Přijměte toto mé povídání jako takový můj deníček, vše co popisuji je popisováno většinou z mého subjektivního pohledu......
Kdo se akce účastnil?
AL = ALjoša = David = muž
Mira = Mirek Chmelař = Čmelda
já = Bohča
A nyní už k samotné výpravě na východ:

17.8.07   Den první - Cesta Praha, Mnichov, Kyjev
Než jsme vyletěli Mira si šel najít "keš" - vyfocen při činu a David se musel telefonátem rozloučit s "firmou".
Let - byl to krásný zážitek, vůbec jsem se nebála, když jsme letěli v mracích, bylo to super, všude bílo a sem tam modrý proužek, barvy, které miluju. Pokud si mohu představit - jak by mohlo vypadat nebe, bylo by to právě takto.

V Mnichově byl přestup rychlý, na letišti zbylo jen jedno zavazadlo - naštěstí ne naše :o) to jen kdyby jste chtěli vědět jak se může ztratit zavazadlo:

Návrat na zem byl v Kyjevě opravdu "krutý". Měli jsme rezervováno auto u Avisu, přijdeme do haly (mimochodem staré Šumperské nádraží bylo hezčí než Kyjevské letiště), hledáme stánek společnosti Avis, nikde nic, zkoušíme volat na obě telefonní čísla, nikdo to nebere, na smlouvě je napsáno, že přilétáme v 22:45 a že auto potřebujeme nejpozději v 23:30, atále nikde nikdo, David se šel zeptat ke stánku jiné autopůjčovny, paní se mu vysmála, co bychom chtěli - když je tam čas 23:30 a my chceme v 23:30 mít auto.....no, pochopili jsme že Ukrajina je země plná překvapení. Ve 3/4 řekl David, že čekáme ještě 10 minut a jedem do hotelu taxíkem. 23:50 přišel pán z Avisu a tvářil se, že mu vůbec nedochází, že má "trochu" zpoždění. Když nám chlapec ukazoval auto - měl trochu problém a neuměl otevřít kufr, ale jinak v pohodě, kolem půl jedné už jsme se projížděli v kyjevských silnicích vstříc novým dobrodružstvím, vlastně nejdřív najít hotel Slavotič.

18.8.07   Den druhý - První prohlídka města a odpoledne Sprint (kvalifikace)
Ráno jsme se vydali do hotelu Turist, kde byla závodní kancelář - Mira a AL dostali "cedulku" na krk, která měla asi stejná práva - jako když já cedulku neměla :o) Pak jsme se šli nasnídat do "Zdorovenky buly", dala jsem si rybí filé ve vaječnokoprovém obalu - zajímavé, ne, že by to nebylo dobré - prostě to bylo zajímavé.
Pak jsme vyrazili do centra za kulturou, fotky jsem dělala většinou z auta za jízdy - tak omluvte kvalitu :o) pak jsme šli shlédnout blíže chrám sv. Michala (na fotkách ten modrý) a zdálky jsme viděli chrám sv. Žofie (ten zelený). Velký monument je Rodina Mať - Matka ruských měst, u monumentu bylo vojenské muzeum, kde bylo spoustu tanků. Také tam bylo plno budovatelských plastik a vše bylo podbarveno dobovou hudbou typu internacionály.
Odpoledne jsme se odebrali na kvalifikaci sprintu. Jako terén byl vybrán městský park (běžel se v něm potom VIP závod i náš :o) ale to až v pátek). Kluci chtěli vidět start a tak jsme se vydali k němu, nikdo z nás neměl kompetence na start jít (klukům nedali na "cedulku" správnou barvu), přesto nebyl problém se dostat do karantény a tak přináším fotky i odtud. Nebudu hodnotit amatérský způsob přidělování čísel...... a úsměv sklidil i "reálný čas" Startují podle normálního času a když se posune start tak prostě posunou "reálný čas" tj. jdete na start, máte startovat 13:11, na hodinkách máte 13:06, ale oni mají s klidem 12:54 - prostě pohoda. Ukrajina je země neomezených možností. Ale o dokonalé kvalitě tisku čísel pro závodníky se opravdu zmínit musím - laserové tiskárny asi neznají :o)


Večer jsme zašli do hospody na jídlo. Dali jsme si s mužem napůl Šašlík a těstoviny (těstoviny byly výborné, šašlík hodně pálivý, ale dobrý).
Na závěr dvě fotky z městského okruhu:



19.8.07   Den třetí - Long (kvalifikace) a druhá prohlídka města
Zajímal nás start, tentokrát měli kluci už opravené kartičky se správnými barvami, které je opravňovaly ke vstupu do prostoru startu a cíle, já jsem šla s nima - jako fotografka (proto přináším i fotky ze startu), no a kde nepomohl foťák pomohla věta "I am wife director WOC 2008" dokonce to bylo lepší než "kartička". Pak jsme se jeli do cíle. Opět jsem se snažila domluvit s pánem od prezentace doprovodných závodů, že nemohu běžet elitu, ale chci áčka, ale zas jim nějak zkolaboval systém, ujistil mě, že to má napsané....první etapu jsme stejně neběželi, tak snad to do zítra bude ok.
Pak jsme se odebrali do hotelu, teda spíš jen k hotelu do italské restaurace na jídlo a pak nás, jako mě a Miru hodil ještě David na metro (on měl nějakou jinou práci a my jsme jeli na druhou prohlídku města). První zastávkou byl Hydropark. Zapomněla jsem na začátku poznamenat, že dnešek byl jediný chladný den na Ukrajině, a to byl asi taky důvod proč byly pláže Dněpru prázdné. Postupně se ale udělalo líp, spíš krásně - opět na krátký rukáv. Prošli jsme si Hydropark - několi zajímavých obrázků - nejdříve romantický koutek u jezírka s kačenkama, kousek vedle měla rodinka nedělní piknik.

Potom pán venčící zvířátka:

Nejvíc mne asi dostala posilovna pod širým nebem, aneb když nevíte co se starým traktorem a kombajnem :o)

Pak jsme nasedli na metro a jeli na zastávku Teatralna (odtud je většina fotek z metra), tam jsme přestoupili a vydali se jinou trasou metra k jezeru (zasatávka Kharkivs´ka), které jsem na mapě vyhlédla - fuj, to jsem se lekla, když jsme tam přijeli - romantika byla pryč:

nejdřív pejsek v podchodu

ohrada kolem jezera

pohled vlevo

pohled vpravo


Tak jsem ještě vyfotila počmáraný podchod - asi fandí zeleným :o) a šli jsme zas na metro.

Vystoupili jsme na stanici Palac sportu, pak šli po ulici Lva Tolstoho, kde mi Mira koupil "moroženoje" (pro "tupce" - to je zmrzlina). Prošli jsme krásně upravený park Shevchenka, opravdu krásný park, v porovnání s jezerem je to jak přechod od trabanta k mercedesu :o)

Náš další cíl byla botanická zahrada, kde chtěl Mira podle "dost špatné" fotky najít keš. Jenže nejdřív jsme se do zahrady museli dostat a vypadalo, že to bude problém, nakonec nebyl - byla v plotě díra a lidi vesele tudy chodili tam i zpět, procpali jsme se taky - však Miru už jste viděli jistě na fotkách v úvodu. Ač se to zdálo nemožné, díky špatně viditělné značce a plotu jsme strom opravdu našli a Mira se mohl podepsat. To ho tak dobře naladilo, že se rozhodl najít ještě jednu a protože čas byl, řekla jsem, že ji s ním ráda najdu, ale nejdřív jsme chtěli najít východ z botanické zahrady - snad sem všichni nelezou dírou v plotě. Nakonec jsme našli - sice ne vchod, ale východ, do dneška nechápeme, že té ochrance u východu nebylo divné, že pouští celý den jen lidi ven a nikoho dovnitř, ale třeba tam je vchod ještě jinde. Vyšli jsme přímo u stanice metra - taky hezká stanice Universytet. Odtud jsme s přestupem dojeli až na Poshtovu Placu - tam je focený ten vláček, lákalo nás, že se svezeme, ale říkali jsme si, že by se to určitě líbilo i Davidovi, tak že sem někdy zajedeme s ním - nepovedlo se, nebyl čas.....tak se aspoň pokochejte fotkama....
Odtud jsme vyrazili přes park Volodymyrs´ka Hirka, málem bych zapomněla, jaké krásné zátiší jsem vyfotila pro Starouše:

Šli jsme kolem pomníku Prince Volodymyra - taky na fotkách a pak tomu oblouku, co má připomínat duhu (tam jsme věděli, že má být v úterý slavnostní zahájení), přesný název: "In commenoration of the Reurification of Ukrajine with Russia". Pak jsme byli najít druhou keš, kousek pod obloukem, pod tím starým rozpadlým divadlem, kam snad všici kolemjdoucí chodili čůrat..... No čekala jsem, že Mira najde úplně něco jiného - ale našel keš :o)

Pak jsme se prošli Khreschatyim parkem, kolem stadionu Dynama - zrovna se rozcvičovali a všude kolem plno fanoušků...pak jsme šli po takovém zajímavém mostě, kde byli na stromě ¨ uvázené kapesníčka a papíry a na mostě taky tak a taky zámky.... Zapomněla jsem říct, že jsme se na chvilku zastavili - Mira si dal pivko - však je na fotce, stálo jen 4 hřivny a vedle našeho hotelu mají pivo za 10. (1 hřivna je asi 4,50 Kč). Závěr putování jsme ukončili v Mariins´kim parku - to jsou ty fotky se Sněhurkou a tak - super park pro děti, teda nám se taky líbil. A pak už hurá na stanici metra Arsenal´na a metrem k hotelu Turist. Čekala nás ale ještě cesta k našemu hotelu, Mira si jen tak přál, aby pro nás David dojel, ale já říkala, že mu volat nebudem, že jestli bude v hotelu Turist na TEAM LEADER MEETINGU, tak uvidíme auto na "našem" místě. A tak tam s napětím koukáme.
Mira: "Auto, tam je, jen jestli je naše!"
Já: "Jestli tam je AA a poslední 4 čísla jsou 15 a 07, tak to je naše auto! Ostatní čísla si nepamatuju!"
Mira: "To stačí, vpředu je cedulka z půjčovky! Zajdeme pro něho!" A tak jsme na něho tam počkali a dovezl nás "domů", docela pěkný den to byl...
20.8.07   Den čtvrtý - Kvalifikace middlu a večerní "štau"
Midlle jsem strávila s foťákem v ruce v zatáčce při doběhu, bylo to zajímavé sledovat, pořádek tam hlídali dvě "dorostenky" součtem tak 180 let, ty jsem prostě musela vyfotit

Potom jsem šla zařizovat, jestli už mě přepsali z W21E do W21A, zas jim nějak zkolaboval systém, byla jsem tak asi 4x a stále to vypadalo, že tam řeší nějaké nejasné problémy a tak jsem se odhodlala zeptat, kdy startuju. Pan pořadatel mi řekl, že to je napsané na startovce, tak jsem se zeptala, kdy bude startovka vyvěšená a on řekl něco v tom smyslu, že by to chtěl vědět taky.....tak jsem si šla zase číst do stínu. Asi za půl hodiny, asi půl hodiny před startem byla startovka vyvěšená, samozřejmě, že jsem stále byla na startovce elity, tak jsem zas šla za tím pánem, on se mi omluvil, že to teď nemůže zadat do počítače, ale mám s klidem běžet áčka, že mám jít na start v čase, co jsem měla startovat elitu a vzít si pak mapu áček a že kdybych pak měla problém, ať se na něho odvolám, že to zařídí..... ono to vlastně bylo úplně jedno....když jsem to na startu viděla, bylo asi 5 různých tratí (my jsme byli např. W21A, M21A, W35 a M35), ale zajímavé bylo, že v jedné minutě startovalo s klidem 8 až 10 lidí - prostě pohoda. Ale když jsem viděla, jak v pohodě startovali Koničáci - bylo jich asi 5 a startovali si víceméně jak chtěli v jedné kategorii a co mě udivilo nejvíc že pořadatelům nechyběli mapy... Startovala jsem nejdřív, stejnou trať s mužem a tak jen čekala, kdy mě předběhne. A tak jsem vyběhla, náročný terén, vždyť ta mapa je jen hnědá, žádné záchytné body, žádný vývrat nebo krmelec..... ještě štěstí, že když jsem šla z cesty na trojku, byla zdaleka slyšet slečna, co kontrolu hlídala "tak takhle tedy pořadatelé, ne!!!" Ale mluvím o mapě a nic vám neukážu, takže první část, než mě muž doběhl.

Běžím si to na sedmičku, hledám ty umělé objekty - to byli totiž zemljanky bezdomovců, a najednou za sebou slyším: "Ženo, to nejhorší už máš za sebou!" hezky mě zavedl na sedmičku, teda řekla jsem si "Bohčo, zavěs se, máš jedinečnou příležitost vidět muže v akci :o) a zavěs se za něj!!!" Dlouho mi to nevydrželo, ještě když vbíhal na tu cestu kterou jsme křížili jsem ho viděla, pak mi utekl, stejně to komentoval slovy: "Takový hezký postup ti ukážu a ty ho tak zkazíš....!" A já si myslela jak mi to jde :o) POstup na sedmičku:

A to jsem ještě radila: z trojky na čtverku dvou malým ukrajinským hochům, kteří měli mapu vzhůru nohama, jo na dvojce nějakému důchodci a na osmičce nějakému číňanovi. Ale závod se mi líbil, na to, jak mi to přišlo těžké si myslím, že jsem šla dobře.

V cíli se samozřejmě divili, že jsem DISK, tak jsem jim vysvětlila situaci, že jsem běžela áčka, řekli mi, ať dojdu za 10minut, ale to už jsem byla ...jinde (kdyby byli schopnější a trať mi změnili, byla bych 7. z 10)
Pak jsme sedli do auta, já ještě v hřebech a hurá do hotelu se převlíct a na jídlo, a objevili jsme výbornou jídelnu "Puzata khata". Cestou domů nás zastihla uspaná silnice, to si tak stojíte v sedmém pruhu z osmi a na silnici, na které je pruhů pět a podobně, stojíte, jedete jednou za čas metr, pak dva a vždy, když si vyberete nějaký pruh, tak to je zrovna ten nejpomalejší... a tu najednou kolem vás něco profrčí...dívate se, jak je to možné, když všude je ucpaná silnice, ale ono to jede po chodníku....Ukrajina je země neomezených možností. David řidičské "umění" no spíš řidičský styl rychle pochopil a přizpůsobil se, jednu "štau" jsme taky předjeli hned další den po chodníku :o)
21.8.07   Den pátý - Výlet odpoledne Opening ceremony a večer procházka ze slavnostního zahájení Kyjevsko-Pečorskou Lávrou
Snad se mi to povede být stručnější. Byl volný den a tak jsme se rozhodli vydat se na výlet - a tak jsme se radili kam, měla jsem dvě přání podívat se jak se žije na vesnici, takže vyjet trochu za Kyjev a vidět Černobyl, ale byla jsem v menšině. Chlapi rozhodli, že se pojedem vykoupat k nedalekému jezeru, kterému říkají Kyjevské moře a cestou se stavíme v nějaké vesnické restauraci na jídlo.... Znělo to lákavě.... Ovšem jezero bylo zarostlé, nic moc, žádné velké pláže, žádní koupající se turisti či domorodci, žádné hospody....žádný lákavý venkov.... ale ano, výlet se mi líbil - zvlášť jeden dům:

Ten nápis je asi špatně čitelný:

A těm, co neumí azbuku přeložím: xerox, internet :o) tak to došlo až sem!!!
Odpoledne jsem se vydala po obědě v naší oblíbené jídelně "Puzata khata" na Opening ceremony, chlapi to nějak nelákalo, Mira zas hledal někde keš a muž měl jiný program. Já jsem si řekla, že se podívám, kdy se mi to ještě podaří vidět......být na MS a tak..... a taky to zdokumentovat. A hned jsem potkala Ko4ku, tak zdokumentovával.....hned se vztekal, jak nám dali blbou vlajku a ať se příští rok těší, co jim za vlajku nachystáme my, nejlépe prý nějakou černou s lebkou :o) Pak vykládal zážitky z vlaku - ale to byste museli slyšet originál, to se nedá tlumočit :o)
Pak jsem se vydali se ještě projít, bylo příjemně a prostě se mi chtělo, potřebuju být čas od času sama a tak jsem si to užívala a s foťákem v ruce mi snad nic nechybělo ke štěstí... A protože se mi nechtěla jít zpátky cesta od metra a nevíc, metrem už jsem jela a ráda vybírám nové cesty...rozhodla jsem se jít k hotelu pěšky, tak asi 2 a půl hodiny mi to zabralo, ale proč né....objevila jsem pěkný park u řeky, ale už se stmívalo, tak jsem si řekla, že se sem třeba podívám jindy. A pak hurá na most přes Dněpr, šla jsem vcelku rychle a nekecám šla jsem ho 20 minut, je na něm asi 50 sloupů. Jen co jsem došla na pokoj, zvonil telefon, Mira, kde jsme, já jsem řekla, že já tady :o) a muž na netu ve škole, došli jsme pro něj a že zajdeme na pivko a objevili jsme naproti hotelu takové příjemné posezení u řeky s příjemnou slečnou a ještě tam měli pivo jen na 6 hřiven. takže pro dnešek dobrou noc :o)
Ale úpně bych zapomněla na ještě jednu historku z dneška(když jsme jeli na jídlo), zážitek s policií, ale tentokrát v tom byl AL opravdu nevinně. Odbočovali jsme vpravo a byl tam speciální semafor, nevšiml si, že když pruhy rovně mají zelenou, on doprava má červenou, jeli jsme do kopce a tam stáli poliši, mávali na nás - no, sorry, ale vážně to vypadalo, jako když mávají jeďte... a tak jsme taky jeli a oni za náma, pak nás předjeli a zastavili, chtěli papíry a že jel David na červenou, tak že mu pan policajt ukáže semafor. Měl jinak pan policajt problém s komunikací, anglicky neuměl, David rusky mluvit nechtěl, tak asi nejvíc rozuměl češtině:o) Otočili jsme se na křižovatce - opravdu země neomezených možností :o) a zastavili u semaforu. Hm, opravdu tam asi červená byla....ale už z principu, proč platit. Když šli na přechod měli chodci červenou, policajt chvátal a tak vstoupil do silnice, David ho upozornil, že jak to, že on může na červenou....tak se policajt vrátil a čekal s Davidem na zelenou, tu se proti nim vyřítila kulatá důchodkyně, mazala si to přes přechod jak byla červená....a David povídá policajtovi: "Babuška můžeť a ja net???" Prostě mu dal jasně najevo, že by měl paní zastavit...policista to evidentně vzdal. Chvíli sice plácal o tom, že má jet David za ním k soudu, ale pak nás nechali předjet a nic..... A my jsme si všichni oddechli.
A ještě pohled na pana policistu, když kontroloval doklady
A potom oběd v naší oblíbené jídelně:

