AKCE LETNÍ HÁJENKA

8.-11.srpen 2007

Chystám se to popsat:o) Tak toto byl náš cíl pro následujících několik dnů.
A Mája už na mě čekala.
Vlastně na mě čekala už na hájence, kam jsem se s rodiči a polovinou bratrů dovezla :o)
Jenže já "hlupaňa" zapomněla si v autě igelitku s jogutem, biojogirtovým nápojem a acidofilním mlékem a uznejte sami - že to by byla ztráta!!! Byla!!! Protože tam také byli klobásky na plánované večerní grilování.... a tak se rodičové s bratry vrátili a dovezli nám to zpět, ale to už jsem s Májou šla na zastávku do Břevnice pro Janču:
A málem bych zapomněla na přivítání s Mikeškem:
A večer byl oheň, dlouho to vypadalo, že spíš bude bouřka a tak jsme řekli - uděláme oheň a začne pršet - a nezačlo, tak jsme si v klidu opékali a vykládali a pozorovali oheň a jiskry
a někteří byli unaveni :o)


Ale nechci popisovat celou dobu, chci popsat hlavně výlet ze SObíňova do Přibyslavi :o) aspoň tak jsme si to naplánovali :o) Vlastně budu už psát naplánovaly - šla jsem jen já a Janča (a ještě že tak, hned tak někdo by to nepřežil, někdo má prostě třeba radši Kaufland a někdo výlet do Brna :o))
Dost už kecání okolo. Janči "Přítel na telefonu" nám našel spojení a my vyšliy na 10:16 na vlak. No, "musela" jsem se zase ujmout funkce hlavního organizátora a vytáhnout Janču z postele.... povedlo se a v 10:24 už jsme se vezly vláčkem (ano, nebyl to vlak - byl to takový malý vláček, ale ne něco jako TT nebo HO, prostě taková na řiťotřaska).
Nastoupily jsme a jelikož v Břevnici není nádraží, ale zastávka s holou budovou, tak jsme neměli jízdenku, čekali jsme, že přijde průvodčí, nepřišel, docela solidně nás ignoroval, ani v Rozsochatci si nás nevšímal a když procházel kolem po zastávce v Chotěboři a ptal se "Přistoupili???" zase nás přešel - a tak jsme se rozhodly - v rámci finanční úspory - aby si nás náhodou nevšiml, vystoupit místo v Sobíňově v Bílku (zastávka před Sobíňovem), na mapě byl docela hezký les a tak že se projdem mimo značku jen tak lesem, máme přece mapu, buzolu a hlavu, tak nemůžeme bloudit......
Půjdeme kousek po červené a pak lesem, hned první (a taky skoro poslední) rozcestník nás zaujal nápisem BRADLO (to jsme skoro "doma"). Kdyby měl Staouš mobil, tak bych mu poslala MMS - kdo nerozumíš, nevadí....
.....šly jsme dál. Docela nás udivilo, když kolem malého rybníčku byl plot jak blázen a všude cedule zákaz focení.....ale řekly jsme si, že tam asi bydlí nějaký místní blázen.....jo, pochopily jsme to za chvilku, když ten "nějaký blázen" postavil několik velkých budov, betonovou zeď a zabral půlku lesa......pravda, teď jsem si všimla drobným písmem je v mapě psáno "vojenský prostor" a tak nám velká cesta, kterou jsme chtěli jít jedla do betonové zdi - no do naděláme, "TO se stává!" Pochopily jsme, že výlet bude veselejší a dobrodružnější než jsme čekaly. Vydaly jsme se po jediné možné cestě lesem okolo objektu - bylo mi divné, že v mapě končí koleje a dál už nic.....njn co naděláte a tak jsme šly, nikoliv kudy jsme chtěly, ale kudy se dalo :o) přes Jančinování jsem se dokonce odvážila vyfotit pár vývratů - a kupodivu nevyběhl žádný zelený mužík z houští a nerozšlapal mi foťák. Konečně jsme došli do civilizace - do Střížova - aspoň to jsem odhadla podle mapy a cedule na konci vesnice mi to potvrdila. Bylo to sice asi 5km západněji než jsme chtěly, ale budiž, i tudy se to dá. (mapa na netu je trochu aktualizovaná a stavby jsou tam vidět.....aspoň se můžete podívat kudy jsme cestovaly)
Zajímavá chaloupka:
Kaplička:
A místní centrum všeho dění, všiměte si: lavička, odpadkový koš, autobusová zastávka, poštovní schránka a rozhlas - to je vlastně takový Střížovský "Václavák"

A tak jsme se vydaly dál ze Střížova na Jitkov, kde jsme se rozhodly napojit se na zelenou. Šly jsme krásnou alejí jeřabin - fotky dám až do fotek - ty jsou škoda zmenšovat sem. Šly jsme po silnici a v Jitkově jsme žádnou zelenou nepotkaly až vidím na jednom sloupě zamalovanou zelenou - tak nás napadlo, že vede jen třeba po druhý straně silnice.....

V Jitkově jsme narazily na tuto tabulku - tak to bych zas poslala mmskou na mobil Beninovi - kdyby měla mobil na něho......

