídá: „Kam jedete slečno?“
Nejdřív jsem se zarazila – řekla „slečno“ , potěší to, podívala jsem se do okénka, „Tak není to tak hrozné, stále su mladá a krásná, nebo už jen krásná….!!!!“
No nebudu rozebírat tuto teorii dál, protože někdo by mohl mít nepatřičné připomínky a tak povídám paní průvodčí:
„Do Břevnice!“
„To byste nám vystoupila brzo, to je teprve Rosochatec!“
Chtěla jsem říct, „Vidím, babo, cedule tu je jak kráva, to bych nevystoupila!“ Ale pak jsem se zarazila a říkám si „byla milá, řekla mi slečno, tak budu milá taky!“
„Děkuji, jejda, to bych se spletla!“
Asi za tři minuty jsem vystoupila v Břevnici a kdo tam na mě nečekal? Kristýna, Ondřejka a Šili s kriglem, holky mi jely naproti a Šili, že pojede taky a tak jak tam stál, nasedl do auta s půllitrem v ruce.
A hurá vzhůru na hájenku, známí lidé, super prostředí, Terka vytahuje ferneta a tak na uvítanou a pak každý donesl něco a byla večeře – z perníčků, které jsem nakrájela byla veliká radost, jak jsem to pěkně upekla a zabalila :o)
A pak přišlo na řadu i pivo…..a povídalo se a povídalo a už byli skoro 2 hodiny v noci a baby že chtějí pohádku, jo nejdřív mě ukecaly ať spím s nima v pokoji a né na mým oblíbeným gauči v obýváku a pak mi nadávaly, že moc vržu – šílená postel, každý pohyb byl slyšet……..no ale odbíhám od tématu, když pohádka, tak pohádka, dala jsem jim vybrat: Perníková chaloupka, Budulínek, Smolíček, Červená Karkulka nebo nějaká o princeznách? Chtěli o Smolíčkoví, že tu už dlouho neslyšely a tak jsem začala:
„Žil byl v lese u jelena Smolíček, jelen měl totiž Smolíčka v pěstounské péči, protože byl sirotek……….“
Některé baby si pamatovali jenom tohle, protože hned usnuly, ani je nevzbudil Š ili, který sepotom drápal na druhou horní postel – méně hlasitou. Marně jsem jim vysvětlovala, že mne inspirovala k této pohádce Tereza Maxová :o) už mi to zůstalo na celý víkend a smáli se furt. Ráno jsem se probudila kolem deváté, všici spali jako dudci, zkoušela jsem spát taky, do půl desáté, pak už to nešlo, připadala jsem si jako stará šustivá stařenka….taky mi zase patřičně vynadali – všici :o)
Tak jsme se kolem jedenácté všici vyhrabali z teplých spacáčků a dali si snídani, pak jsem navrhla, že dřív než na nákup půjdeme na výlet. Šili si radši počítal chemické rovnice a Kristýna šla jen po asfaltce, protože neměla vhodnou obuv, já jsem vám vlastně nenapsala, že v Břevnici nebyla po sněhu ani památka…prostě nic – však vidíte na fotkách (ale jo, trochu ho tam bylo, ale vážně trochu).
Plánovala jsem delší výlet, ale ukecali mě jen na Ronovec a zpátky a tak jsme vyšli na tradiční výlet přes Mordor k Hoře Osudu :o) (když jsem napodzim roku 2003 šla potmě na Ronovec, posílala jsem pak Víťovi sms, že to bylo jak průchod Mordorem – to jsem zrovna hltala Pána Prstenu).
Však obrázky z výletu máte na fotkách, tak nemusím ani povídat, bylo to takové krásné jaro!!! A když jsme se vrátili, sepsali jsme, co kdo chce koupit a hurá na nákup……..všichni už se těšili na obědovečeři, anne prosila, že chce aby tam bylo hlavně maso a taky bylo, tradiční Ondřejky Mexický guláš, netradičně výborný (nebo již tradičně???), prostě bylo to výborný, až jsme se za ušima olizovali…..skoro. A večer se vykládalo a pak Black a Džejdžej, že udělají oheň, trochu mě to zarazilo – po zkušenostech s požárem na táboře a na podzim na Vidči, ale Somrák povolil, tak se udělal ohěň a oni tam proseděli skoro celý večer a noc….., no taky jsem tam chvíli pobyla a načuchla táborákem – kdy se to poštěstí, v únoru u ohně venku…..
Ještě jsem vám nepopsala, jak to na Hájence letos vypadalo a co idol dívčích srdcí Somrák, možná bude lepší, když to popisovat nebudu, psát, že Hájenka chátrá a Somrák jen kvete, by byla lež, prostě už není nejmladší…..ale prý je šťastný, tak mu to přejme!!! Kristi, zatalč slzu, co bys teď dělala stakovým dědou :o) Ale musím poznamenat, že po 3 letech snad letos konečně dokončí plot, no letos nebo příští rok, už tam má trámky dokola i vrata a branku:o)
Večer si Terka s Ondřejkou objednaly pohádku o princezně, prý může být taky v pěstounské péči, ale než jsem začla, všichni usnuly, tak jsme ještě s Kristýnou pokecali o autech a tak a usnuly, jen Šili s Verunkou potom, co umyli bečku se nějak zakecali………
Ráno jsme se zbalili, najedli, vlastně opačně a já se se všemi rozloučila a odešla na vlak (od té doby, co jsem před 2 rokama byla „mrzáček“ odvykla jsem si na takových akcích uklízet). Tak abyste věděli našla jsem si vzdálenosti a i vzdušnou čarou jsem to měla nejdál, pravda, že rozdíl s Brnem dělal 30km a asi 4 hodiny :o) trošku nepoměr. Šumperk 134 km, Brno 105 km, Znojmo 104 km, Višňové 99 km. A tak jsem v 12:15 nasedla do vlaku a četla, strana 90, 100, Pardubice 110, došla smska od děcek, že už jsou skoro v Brně, 120, 130, 140, došla sms od Ondřejky, že je doma, 150, od Kristýny, že je doma, 160, 170, 180 Zábřeh na Moravě, 190, 200 Šumperk 18:00 bez zpoždění a hurá domů, do vany a do postele………..
Tak skončil 11.únor 2007.
Tak ahoj příště!!!!!
(Jen malá vzpomínka na 11.únor 1996 jedna „malá holka“ v bílé bundě s dlouhými vlasy na rozpuštěnými na záda přijela navštívit kamaráda do Havlíčkova Brodu, on (tehdy krásný a mladý) chtěl zamachrovat – asi, půjčil si od švagra auto, no auto – škodovku, nějak nešla nastartovat, tak posadil Bohču za volant a roztlačoval. Nakonec se to rozjelo. A hádejte kam ji zavezl, na Ronovec, procházeli se po lese, povídali, byl sníh a krásný západ Slunce, jak už to tam bývá a šli i kolem nějaké hájenky, a on tehdy povídá – tady bych chtěl být jednou hajným, moc jsem mu to přála…..a jemu se sen splnil. Zdeňku, buď tam šťastný, važ si toho, splnil se ti sen, chovej se k hájence jako ke svému snu, oprašuj ho a opatruj!!!)