22.8.07   Finále midle a jako bonus detaily hotelového pokoje
Ráno mi chlapi ujeli :o) nebojte se, domluvili jsme se na tom, jeli prozkoumat start a já bych jim tam nebyla nic platná a navíc jsem mohla asi o 2 hodiny víc spát, měl jet kolem půl desáté autobus přímo do cíle. No, 3/4 pryč a bus stále nikde... neujel, stálo tam plno pořadatelů a dalších lidí, taky na něj čekali. Trochu jsem byla nervózní, zvláště, když jsem si nebyla jistá, jestli se do autobusu dostanu, jestli přece jen nebudou chtít kartičku a "I am wife...." nebude stačit. No, co čekat se mi nechtělo a najednou vidím, že do auta Lotyšů nasedá nějaký chlap s IOF a říkám si - "Líná huba - holé neštěstí!" a už se ptám svou lámanou english, jestli jedou do cíle a jestli mě nevezmou - vzali. S chlápkem s IOF jsme prohodili jen několik vět, ptal se mě, kdo jsem - že nemám kartičku, tak jsem řekla: "I am wife....." a on hned začal, že se k nám příští rok taky chystá.... A pak už jsem si našla pěkné místo u doběhu vedle Slováků a Finů a fotila jsem doběh. Mimochodem - ta blondýnka v křoví je Minna Kauppi, je to milá holka, taková pohodová a usměvavá - však jí ještě uvidíte na několika fotkách později....
Vyhrála Simone Niggli, druhá Heli Jukkola a třetí Marrianne Andersen - to jen pro ty, kteří je na fotkách nepoznají. V mužích vyhrál Thierry Gueorgiou, druhý fin Tero Fohr a třetí Valentin Novikov. Obdivuju je a smekám - v tom terénu bylo umění se neztratit natož vyhrát! Prostor byl stejný jako na kvalifikaci, akorád kvalifikace byla v severní části, finále v jižní. My jsme běželi druhý závod na této mapě - tak totálně jsem dlouho nebloudila...., nebojte, však vám to ukážu: Moc nezkoumejte ty moje postupy, docela se stydím, spíš sledujte terén, postup na jedničku nebyl šťastným, ale postup na dvojku byl úplně blbý, asi dvakrát jsem byla na té cestě a vracela na dvojku, nejhorší bylo, že tam kolem běhalo plno lidí a bloudilo skoro jako já :o)

Pak to chvíli šlo, ale na devítku, nechápu to, prostě jsem běhala kolem, 2x tam ta kontrola nebyla a potřetí ji tam někdo dal :o)

Tak tady se stydím a červenám, z devítky jsem došla rovnou na 11 a desítka nikde, času bylo málo, věděla jsem, že kluci budou už chtít jet, ale tu 10 najdu, nevzdám se, ok, pak nedoběhnu vše, poběžím nejkratší cestou do cíle, ale tu desítku najdu :o) Našla, napotřetí - prostě jsem neměla svůj den.

No a to už je zbytek tratě, doběhla jsem, chlapi už seděli v autě a říkali: "Ještě dvě minuty a jeli bysme bez tebe!"

Ok, byla jsem ráda, že jsem doběhla, ale víte co je nejhorší, štvalo mě, že nikde jsem se až tak neztratila, běhala kolem a nic - to je snad horší než být plně na druhém konci mapy - no nechám těch úvah, nebudu to raději komentovat, stydím se..... ale pak už mě čekala jen vana....
Ještě pár slov k vybavení pokoje, jednoduchý a čistý, takový historický, podívejte se na detail sprchy a nebo záchodu..... Tak to je zas jeden den popsaný, koukám, že jsem za půlkou, však ono to půjde... A vůbec buďte rádi, že vám to dávkuju v malém množství, aspoň si to vychutnáte postupně a neshltnete to naráz.....
Časem sem dám i celé mapy, ale musím si s tím nejprve pohrát, tak vydržte!
23.8.07   Finále klasiky a večer banquet
Ráno jsme se odebrali do skanzemu, byl tam vstup jen na kartičky nebo za peníze, Ko4ku tuším vraceli 4x, ale já prošla napoprvé bez kartičky :o) A bylo se opravdu na co dívat, chaloupky i větrné mlýny byly kouzelné, ale finále longu bylo asi o to náročnější, na občerstvovačce se první závodníci objevovali až skoro po 100 minutách. Bohužel pořadatelé špatně vyřešili výsledkovou tabuli, ale řekla jsem, že pořadatelský "um" (jestli nějaký byl), nebudu hodnotit.... Fotky jsou myslím pěkné :o)
Odpoledne nás čekal banquet, vyjeli jsme, ale protože VIP skupina vypadala, že potřebuje "navigátora" rozloučili jsme se s Davidem u hotelu Turist a jeli metrem s Mirou dál. Na banquet jsme sice došli včas, ale bohužel byli všechny stoly obsazeny a tak jsme se přesunuli k jednomu plnému stolu, u kterého nebyly židle a pustili jsme se do jídla, po chvíli bylo vyhlášení a předávání cen z middlu a longu, odtud ty fotky. Jinak tady je kopie volné průkazky na metro

a pozvánky na banquet - stála 30 euro.

Potom přijela i VIP delegace, přesunuli jsme se do VIP salonku a bylo ok, večer jsem zas jela busem s Mirou a muž s VIP delegací. Tak a další den je za náma.
24.8.07   Den třetí - od konce
Dnes nás čekal závod v parku, ve stejném parku jako běželi závodníci 18.srpna kvalifikaci sprintu. S trochou problémů - rozdíl mezi ukrajinským reálným časem a opravdovým reálným časem jsem vyběhla - konečně svoji kategorii:

Pravda dalo se to běžet i líp, ale přece jen po tom roce, co běhám 21 nemůžu být dokonalá - to by ti, co běhají od malička měli komplex :o). Na pětce mě dohnal muž, který startoval asi 10 minut po mě, ale i když na šestku si vybral jiný postup, zase jsme se tam potkali.

Ale na dlouhém postupu na sedmičku mi zase utekl - to se dalo čekat, chvilku jsem ho před sebou slyšela, chvilku ještě viděla....ale utekl, i když stejně zvolil myslím jinej postup - takže jsem se ho ani nesnažila držet. Postup ze 7 na 8 asi nebyl nejšťastnější, ale musíte uvážit - že to byl Ukrajinský státní svátek a všude plno lidí, kejklířů..... skoro se tam nedalo projít. Devítka, desítka - myslím na pohodu.

Na jedenáctce jsem totálně zmátla Miru Chmelaře, kterej se mě ptal, co je tam za kontrolu, já mu to řekla správně, on se blbě podíval.....a kvůli tomu zakufroval - příště nebudu nikomu radit (aby to kvůli mě nezkazil).

Na dvanáctku mě to taky nějak nešlo, ale i Emča říkal, že byla nějak divně. Ale na třináctku jsem porazila i Béďu :o) Hned dodám vysvětlení, protože smát se handicapovaným - to se nedělá - a on trochu handicapovaný byl, protože měl jen jediné boty sebou a tak ten potok, do kterého já bez problémů skočila, tak on nějakých deset minut obíhal - fakt to byl potok, že přeskočit najednou nešel.

Dál už asi nebylo co řešit, mohu říct, že se mi to vážně povedlo, neboť jsem 2,58 km dala asi za 28:42 - což je u mě rekord. Pak jsme jeli na jídlo, a opět na památky - bohužel tyto fotky mi omylem David smazal z pc. Nebudu to komentovat, zatlačila jsem slzu - byly to super fotky, zvlášť ten pavouk v noci na balkoně......to byla tak bomba fotka. Ale co, v životě jsou důležitější věci a stejně zážitky zůstávají tam uvnitř. Mám však přání dostat větší kartu do foťáku - jsem totiž asi fotografický maniak:o) Koho zajímá celá mapa - tak ji najdete tady

25.8.07   Den předposlední
Ráno jsme se oblékli do propagačních triček MS 2008 a vydali se na cestu. Den ve jménu štafet, stejné shromaždiště jako ve čtverek - krásný skanzen. Našla jsem si vhodné místo u startu a chtěla jsem být přitom a taky myslím, že fotky jsou mi svědkem. Čas mezi doběhy štafet jsem většinou trávila nedaleko doběhu, blízko seděl i Ko4ka a byla docela změna poslouchat jeho pesimistické řeči - jak budou mít problém, až doběhnou dva závodníci zaráz - protože to jejich fotobuňka nevezme, pak taky sledoval, jak si mobilem volají z lesa mezičasy - prostě komedie :o) a tak čas rychle utíkal. Naše ženská štafeta, přes všechny problémy obsadila krásné šesté místo (Zdenka se prý topila v bažině, Daně bylo zle.....). Chlapům se nedařilo a to ani našim, ani Slovenským - ale to už všechno víte, tak to nebudu prodlužovat. Snad jen ještě fotku Minny Kauppi - taková milá, usměvavá a tak rychlá. Chtěla bych se do Finska někdy podívat - a snad mohu už prozradit - že se mi to snad splní, ale dokud tam nebudu, je to jen sen....

Odpoledne se VIP chlapi oblekli do VIP košil a byla krátká prezentace MS 2008 - taky z této akce máte jednu fotku ve fotkách, nějak jsem nestíhala fotit jak jsem roznášela šampáňo :o)

26.8.07   Den poslední a krásná cesta domů
Sprint jsem pozorovala z takového "kopce" a bylo vidět všude - však vidíte na fotkách. Dařilo se Olafovi a taky jsem ho zvládla několikrát vyfotit, sice fotky nejsou moc jasné - ale to je proto, že běžel opravdu šíleně rychle :o)
Ko4ka zase řešil problém, jak mají nepřesné startovací brány, ale to je teď taky už zbytečné popisovat...a jak už jsem někde napsala, mám pocit, že i náš oblasťák funguje líp :o) Na druhou stranu, bych zas měla říct - Bohčo, houby tomu rozumíš, tak se do toho nepleť! Tak to prosím berte jako názor orietační začátečníce a kdo tam byl, tak ví svoje!!! Nakonec slavnostní předání vlajky... no vůbec nebylo slavnostní, jak by si zasloužilo, takže raději popisovat nebudu, pak už honem do auta a na letiště, jak moc jsem se těšila domů..... Ale ne, bylo tam plno pozitivních okamžiků, třeba to, že kousek vedle jak jsem fotila měli věci Francouzi a Thierry Gueorgiou se tam byl převlíkat, neodolala jsem - taková událost se mi může naskytnout jednou za život a tak jsem poprosila, jestli bych se nemohla s Thierrym vyfotit. Tak to je asi jedno z toho nejkrásnějšího, co jsem si z Ukrajiny dovezla.

Nakonec jsme na letišti zjistili, že na poště známky na dopisy nemají tak teda nevíme, co tam mají, ale pohledy jsme poslali až ze Šumperka. Nádraží v Šumperku je pořádný nádraží oproti letišti v Kyjevě....ale co už letěli jsme domů, a pěně dlouho na východ nechci. V Německu nás kontrolovali důkladně a dvakrát, Mirovi prohlíželi kameru, mě foťák i nabíječku, že nám málem uletělo letadlo - naštěstí muž na mě počkal a tak jsme ještě s jednou dvojicí byli dodatečně k letadlu dovezeni...... Ještě poslední super fotka letadlo focené z letadla:
A pak už jen Praha, taxík, Strahov a naše Myší-uši a hurá domů.
Tak skončil příběh z Ukrajiny, loučím se s vámi a snad brzo bude nějaký akčnější cestopis - že by vás zajímalo, kde budeme na Vánoce?????

  DOPLNĚNÍ
Bonus - pár bonusových fotek, co stály za to vyfotit a Pořadatelé trochu z jiné stránky, spíš jak by to být nemělo :o) prostě takové perličky WOC 2007