Ale ta zelená stále nikde, zjistila jsem, že mám mapu z roku 2001 a tak mohli zelenou přesunout, napadlo mě, že když má Janča červstvou mapu z tabáku tak by mohla být aktualizovaná, ano aktualizovaná byla, byla z roku 2005 a vypadala asi jako ty mypy z netu - vojenský prostor už tam měl stavby, ale zelená tam byla a jak vidíte na mapě dnes kopírované z netu (15.8.) tak stále zelená je, ve skutečnosti není...... Vyšli jsme za Jitkov a podívaly se do mapy, na buzolu a do přírody a rozhodly jsme se jít k Jitkovskému mlýnu bez zelené...... Šly jsme po poli a trefily jsme na výbornou, bohužel dál to nešlo, cesta nikde a vysázená a oplocená školka, která by se musela asi šíleně obcházet, kolem mlýna byly taky ohrady a krávy....asi nějaký soukromník :o)


Fotka toho mlýna:

A tak nám nezbylo nic jiného než se vydat se po silnici chceme-li do Havlíčkovy Borové dojít...zkoušely jsme stopovat, ale kolik se myslíte, že jede mezi Jitkovem a Borovou aut....asi 4 a všechny plný a jeden traktor - ten jsme teda nestopovaly. Kochaly jsme se krajinou, fotila jsem přírodu, traktor, chocholouše nebo co to bylo za ptáka na poli:


Borová nás lákala krásným kostelíkem na kopci (že by taky sv. Martina? Ne, nevím - to jsem nějak neuložila, jen škoda že nebylo úplné jasno. I když opálila jsem se do růžova jako prasátko :o)
A toto Janča tvrdila, že tam běh pes, až foťák odhalil, že to byla srnka - dokonalý zoom :o)


A šlo se z kopce do kopce:


A to už jsme byly kousek před Borovou...uvítal nás vodník:

Těšily jsme se jak malé na hospůdku a jídlo, už jsme se nemohly dočkat, nic nás nezajímalo víc než dobrá hospoda, nebudeme přece chodit "po městě" a hledat hospodu, zeptáme se. Zeptaly jsme se a hospodu během chvilky našly a už v ní seděly. Bohužel bylo nám oznámeno, že jedinné, co zde "vaří" je kafe nebo utopenec. Protože jsme opravdu měly hlad daly jsme si utopence, paní číšnice nám poradila, ať si dáme každá dva, že jsou hodně malé, pravda, co chcete za 8Kč, a kdyby byl ještě trochu menší nebyl by už na talíři vidět vůbec. Tak jsme vyšly ven a v opchodu si koupily ledňáka, abysme se dojedly a osvěžily - asi v opačném pořadí. Janča zavolala "Příteli na telefonu", aby nám řekl možné odjezdy busů někam naším směrem.....bylo asi čtvrt na 4 a asi 10km domů už se nám nechtělo. Vybraly jsme bus v 17:35 a rozhodly se zbytek času strávit kulturou. Hned na návsi nás vítal Karel:
A tak jsme se rozhodly jít na exkurzi do rodného domu Karla Havlíčka Borovského, paní jsme ani dlouho nemusely přesvědčovat, že jsme studentky...vlastně Janča studentkou je a já jí netvrdila, že jsem studentka, jen jsem řekla, že doklad o tom, že jsem studentka nemám u sebe... prostě nám dala vstupné za 10 Kč (normální by bylo za 15Kč), ale slečna byla stejně myslím ráda, že má někdo o její výklad zájem a nám se její výklad líbil...i když Janča našla v jejím výkladu spoustu nepřesností..... Jako, že Lvov nebyl v Rusku, ale na Ukrajině.......
A pak jsme šly na ten kostel, co byl vidět zdaleka, byl tam krásný výhled do krajiny, prostě to bylo super.......nevím, nikdy jsem si asi nevšimla, že je Vysočina taková jiná.....barevná.....hezká, ale neměnila bychza naše hory, to ne.....líbí se mi tam, ale chci být tady.... (je to jako líbí se vám Stallone, ale doma ho mít nechcete, rozumíte :o))

Vše jsme stihly i bus do Kyjova, teda na rozcestí do Kyjova, podle mapy to vypadalo že je to kousek, kousek nám ale trval asi hodinu a půl....
Detail cesty:
Nebylo by to tak dlouhé, kdyby nás cestou nezastihla bouřka, už v autobuse jsme projely bouřku a viděly duhu, ale když jsme vystupovaly bylo hezky a sucho. Pravda, že se za náma blízkalo... a tak během chvilky se bouřka přihnala. Co udělat, schovaly jsme se pod velký strom - řeknete si, že to nebylo rozumné, ale co je romuné jít v bouřce mezi poli a být tak nejvyšším bodem??? Pršela zprava a tak jsme se schovali na kraj kukuřičného pole, tak aby jsme ten velký strom měly po pravé ruce, pršelo jak blázen a my v suchu trhaly a jedly kukuřici - dalo by se říct skoro zázrak. Janča už byla netrpělivá...."půjdem", říkala. "Dej tomu ještě pět minut, přestane pršet!" Nevěřila mi, ale do dvou minut bylo po dešti, po bouřce a svitílo Sluníčko. A tak jsme se suché vydali na cestu, pak se teda ještě přehnala malá přeháňka nebo dvě, ale vcelku pohoda a tak jsem zvládla i fotit...... Najednou tu byl Kyjov, Kyjov u Havlíčkova Brodu - a hned první chalupa - sklípek, druhá sklípek, skoro bratr toho jihomoravského Kyjova. Zajímavá kaplička na návsi:
Přišlo mi to tu jak v Hobitíně :o)
A to už bylo jen kousek lesem.....a byly jsme "doma"
A že byl den krásný a výlet se nám líbil Sluníčko se s náma kouzelně rozloučilo, ale to už tak na hájence bývá, krásné západy Slunce: